Referendum ve Skotsku neprošlo, nicméně tím jednoznačně neskončily tendence na odtržení – možná dokonce naopak. Co byste obyvatelům této části Spojeného království řekla?

Přeji to těm Skotům proto, ne že bych byla příznivcem separatismu, ale je to velká lekce, jak to vypadá, když centrum v té své arogantní nabubřelosti kašle na to, že někdo má nějaké jiné potřeby. A hlavně, tím by mu byl dán prostor, že si je bude realizovat podle svého. Jsou podstatně sociálnější, nemají tak vřelý vztah k finančním spekulacím jako London City. Zaslouží si mít svůj vlastní přístup. V rámci Velké Británie se k tomu neschyluje, přestože teď budou samozřejmě slibovat hory doly. Je vidět, kam až to může dojít, když ta arogance centra se vyhrotí. Třeba ta skotská kampaň... To by byl můj sen, zažít to v České republice. Ta aktivita těch lidí zezdola. Tam není nic o speciálně upravené ústavě. Nic takového. Prostě lidé se v jednotlivých klubech, kavárnách, ulicích a podobně bavili: Jseš proti, pro a proč? To má být občanský život. Jak to tam lidé dokázali zmobilizovat, a že je to zásadní otázka. Že ta veřejná debata tam žije svůj aktivní občanský život, to je prostě nádhera. Pro Česko je to neuvěřitelná inspirace.

Některá média, a to nejen na britských ostrovech, spekulovala, co by se mohlo stát, kdyby došlo ke skutečnému odtržení. Dokonce se prý převážely peníze do skotských bank, aby v případě potřeby, kdy lidé v nejistotě vezmou peněžní ústavy a bankomaty útokem, nevznikl chaos. Není to podle vás jakési strašení a hra na city?

Referendum ve Skotsku nebyla žádná náhlá událost, která spadla z nebe. Vznikla k tomu pořádná veřejná debata a ať se Skotové vyjádřili jakkoliv, tak prostě ty informace různé měli a měli si být toho rizika vědomi. Pokud s tím byli seznámeni, tak by k žádné panice nemuselo dojít. To je spíš takový strašící faktor, který prostě používalo to centrum. Čím více vám přiostřuje situace socioekonomická a nedej Bože i geopolitická, tak tím více to jde do popředí. Čím je to vyhrocenější, tím více máte tendenci zabezpečit se na svojí základní úrovni. Je to logická, přirozená reakce.

To už se právě dostáváme k jiné problematice, a tou je určitá – větší, či menší - samostatnost sídel a komunit. Na svých setkáních po celé republice hovoříte i o tom, že bychom se měli učit být solitérní, samostatní – města, kraje, prostě nespoléhat jen na všespasitelnou globalizaci. Čekají nás tedy zlé časy?

Žijeme v době, která je dosti nestabilní a už se to začíná projevovat. Nechci strašit jen příznaky války. Mám obavy, že na to nejsme připraveni, přestože naši lidé jsou schopni improvizovat v těžkých podmínkách, ale obecně mám pocit, že se to nebere moc vážně na úrovni nejvyšší politiky. Mám obavy, že elity absolutně nechápou dynamiku vývoje a běží pět kroků za vozem. Jsou to věci, o kterých neuvažují, a je to vidět i na konfliktu na Ukrajině. Udělají krok a pak se diví, co z toho je. S takovými elitami je těžké zavádět nějaké nouzové opatření.

Zmínila jste se o Ukrajině. Jak to vidíte s dodávkami plynu z Ruska? Přitlačí západní Evropu nebo minimálně svého západního souseda do kouta?

Rusko přece nemůže dodávat Ukrajině zemní plyn zadarmo. Musí zajistit, aby se tam ten zemní plyn neztrácel, což se prostě ztrácel. Nemůžeme očekávat, že to dostane zdarma, jako nějaký speciální dárek. Že by toho Rusko využilo jako zbraň, se mi nezdá příliš pravděpodobné.

Přesto se nás ekonomické sankce budou dotýkat víc a víc, nemyslíte?

Dost už nás postihne to, že se Rusko odvrátí od Západu a přiklání se k jiným partnerům. To je pro nás problém, protože je to zajímavý trh. Hodně se investovalo do kampaní v Rusku a teď jako když to vyhodíte oknem. Takže ty ztráty už jsou v tomto ohledu.