Vysoká škola ekonomická v Praze. Sál do posledního místa našlapaný studenty. Na koho nezbylo místo, stojí, kde se dá. Přesně na čas přichází k pódiu muž v obleku a do mikrofonu výrazným hlasem zakřičí: „Dámy a pánové, přivítejte prezidenta Svobodné republiky Liberland Víta Jedličku!“

Na to po schodech za bouřlivého potlesku v padnoucím obleku sbíhá jednatřicetiletý prezident republiky. Vít Jedlička, který před týdnem v pondělí mezi Chorvatskem a Srbskem na území nikoho vyhlásil nový stát, je světovou celebritou. Denně poskytuje jeden rozhovor za druhým, mluvit s ním chtějí i nejprestižnější světová média.

V pondělí večer o „svém“ novém státu Jedlička přišel přednášet na pražskou VŠE a za celebritu byl i tam. Od okamžiku, kdy Vít Jedlička spolu se třemi dalšími lidmi na území o rozloze zhruba sedm kilometrů čtverečních zapíchl stožár a vyvěsil na něm vlajku nového státu, uběhl sotva týden. Už nyní má ale Liberland na Facebooku přes sto tisíc fanoušků a víc než dvojnásobný počet registrací na oficiálním webu od lidí, kteří by se rádi stali občany nového státu. Plánuje se infrastruktura, za pomoci ústavních právníků se dolaďuje text ústavy a řeší se výroba pasů.

„Za posledních pět dní jsme se nezastavili, naspal jsem dohromady asi dvanáct hodin. Je to neuvěřitelná smršť. Máme 220 tisíc registrací a museli jsme už zrušit možnost žádat o občanství mailem. V tuhle chvíli máme pořád nějakých deset tisíc mailů, které jsme ani nestihli otevřít. Naše stránky navštívilo 1,2 milionu lidí a v tuhle chvíli to bude už zase víc. Pořád rosteme exponenciálně, ještě pořád jsme nenarazili na vrchol. Dnes jsem dělal rozhovor pro celosvětovou agenturu AFP, která má rozsah asi 400 milionů lidí, a já se bojím, co se stane, až ten rozhovor v těch všech zemí vyjde,“ popisoval dění posledních dní Jedlička. Za necelý týden prý stihl poskytnout padesát rozhovorů médiím a zhruba padesát ho ještě v nejbližší době čeká.

Podle jeho slov už nový stát vytváří i diplomatickou strukturu v zahraničí: „Dneska už máme v podstatě deset velvyslanců a stabilní zastoupení v deseti zemích s lidmi, kteří mají diplomatickou minulost a jsou schopni jednat s tamější vládou“.

Jedlička zmínil nejspíš i zcela novou věc, kterou prý nedohledal ani nikde v literatuře – dobrovolné daně. „Nikde jsem nenašel myšlenku, že by se ve státě zaváděly dobrovolné daně. Je dost možné, že to je skutečně revoluční nápad. Jde o to, že budeme vybírat dobrovolné daně, pokud bude něco potřeba v tom státu vybudovat. Podle mě je hezká myšlenka, když se ze státu odstraní myšlenka donucení,“ popisoval svou vizi prezident Liberlandu.

„Máme populaci a důležité je, že na cestě je i jedna osmimístná loď. Ten člověk ji hodlá dovézt do Českých Budějovic a odtud převézt až na Dunaj. Byl to jeden z prvních lidí, který mi volal. Myšlenka Liberlandu ho tak nadchla, že se rozhodl tam přestěhovat. A není sám,“ podotkl Jedlička.

Podle jeho slov Liberland splňuje (či brzy bude splňovat) všechna kritéria státu z Konvence o právech a povinnostech států z Montevidea – stálé obyvatelstvo, vymezené státní území, státní moc a schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Pokud jsou tyto požadavky naplněny, je stát subjektem mezinárodního práva.

„Už dnes najdete Liberland na google mapách. Zásadní je, že už máme i ústavu a na tu jsem hrdý. Podílel se na tom ústavní právník, který vystudoval několik vysokých škol a ústavní právo London School of Economics and Political Science. Ladíme poslední mouchy, poslali jsme to i do CATO Institutu, co si o tom myslí. Snažíme se, aby ústava byla extrémně nezměnitelná, aby si politici postupem času nemohli uzmout víc moci. I kdyby ji prohlasovali všichni poslanci naráz, bude stačit polovina obyvatel, aby změně zabránili. Samozřejmostí je bod zakazující zadlužení státu,“ sděloval studentům prezident Jedlička. V rámci práci na ústavě prý použili ty nejlepší pasáže z ústav jako je třeba švýcarská či americká.

