Vydavatele i první čtenáře text překvapil hloubkou a upřímností

Vydavatel knihy Martin Vopěnka přiznal, že ho už dlouho žádná kniha tak nevyburcovala a že netušil, kolik hloubky, upřímnosti a jasnozřivosti je v knize ukryto. Byl jedním z prvních, kterého text překvapil. I novinář Libor Dvořák potvrdil, že pro něj kniha byla příjemným překvapením, i když nepochyboval, že „autorka je inteligentní bytost, bezesporu nejsilnější osobnost v celém souboru mladých dam“. „Ten text je překvapivě dobrý,“ ocenil Dvořák. I když on jako mnozí z těch, kteří přišli úryvky z knihy veřejně číst a diskutovat o ní, přiznávali, že muzika skupiny Pussy Riot není jejich šálek čaje. „Tohle není politický protest úplně v mém stylu, je to asi tím, že dámy jsou mezi dvacítkou a třicítkou, zatímco já jsem pán téměř sedmdesátiletý,“ konstatoval Libor Dvořák a ptal se ostatních, jak na ně působí protest, který může vypadat na první pohled dryáčnicky a na většinovou společnost v Rusku nezabere.

Šiklová: Už skupině Plastic People bylo vyčítáno, že užívají sprostých slov

Socioložka Jiřina Šiklová považuje knihu Naděždy Tolokonnikovové za vynikající. „Uvědomila jsem si, že toto bylo vyčítáno už hudební skupině Plastic People,“ připomněla pražskou rockovou kapelu The Plastic People of the Universe, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988. „Sprostá slova, kterých ve svých textech používají, režim vždycky využije, tím patřičně pobouří lid obecný, lidé pak budou říkat, to se nehodí, a pak už si té politické souvislosti vůbec nevšimnou,“ zdůraznila socioložka, na co se zaměřují obvykle největší kritici, ať už státní orgány Ruska, nebo Putinovi příznivci v České republice.

Srát na sexisty, vojebat putinisty

Ani ve své knize si členka Pussy Riot nebere servítky podobně jako v textech jejich písní, které jsou zde také uvedeny. Třeba v písni Vodka Kropotkin se opakuje syrový refrén „Srát na sexisty, vojebat putinisty“. Mnohé takový slovník může odradit natolik, že nepřemýšlejí o důvodech a smyslu textu. „Budu nahlížet jejich případ stejně jako jejich umění trochu s přivřenými víčky, jako jsme vnímali vystoupení Plastic People. Posuzovat to z ryze uměleckých pozic je nesmysl, protože to není významné hloubkou umění či vybraným slovníkem či hloubkovu filozofických myšlenek,“ prohlásil publicista Jefim Fištejn a poukázal na boj aktivistek proti současnému režimu v Rusku a jeho představiteli – Vladimiru Putinovi. „Hlavním umělcem v tomto uměleckém aktu není žádná z těch holek, ale právě vůdce Putin. Bez jeho posledního tahu štětcem by ten umělecký akt nebyl úplný. Měli masky, no a co. Bylo by to kvalifikováno nanejvýš jako přestupek, jako chuligánský akt několika sotva zletilých dívek. Ale Putin byl ten, kdo tomu dodal filosofickou hloubku, protože on je postavil před existenční volbu: jak se zachováte tváří v tvář možnému vězení,“ vyjádřil se Fištejn k nesmyslným důvodům uvěznění aktivistek za jejich vystoupení v chrámu Krista Spasitele.