Hlavním tématem nejnovějšího vydání pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou bylo chystané omezení pravomocí prezidenta republiky. Na ně navazovaly otázky, zda je správné měnit Ústavu podle toho, kdo je právě prezidentem, jestli výroky nynější hlavy státu a reprezentace v zahraničí poškozují Českou republiku v celosvětovém měřítku a zda je kritika Miloše Zemana oprávněná. Z hlavních hostů ve studiu působil nejzainteresovaněji ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, sám neúspěšný kandidát na prezidentskou funkci.

„Ta debata vyjevila naprosto zřetelně, že v ní nešlo o pravomoci, o nějaké systémové řešení a nějaké dlouhodobé ustálení politického a ústavního systému této země, ale bylo to dotažení přímé volby a toho, že pro některé nedopadla tak, jak si přáli a jak měli plánováno. Ukázalo se to velmi dobře na tom, když pan ministr Dienstbier zdůvodňoval omezení pravomocí nebo vyjmenovával dílčí změny, tak se tomu nijak detailně nevěnoval a zmínil jich opravdu jenom několik,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček, který přednáší na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK a rovněž vede výzkumný a analytický projekt Phoenix research on-line.

• Podrobný záznam z pořadu Máte slovo ČTĚTE ZDE

Debata o změně Ústavy se zúžila jen na omezení prezidentových pravomocí

Považuje za zvláštní, že se veškerá debata o změně Ústavy zúžila pouze na omezení nejzákladnějších atributů prezidenta republiky. „Všechno se smrsklo jen na zúžení mantinelu arény prezidenta a neřeší se zefektivnění i dalších orgánů. Prezident nemůže být konstruktivním prvkem, když není funkční vláda, když premiér nemá určité pozice, postavení a autonomii, když není vyřešena akceschopnost ministrů. Tím mám na mysli třeba klouzavý mandát, konstruktivní vyjádření nedůvěry při odvolávání vlády, výměně premiéra, ale i některé věci spojené s funkčností Poslanecké sněmovny,“ vysvětluje Jan Kubáček.