Rusko příští rok podle všeho zamíří do recese. Prý hlavně kvůli propadu cen ropy. Je to pravda?

Ano. Sankce související s ukrajinským konfliktem mohou za současnou ekonomickou tíseň Ruska maximálně z jedné třetiny, samy o sobě by nestačily.

Proč vlastně cena ropy klesá? V uplynulých měsících spadla o nějakých čtyřicet procent.

Podle převládajícího vysvětlení může za pokles její rostoucí nabídka na světových trzích při současně klesající poptávce. Jak ale upozorňuje třeba investor Peter Schiff, jeden z mála ekonomů, který doložitelně předpověděl finanční krizi, poptávka po ropě příliš neoslabuje. A ani její nabídka nijak závratně nestoupá. Schiff říká, že břidličná ropa významně navyšuje nabídku pouze na úrovni jednoho kontinentu, Severní Ameriky. Z celosvětového hlediska však nabídka zůstává v podstatě beze změny.

Co tedy za poklesem stojí?

Spojuje se zřejmě více faktorů. Zákony nabídky a poptávky a jistě i příslušná očekávání trhu se do poklesu ceny jistě promítají, stejně jako říjnové ukončení programu kvantitativního uvolňování americké centrální banky (pumpování nových dolarů do ekonomického systému – pozn. red.) nebo současné posilování dolaru, v němž se se strategickou surovinou obchoduje. Dalším zásadním zdrojem zlevnění ovšem mohou být geopolitické faktory.

Co máte na mysli?

V prvé řadě cenovou politiku Saúdské Arábie, která je největším ropným vývozcem na světě. Už letos v říjnu citovala turecká oficiální tisková agentura prezidenta rijádského Centra pro ropné záležitosti a strategické plánování, který uvedl, že Saúdská Arábie bude na asijských a severoamerických trzích prodávat ropu za 50 až 60 dolarů za barel, hluboko pod tehdejší úrovní průměrné ceny suroviny. Dodal také, že za „letní“ pokles cen ropy, ze 115 na 92 dolarů za barel, může právě „dumpingová“ politika Saúdské Arábie. Připomeňme, že od října, kdy daná slova padla, cena za barel suroviny dále klesla, dokonce až pod 60 dolarů.

Co by tím Saúdové sledovali? Vždyť by se tak připravovali o část výnosu z ropného exportu…

To je pravda. Levná ropa poškozuje každou z ekonomik, která je na jejím exportu významněji závislá, včetně Saúdské Arábie. Míra tohoto poškození se však značně liší. Levná surovina poškozuje nejvíce vývozce typu Íránu, Venezuely, Alžírska, Nigérie či Ekvádoru. Nebo Ruska. Naopak dopad na země, jako je právě Saudská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty nebo Katar už není zdaleka tak fatální. Například takový Katar může pohodlně spravovat své veřejné finance i při cenách ropy kolem 65 dolarů za barel.

Snaží se tedy země jako Saúdská Arábie nebo Katar získat tržní podíl na úkor zemí, na něž levná surovina dopadá tíživěji?

To je možné. Stejně jako je možné, že se tradiční ropné mocnosti typu Saúdské Arábie nebo Kataru snaží ochromit těžaře břidličné ropy v USA a Kanadě, kteří zažívají velký boom. Objevují se však ještě divočejší spekulace.

Povídejte…

Právě Katar, země svojí rozlohou téměř sedmkrát menší než Česká republika, se po boku Spojených států a Ruska počítá mezi tři největší světové producenty zemního plynu. Jeho geografická poloha jej však zatím předurčuje k tomu, že svůj plyn musí v objemech větších, než by si přál, vyvážet ve zkapalněné formě tankery. To je dražší než surovinu exportovat prostřednictvím plynovodů.  Atraktivním trhem je z hlediska Kataru pochopitelně Evropa. Aby do ní svůj plyn dostal, musel by daný plynovod vést přes jiné blízkovýchodní země tak, aby se v Turecku napojil na tamní plynovodní síť.  Jeden z plánu počítal s výstavbou plynovodu na syrském a saudsko-arabském území…

Jak se k tomu obě země postavily?

Nevstřícně. Mezi Katarem a Saúdskou Arábií jsou ovšem tenze jen takové povahy, že by je zřejmě šlo překonat. Horší je to se Sýrií.  Když v roce 2009 Katar výstavbu daného plynovodu navrhl, u syrského vůdce Bašára Asada se pochopení nedočkal. Asad místo toho uzavřel kontrakt na výstavbu potrubí přepravujícího plyn z Íránu a přes Irák. Z náboženského hlediska rozhodně není divu, šíitský íránský režim mu je bližší než sunnitské režimy Kataru či Saudské Arábie.