V den výročí upálení Mistra Jana Husa rozvířil velkou debatu rozhovor místopředsedy Akce D.O.S.T. a historika Petra Bahníka, který pro ParlamentníListy.cz řekl, že Hus skutečně kacířem byl. Samotné upálení však Bahník také kritizoval. Nicméně tvrzení o kacíři bylo přinejmenším hodně nekorektní.

Podle husitského teologa a pedagoga ThDr. Martina Chadimy, ThD. je však hlavní Bahníkův argument nepravdivý, protože koncilní soudci v Kostnici na základně manipulace Husa odsoudili za něco, co nikdy nenapsal a ani si to nemyslel. Sám Martin Chadima se účastnil jednání tzv. Husovské komise v Římě za účasti tehdejšího papeže Jana Pavla II. a dlouhodobě se věnuje studiu života a díla Jana Husa.

Patří do církve i hříšní kněží? Podle Husa ano

Podle Chadimy žijeme v době laciných soudů, jichž se dopouštějí i ti, kteří by je normálně nevyslovili. „Zvlášť citlivé jsou výroky na adresu úctyhodných osobností. A takovou osobností je reformátor a čestný muž M. Jan Hus. Asi nejenom pro mě,“ říká pro ParlamentníListy.cz

Petr Bahník se podle teologa Chadimy dopustil několika nepřesností, které vracejí bádání o M. Janu Husovi o desítky let zpět. Historicky sice zarámoval dobu Husova procesu dobře a vystihl i dobový filozofický spor mezi realizmem a nominalizmem.

„Ale pan Bahník připisuje Husovi názor, že ‚lidé mravně pokleslí, byť by byli nositeli vysokých církevních úřadů, nebyli podle něho součástí Církve‘. Tím se prý Hus dopustil toho, že mravnost člověka buď naprosto devalvuje, nebo naprosto vyvyšuje. Jenže Hus tvrdí něco jiného. A dovolte mi aktualizovat termíny:  Ti zlí, hříšníci, např. korupčníci, zloději, tuneláři, prebendisté, nenasytní vykořisťovatelé, sobci, špatní hospodáři, promiskuitní představitelé církve i světské správy – ti jsou členy církve, jako je tělem církve lejno, hlen či moč. Patří tam, ale budou vyvrženi, odsouzeni a potrestáni. Co je na tom heretického?“ ptá se teolog.

Nepravdivé je podle něho i další tvrzení: „Představme si to třeba dnes, že by politik, na kterého se provalí nějaký hříšek, ztrácel právo na výkon úřadu a lidé by byli zbaveni poslušnosti vůči němu. Například prezident státu by při případné manželské nevěře, která je těžkým hříchem, v Husově pohledu nemohl dál být vrchním velitelem ozbrojených sil, ani kdybychom se zčista jasna ocitli ve válce,“ uvedl také Bahník v nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz  

Kněz v těžkém hříchu, neplatný křest?

„Prezident není duchovní, na kterého kladl Hus větší nároky než na představitele moci světské. Pokud se dopustí nevěry či krádeže prezident, je to hřích, ale u kněze by smrtelný hřích měl být trestán. Ostatně, kdyby platili husitské čtyři pražské artikuly, kam patří např. veřejné trestání smrtelných hříchů, pak by byla řada politiků vsazena na pranýř a voliči by po nich metali shnilá rajčata. A to je ta mírnější varianta….,“ podotýká Chadima.

Největším omylem je pak podle něho názor, že Hus byl zcela závislý na Johnu Viklefovi, takže neuznával platnost svátostí udělenou duchovním (knězem, biskupem, papežem), který je ve smrtelném hříchu. „Tak například křest udělený nemravným knězem by nebyl platným křtem,“ řekl také Bahník.

„To však není pravda. Hus si uvědomil, že za hřích kněze zaplatí náboženská obec. Představte si, že se kněz večer před mší svatou opije, maže karty a navíc se proviní proti celibátu! A ráno je díky jeho hříchu mše neplatná a svátosti „nefungují“. Jenže Hus žil mezi obyčejnými lidmi a pochopil, že v tomto případě Bůh trestá věřící (náboženskou obec) za hřích kněze-kurevníka! Nebohý věřící lid jde k přijímání a místo „těla a krve Páně“ jí obyčejný chléb a pije obyčejné víno! Což je pro jeho spásu ‚prd platné‘,“ konstatuje Martin Chadima pro ParlamentníListy.cz

Koncil Husovi podstrčil Viklefovo heretické učení

„Jak tedy došlo k tomu, že byl M. Jan Hus odsouzen? Když chtěli v Kostnici učinit Husa kacířem, použili jednoduchou metodu. V Husově spise O církvi prostě šikovně vytrhali z kontextu různé teze a ‚sešroubovali‘ je tak, aby zněli viklefsky – tedy hereticky. Když například Hus píše, že ‚kněz ve smrtelném hříchu neslouží mši svatou hodně (= s čistou a neposkvrněnou duší)‘, pak Husovi soudci škrtli pojem ‚hodně‘. A teď si řekněme celou větu bez onoho pojmu hodně: ‚Kněz ve smrtelném hříchu neslouží mši svatou‘! Bác, a máte Viklefa!“ odkryl manipulaci Husových kostnických soudců, která českého kněze přivedla až na smrtelnou hranici.

Podle Martina Chadimy je také třeba brát v potaz, že v roce 1999 označil Jan Pavel II. Mistra Jana Husa za reformátora církve a omluvil se za jeho smrt. „Byla tím zahájena nová kapitola ekumenických vztahů. Sám jsem toto ‚jaro‘ ekumeny zažíval. Nerad bych se dožil příchodu krutých jarních mrazíků,“ obává se.

„Jistě nelze nikomu zakazovat, aby Husa označil za kacíře. Ale měl by vážit slova. Nic není černobílé. Pokud dnes někteří historici, politici či vysocí státní představitelé trousí poznámky o ‚husitských bandách a žhářích‘, o ‚tragédii husitské doby‘, o ‚úpadku společnosti v době husitské‘, nebo o ‚Husovi-kacíři‘, měli by si uvědomit, že se dopouští toho, co sami vytýkají době nedávno minulé (tedy komunistům): jednobarevného, klišovitého, účelového, jednostranného a především politicky nekorektního vidění naší národní historie. A pak už se lze jenom ptát: Cui bono? Komu to prospívá?“ uzavírá pro redakci ParlamentníchListů.cz teolog Martin Chadima.