Šťastný život v zemi nemůže být zúžen jen na velikost hrubého domácího produktu. Tento čistě ekonomický ukazatel zcela pomíjejí britské společnosti New Economics Foundation a Friends of the Earth, které od roku 2006 zveřejňují pořadí zemí sestavené podle Indexu šťastné planety (Happy Planet Index, HPI). Kritériem pro stanovení HPI je spokojenost obyvatel, průměrný věk, jehož se dožívají, a také zátěž, již za sebou nechávají v životním prostředí.

Za své si tento způsob „měření štěstí“ chtěli vzít někteří levicoví europoslanci. „Domnívají se, že měřit HDP je již zastaralé, neboť nezobrazuje spokojenost občanů. Podle nich je nyní potřeba měřit kvalitu života a lidské štěstí. Zelení k tomu ještě přidávají, že je potřeba měřit i spokojenost s životním prostředím. Tvrdí, že HDP často roste na úkor životního prostředí, a proto je třeba měřit i tuto věc,“ postěžoval si pro ParlamentníListy.cz europoslanec Ivo Strejček.

Socialistické utopistické experimenty nefungují

„Chtějí budovat nové ideální ´sluneční státy´a nové utopie, ačkoli historie již několikrát ukázala, že takovéto socialistické utopistické experimenty nefungují. Ukazuje to jen na to, s jakými hloupostmi zastánci evropské unifikace přicházejí. Krachuje několik států eurozóny a oni si vymýšlejí podobně jako evropští byrokraté další hlouposti, aby dokázali, že vůbec k něčemu jsou,“ dodal Strejček.

Přesto je Index šťastné planety zajímavým indikátorem, který se pokouší měřit kvalitu života ve vztahu k životnímu prostředí. Neodhaluje „nejšťastnější zemi“, ale státy v popředí žebříčku jsou ty, které pro zajištění spokojeného života svých obyvatel nejméně poškozují přírodu. Index ukazuje, že vysoká spotřeba přírodních zdrojů neznamená automaticky štěstí obyvatel a naopak.

Střední Amerika je nejšťastnější oblastí světa

Podruhé po sobě obsadila první místo Kostarika s hodnotou indexu 64,0. Ten je výslednicí průměrného věku dožití 79,3 let, spokojenost obyvatel 7,3 na stupnici 1 až 10 a stupněm zatěžování životního prostředí 2,5. Na druhém místě s indexem 60,4 skončil Vietnam (75,2 – 5,8 – 1,4) a třetí s indexem 59,8 Kolumbie (73,7 – 6,4 – 1,8). První desítku ještě tvoří Belize, Salvador, Jamajka, Panama, Nikaragua, Venezuela a Guatemala.

Podle průměrného věku dožití si do indexu nejvyšší hodnoty připsaly Japonsko (83,4), Hongkong (82,8) a Švýcarsko (82,3), nejméně pak Afghánistán (48,7), DR Kongo a Středoafrická republika (obě země 48,4). Nejspokojeněji se cítí obyvatelé Kanady (7,7), Norska (7,6), Švýcarska, Švédska a Venezuely (všichni po 7,5), nejméně Botswany (3,6), Tanzanie (3,2) a Toga (2,8).

Česko patří v zatěžování životního prostředí k nejhorším

Nejméně zatěžuje své životní prostředí Afghánistán (0,5), Rwanda a Bangladéš (0,7), naopak ho doslova drancují Spojené arabské emiráty (8,9), Kuvajt (9,7) a Katar (11,7). Průměrný index je 42,5, Česká republika je 92. s indexem 39,4. Ten je výslednicí nadprůměrného věku dožití 77,7 let, průměrné spokojeností 6,2 na desetibodové škále a stupněm zatěžování životního prostředí 5,3, čímž patříme k těm nejhorším ze 151 hodnocených zemí.

V první třetině žebříčku jsou evropské země, s nimiž se pojí obecná představa hodně kvalitního života – Norsko (29.), Švýcarsko (34.), Velká Británie (41.), Německo (46.) a Francie (50.). Před Českem se ale umístilo i Řecko (83.) a Slovensko (89.), naopak za námi je Portugalsko (97.) a Ukrajina (100.).

Jsme nešťastní jako Turci, Jihoafričané nebo Rusové

Češi patří podle většiny průzkumů mezi nejméně spokojené národy. Potvrdilo to i nedávné šetření společnosti WIN-Gallup International, podle něhož se Česká republika ocitla mezi zeměmi spíše nešťastnými spolu s Tureckem, Jižní Afrikou, Čínou, Indií nebo Ruskem. Sociolog Jan Hartl v té souvislosti poukazuje na sociologickou koncepci Williama Thomase, že o spokojenosti lidí rozhoduje to, jak si věci sami interpretují, a nikoli, jak by objektivně měly být.

Podle Jana Hartla hrají pro jedince vnější okolnosti důležitou roli, protože si samozřejmě těžko lze namlouvat, že situace je dobrá, pokud jsou objektivní podmínky velmi špatné. „Ale je známo, že i v situacích z našeho hlediska katastrofálních si lidé potřebují nalézt trošku svého štěstí. Pak si soukromě předefinují situaci tak, že je mohla potkat daleko větší smůla, než je ve skutečnosti potkala,“  vysvětlil pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE