Před několika dny jsem v televizi zahlédl záznam z jakési sportovní soutěže běžkařů, zřejmě ve Švýcarsku. Po uměle nastříkaném proužku sněhu tam masturbačně ručičkama kmitala parta zoufalých závodníků a kolem jim fandily davy fanoušků stojících na bující zelené trávě připomínající letní odpoledne. Musel jsem se zeptat vedle sedícího kolegy, jestli je taková masturbační připitomělá sportovní akce myšlena vážně. Připadalo mně, že naše sebestředná konzumní zaslepenost nám už odebírá poslední zbytky soudnosti a rozumu a naše západní civilizace je jednou velkou hnijící hroudou válející se po zemi zdevastované globálním oteplováním. Ale jako by prodejní nenažranost kšeftařů, v tomto případě se sportem, neznala hranic, pořád budou posouvat hranice naší tolerance až k výbuchu.

V Paříži proběhla konference o globálním oteplování a představitelé 196 států světa se tam snažili zuby nehty vyhnout radikálním krokům, které by alespoň trochu zmírnily škody napáchané zrůdným, nenažraným kapitalistickým ekonomickým systémem. Představitelé se třesou před hněvem svých diktátorských kapitalistických prasat chrochtajících si ve svých luxusních sídlech a vykřikujících přes zdi své vyvolené reality na prostý lid, že má také možnost zbohatnout, a proto je má do posledního dechu podporovat. To dokazují po Česku vykřikující řady různých Nováků: „Komouši nám zakazovali zbohatnout, tak nás teď nechte se napakovat a zbohatnout, máme přece už tu naši banánovou svobodičku podnikání!“

Ze závěrečného dokumentu, který „představitelé“ našich konzumních zájmů podepsali a pak si slavnostně plácali po zádech, vyplývá, že snížení smradů vypouštěných převážně naší západní civilizací stejně povede ke zvýšení teploty na zemi o 3 až 4 stupně, a nikoliv k mylně uváděným necelým 2 stupňům.

Samozřejmě, že se dnešní sobecká elita zbohatlíků řídí příslovím „Po nás potopa“.

Jeden ze základních dokumentů představený na pařížské konferenci byl vypracován na anglické univerzitě v Leicesteru a varuje (vedle katastrofických dopadů tání ledovců) ještě před dalším smrtelně nebezpečným efektem.

Při zvýšení teploty na zeměkouli o šest stupňů – což jak předpovídá řada vědců se může stát již v roce 2100 – by se přerušil proces fotosyntézy, a tím by se zastavila tvorba kyslíku fytoplanktonem žijícím v našich oceánech. A jak nám říkají čísla, asi dvě třetiny kyslíku v atmosféře jsou vytvářeny tímto fytoplanktonem. Takže bychom se společně s převážnou částí dalších zvířat, která jsou v tom ale nevinně, prostě začali dusit.

Jaká to báječná budoucnost při pokračování po naší osobní „tržní svobodou“ dlážděné cestě.

Už dnes se po celé zeměkouli dusíme díky našemu ekonomickému systému postavenému na růstu, soutěžení a nenažranosti a Peking je toho ilustrativním příkladem. Tamní vláda už musela přistoupit k vyhlášení nejvyššího stavu ohrožení a miliony lidí se tam přidušují smogem. Přitom mně tam staří lidé, pamatující na život v tom „hrozném“ komunistickém systému, vyprávěli, že se dříve v Pekingu dalo báječně dýchat. To se ale v té době ti Maovi „chudáci“ museli přepravovat po městě na kole, a ne v nekonečných zácpách soukromých automobilů. Jaká to byla levicová potupa, že pane Nováku?

Jedinou cestou, jak se dostat z naší šílené sebevražedné situace, je nástup občanské neposlušnosti.

Nazval bych to „občanskou radikalizací dobrých úmyslů“.

Kvalita života přece nevězí v kvantitě. Musíme začít radikálně sabotovat ekonomický systém postavený na kapitalistickém zaklínadle růstu. Musíme se postavit proti hamižnění a chamtivosti všech těch „podnikavých“ Nováků toužících po gigantických automobilech, vilách s bazény postavených v segregovaných komunitách pro zbohatlická prasata. Komunitách postavených za městy a ukrajujících další kousky zbídačené přírody a vyžadujících nesmyslně velkou spotřebu na každou zazobanou prdel tak žijící. (Teď jsem si vzpomněl na Sašu Vondru, který zrovna prohlásil, že bychom se měli změnám klimatu přizpůsobit, a ne s tím bojovat. Zřejmě se mu přesunul mozek do jeho, na funkcionářských židlích ztloustlé, prdele).

Musíme se vrátit k podílnickým společenským systémům a využívat pečlivě zdroje naší energie a surovin. Musíme do budoucnosti propagovat bydlení v Havlem idiotsky nazvaných „králíkárnách“, neboť, tím, že jsou nejméně náročné na spotřebu energií na vytápění, mají pro největší množství lidí v dosahu všechny zásobovací a kulturní objekty, jsou nejméně náročné na hromadnou dopravu atd., a tím jsou ekologicky nejšetrnější. Musíme začít vyrábět jen věci nutně potřebné k životu a nezavalovat trh lákavými nesmysly jen proto, že mají prodejní úspěšnost. Musíme zase zespolečenštit a zkomunitnit výrobní prostředky, abychom nad nimi měli kontrolu společného zájmu.

Musíme vypěstovat mezi mladými lidmi opět úctu k prostému a na zboží a přemíře energií nezávislému životu, a ne jim na univerzitách hustit do hlav strategie vedoucí k budoucímu zbohatnutí a zářným kariérám.

Musíme naprosto změnit náš ekonomický, a tím pádem i politický systém.

Musíme provést revoluci myšlení a tím odvrátit naší sebezáhubu...

Ještě malý dovětek:

Částečným krokem ke změně myšlení může být i vykopání z našeho veřejného prostoru reklam zaneřáďujících kapitalistickými demagogickými zprávami naše myšlení.

Zde je moje performance, ke které se připletl i jeden z největších českých kapitalistů, jinak jakýsi bezvýznamný Babiš, a ve které jsem se snažil vysvětlit taktiku odblokování reklam z našeho zorného pole ve veřejném prostoru.

Během festivalu performance pořádaného místním Domem kultury jsem si založil na brněnském náměstí servis na bezplatné oplachování mozků od kapitalistického znečištění.

Reklamy ve veřejném prostoru nám bez našeho svolení vstupují do našeho zorného pole a násilně vnikají do našich mozků. Říká se tomu „mind pollution“ neboli znečištění mysli. Majitelé reklam argumentují principem soukromého vlastnictví ploch, na kterých jsou jejich znásilňující, cynické a na lži postavené billboardy. I kdybych přistoupil na kompromis a uznal jejich majitelství, tak bych ale žádal, aby si je otočili směrem ke zdi a nezaneřáďovali naší vidění.

Někdy je jediný způsob, jak se vyhnout zaneřáďování mysli, zablokování zorného pole. Čili nošení clonicích desek či hledění při chůzi do země. Jakmile nám obsah reklamy vnikne do mozku, tak se tam usadí a vytváří překážky revolučnímu očištění naší mysli.

Zde je záznam oplachování mozků od kapitalistického znečišťování:

Milan Kohout