„Informace o vzniku našeho státu rozešleme do celého světa. My to prostě uděláme. A tím je vůbec nenutíme, aby naši existenci uznaly, my jim to jenom dáme na vědomí. V mezinárodním právu vůbec není nutné, aby na vás někdo reagoval, tam je zásadní, aby vás nechali být a nepletli se vám do života. Když my diplomatické nóty pošleme do celého světa, určitě se minimálně jedna z těch 184 zemí najde a uzná nás. Ale je nám v podstatě úplně jedno, jestli nás někdo uzná, podle montevidejských konvencí to ani nepotřebujeme. A pokud by nám odteď Chorvatsko nebo Srbsko území zabralo, bude to proti mezinárodnímu právu,“ popisoval dále.

Velkou výhodou podle něho je, že stát leží na břehu Dunaje, který také podléhá mezinárodnímu právu. „Podle mezinárodního práva je to něco jako moře, plavební cesta, kde nám nemůže nikdo zabránit, abychom se přes ni na své území dostali. Do Liberlandu se začnou stěhovat stovky lidí a v nejbližší době už tam budou první osadníci. Může se stát, že Chorvatsko tu oblast celou ohraničí ostnatým drátem nebo plotem, což očekávám. Ale co se stane? Pomůžou nám, že jen přesně vymezí hranice. Pravděpodobně se to stane už proto, že zatím nejsme součást Schengenu,“ uvedl prezident Liberlandu.

„Plánujeme tam udělat nějaký happening, na který pozveme novináře, prezidenty a premiéry okolních států a hodláme být moderátorem ohledně jejich hraničního sporu. Jsme v ideální situaci. Jako neutrální stát pomůžeme vyřešit konflikt, který trvá 24 let,“ poodhalil Vít Jedlička své nejbližší plány.

A když se tomu někdo směje? „Podívejte se na Hongkong. Před čtyřiceti lety tam nebylo nic, jen skála. A dnes je tam neskutečné množství mrakodrapů, když se nám tahle vize podaří naplnit. Nehodláme ale budoucím obyvatelům kecat do toho, co si tam chtějí stavět. Chceme nastavit základní právní prostředí proto, aby si lidé mohli od nás tu půdu kupovat nebo pronajímat. Nebudeme mít žádný stavební úřad ani nic podobného,“ konstatoval.

„Občany si budeme vybírat. Chceme lidí, kteří to myslí vážně a opravdu ten stát pomohou dostat na nějakou úroveň, aby se tam v horizontu šesti měsíců až roku dalo normálně žít. V nejbližších dnech zveřejníme text ústavy a pošleme diplomatické nóty do zbytku světa, kde budeme žádat o uznání. Chystáme se také vysvětlit těm chorvatským policajtům, že to není jejich území a nemůžou tam o ničem rozhodovat. Plánujeme tam udělat párty, kde se bude všechno prodávat bez registračních pokladen a jakýchkoli daní. A kdyby nám za to chtěli něco udělat? Dáme je k soudu a ten soud vyhrajeme, protože to není v jurisdikci Chorvatska a oni sami to říkají,“ sdělovat dále Jedlička.

Podělil se také o poslední zážitek z médií. „Byl jsem v rozhlase na duelu s Romanem Jochem. To je člověk, který mi pije krev posledních deset let. S naprostou většinou jeho názorů nesouhlasím. Nevím, co se s ním stalo. Zhruba před deseti lety úplně otočil a dal se na ‚dark side‘ (temnou stranu). Měli jsme v rozhlase dost tvrdou řež asi půl hodiny. Nebyl schopen za celou dobu přijít s žádným argumentem. Ačkoli byl poradce premiéra, přišlo mi, že ten člověk vaří z vody. Ale i když do mě celou dobu řezal, na konci po vypnutí mikrofonů mě požádal o občanství,“ prozradil Jedlička.

„Neříkám, že nebudeme mít různé problémy. Ale víte, co je důležité? My dnes žijeme v mediokracii a co se napíše v americkém magazínu Time nebo v britském Guardianu, je prostě pravda. A tam se píše, že Vít Jedlička je prezidentem nového státu, který vznikl mezi Chorvatskem a Srbskem. A to je to jediné, co se počítá. Daňových rájů je na světě málo a potřebujeme jich víc. Jde o to, aby se tento koncept státu rozšířil do co největšího množství zemí světa,“ ukončoval Jedlička přednášku za dlouhého potlesku plného sálu.

Na závěr doplnil, že vlastně realizoval to, k čemu ho a další libertariány po léta vyzývali kritici. „Celé roky mi pořád někdo vykládá: vy libertariáni, vy anarchokapitalisti, založte si vlastní stát, jestli chcete něco takového realizovat. Takže jsme si ho založili,“ dodal za potlesku a smíchu studentů pražské Vysoké školy ekonomické.