Orgány EU právě projednávají návrh změn několika směrnic a nařízení EU, které se týkají azylového systému. Reformní balík označovaný jako Dublin IV. obsahuje dlouhou řadu nepřijatelných ustanovení. Od rozšíření práva na pobyt na území EU prakticky na celý i mnohatisícový kmen, pokud se jeho jeden člen dostane do Evropy a požádá o azyl. Přes povinnost členských států hradit nejen azylantům, ale i žadatelům o azyl veškerou zdravotní péči a postarat se o jejich materiální zabezpečení. Až po omezení možnosti držet žadatele o azyl v detenčních centrech či po zaručení práva migrantů na státem hrazenou právní pomoc po celou dobu azylového řízení – včetně soudního přezkumu. Vysloveně skandální je však způsob, jakým má být řešeno přerozdělování migrantů v rámci EU.  

Podle návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, mají být při přetížení některého pohraničního státu imigranti přesidlováni do dalších zemí. K rozdílení má být použito zvláštního klíče zohledňujícího podíl počtu obyvatel členského státu na celkové populaci EU a podíl jeho HDP na celé ekonomice EU.  

Návrh nařízení je však zmatečný a umožňuje několik výkladů. Česko s deseti miliony obyvatel představuje 1/51 evropské populace. Podle Světové banky byl náš HDP v roce 2016 asi 192 miliard USD. Na HDP celé EU, který činil 14.825 miliard USD, jsme se tedy podíleli zhruba 1/77. Pokud by se zohledňovala pouze textová normativní část návrhu nařízení, tak by podíl ČR na migrantech měl činit zhruba 15,5 %.