Jaké byly podle vás hlavní události v ekonomice u nás?

Česká ekonomika se během roku dostávala do lepší kondice a skutečně můžeme vidět oživení hospodářského výkonu. Dle mého názoru se ale přeceňuje vliv znehodnocení koruny.

Proč se přeceňuje?

Centrální banka možná postupovala krátkodobě správně dle svého dynamického strukturálního modelu, nicméně to vůbec neznamená, že jednala dle dlouhodobých potřeb naší ekonomiky. Během roku navíc od podnikatelů z reálné ekonomiky nebylo moc slyšet, že by devalvaci příliš chválili. Každá umělá manipulace s relativními cenami a směnnými relacemi má nutně negativní dopad na dlouhodobou investiční alokaci kapitálu a strategické podnikatelské plánování s horizontem několikrát překračujícím délku mandátu centrálních bankéřů. Z bankovní rady snad jedině Pavel Řežábek si tuto zásadní věc uvědomuje, když v jednom rozhovoru naprosto správně podotkl, že...  „Byznysmeni si stěžují, že nevědí, kde se po skončení intervence koruna ustálí, což jim ztěžuje možnost dělat výhledy...“.

A proč je špatné znehodnotit korunu?

Naše ekonomika potřebuje silnou měnu proto, aby se postupně tržně eliminoval export s nižší přidanou hodnotou a zvyšovala se kvalitativní konkurenceschopnost domácího trhu i díky zvýšeným investicím a dovozu kvalitních technologií. Snahu centrální banky manipulací se směnnými relacemi podpořit cenovou konkurenceschopnost zpracovatelského průmyslu s vysokou dovozní náročností za účelem fundamentalisticky zabránit jakkoliv mírné krátkodobé deflaci v naší vysoce otevřené ekonomice v podmínkách  mezinárodního konkurenčního prostředí velmi volatilních spotřebitelských cen považuji za ekonomicky absurdní a spíše poškozující naší dlouhodobou hospodářskou perspektivu. Centrální banka rozhodně nemá manipulovat s časovými preferencemi ekonomických subjektů.

A co dalšího bylo podle vás v roce 2014 klíčové?

Za velmi zásadní událost pro ekonomiku považuji též to, že nový občanský zákoník vstoupil do života. Přípravy byly pro reálný a finanční sektor dosti nákladné a je otázka, zdali přinese nějaké výraznější impulsy pro ekonomický rozvoj. Výhodou je určitě flexibilnější právo korporací, nicméně problémy vidím zejména v tom, že si nová právní úprava bude delší dobu sedat. To samozřejmě znamená menší předvídatelnost soudních rozhodnutí a tedy nemalé ekonomické náklady s tím spojené. Dle mého názoru se celkově jednalo o příliš konstruktivistickou změnu, která v principu nerespektuje dlouhodobé ekonomické důsledky a ztráty spojené s určitou „ztracenou“ historií judikátů a časem prověřených smluv za celé čtvrtstoletí od pádu komunismu. Něco takového se mělo dělat hned na začátku.

Za velmi závažnou a až skandální považuji také dohodu mezi vládou a OKD ohledně dolu Paskov.

Skandální? Vysvětlete to.

Doufám, že snad všem ekonomům musejí dodnes vstávat vlasy hrůzou na hlavě. A to zvlášť v kontextu toho, že v samotném oficiálním vyjádření Ministerstva financí ještě před uzavřenou dohodou se používá přímo slovo „vydírání“.  Jakékoli ústupky vlády povedou v konečném důsledku jen ke zhoršení situace v Severomoravském regionu. Ještě více se jen otupí „snaha“ vlády zajistit pro horníky slíbené byty, které byly převedeny v roce 2004 na nové majitele za neuvěřitelných čtyřicet tisíc za jeden byt. Dnes jsou tyto byty zastaveny u bank a vlastní kapitál OKD byl vysát na dividendách v násobcích oproti původní nabývací ceně. Celé to vyznívá spíše jako špatný vtip. Myslím si, že kdekoliv ve světě by se všichni politici spojení s privatizací OKD už nikdy nemohli ukázat na veřejnosti. Dlouhodobá restrukturalizace celého regionu tím bude výrazně zasažena na dlouhá desetiletí, jelikož těžko se přechází z vysoce specializované hornické profese na jinou, pokud někdo nemá určitou životní stabilitu ve vlastním bydlení.

To souvisí i s další výraznou událostí právě uplynulého roku – tedy s výročím 25 let od pádu komunismu. Jedním ze zásadních cílů transformace bylo i široké a spravedlivé zapojení veřejnosti do hromadné privatizace. Proto se částečně použila i kupónová privatizace a státní, obecní a podnikové byty se privatizovaly dlouhodobým nájemníkům za výhodné ceny. Tím se totiž zajistil vysoký podíl vlastnického bydlení, což je dnes jedním z nejdůležitějších sociálních stabilizátorů. Naše země a například i Slovensko má výraznější podíl vlastnického bydlení než třeba Německo. Něco takového bylo během transformace důležité zejména v těch nejohroženějších regionech. Například v severočeském regionu, který měl ještě horší výchozí podmínky, se transformace a restrukturalizace těžebního průmyslu ve srovnání se severomoravským regionem povedla a například všechny hnědouhelné společnosti jsou dnes v dobrém stavu a s dlouhodobou perspektivou. V českých rukách je dokonce i východoněmecký Mibrag. Naopak způsobem privatizace OKD tehdejší vláda těžce kulhajícímu regionu s mnohačetnými zlomeninami jednoduše ještě sebrala berle.

A ekonomické události ve světě?

Samozřejmě za zásadní moment považuji ukrajinskou krizi a s tím související rostoucí napětí mezi Západem a Ruskem. Rusko od poslední ekonomické krize v roce 1998 naštěstí prudce zbohatlo a má, doufejme, dlouhodobě nakročeno se stát určitým plnohodnotným partnerem Západu. Eskalace napětí nemůže komukoliv prospět a je naprosto klíčové, aby se vše urovnalo. Mimo tento případ si nemyslím, že by ve světě došlo k nějakým výrazným odchýlením od dlouhodobých ekonomických trendů.

Jaké důsledky doposud měly a jaké budou mít sankce proti Rusku?

Sankce v tomto ohledu  rozhodně nepomáhají zmírnit eskalaci napětí. Sankce samozřejmě poškozují ruskou ekonomiku a to není dobře pro nikoho. Je naprosto směšné míchat dohromady sankce proti Rusku s postoji vůči konfliktu na Ukrajině. V médiích se často vyvolává dojem, že kdo nepodporuje sankce, ten je pomalu nepřítel Západu. Trochu provokativně bych zaspekuloval, jestli tomu není tak trochu naopak. Například některé významné americké think-tanky již dlouho upozorňovaly, že například dlouhodobé sankce vůči Kubě či Severní Koreji k ničemu nevedly, spíše jen utužily autoritářské režimy a poštvaly propagandisticky obyvatelstvo proti západní kultuře (např. zde).

V případě Severní Koreje se tento bizarně a hrůzně totalitární režim, který po desítky let drží statisíce lidí v koncentračních táborech, dokonce stal jadernou hrozbou. Dlouhodobé sankce vůči Rusku by jen posílily autoritářské tendence a poškodily normální ruské obyvatelstvo. Západ naopak potřebuje co nejvíce k sobě hospodářsky integrovat Rusko a Ukrajinu. Sto let po začátku první světové války bychom snad měli být dostatečně poučeni, že se nelze na konflikty dívat prizmatem zlých a dobrých států a národů, ale jen lidí. V historii to vždy vedlo jen ke katastrofě.

Je pokles kursu rublu a cen ropy tržní? Jakou roli v tom hraje, že se Putin snaží zásobit zlatem, a jakou roli hraje Saudská Arábie – netlačí dolů ceny ropy a tím i plynu podobně jako za Reagana, aby bylo poškozeno Rusko?

Rubl i ropa se tržně obchodují na mezinárodních trzích a jejich vysoká volatilita v poslední době je jednoduše způsobena zásadními geopolitickými a hospodářskými posuny globálních procesů ve světové ekonomice. Na každý prudký výkyv se ale vždy nějakou dobu zadělává. Proto si nemyslím, že bychom o těchto poklesech měli mluvit jako o nějakých „netržních“ pohybech. Zásobení zlatem, si myslím, že nemá vliv na prudké oslabení rublu. Zásadní je zejména pokles důvěry finančních trhů v dlouhodobé partnerství mezi Západem a Ruskem. Nebudu spekulovat o roli Saudské Arábie. Neviděl bych to ale v tomto ohledu až tak konspirativně. Spíše je smutné, jestli se někdo raduje z toho, že něco poškozuje Rusko. To přitom nemůže přinést cokoliv dobrého.