„Kubice zůstal Kubicem. Tedy loutkou v rukách jiných. Ale zlo, které jako loutka napáchal, má nedozírné následky, protože na vnitru už zůstali pouze úředníci, kteří budou poslouchat nadřízené a nebudou přemýšlet a prosazovat to, co je správné pro daňové poplatníky. Na vině ale jsou ti, kteří ho do této funkce ustanovili. Jste spokojení, pane Nečasi a Klausi? Divíte se, že národ už nevěří vůbec nikomu? Je směšné za této situace přijímat zákon o státní správě, který zakonzervuje tu hrůzu, která v ní je,“ vysvětluje Helena Bartůňková, která před necelým půldruhým rokem ještě pracovala v odboru interního auditu a kontroly na vnitru. Na srdci toho má však mnohem víc.

Přehlídka loutek

Ministerstvo vnitra je dle Bartůňkové po personálních zásazích spojených s působením ministra Kubiceho zcela abstrahováno od úředníků schopných vyjádřit vlastní názor na věc. „Stalo se přehlídkou loutek, které v rámci vlastního přežití přestali vykonávat funkci státní správy ve prospěch občanů, kteří si je platí ze svých daní. Vnitro žije vnitřním životem strachu zaměstnanců, který se zcela míjí s realitou daňových poplatníků. Většina úředníků už si vůbec neuvědomuje, z jakých peněz a proč je placena. Práci vnímá pouze jako boj o vlastní přežití,“ pokračuje.

Kubiceho působení na vnitru bylo prý doposud spojeno s nástupem policistů a bývalých policistů do vedoucích, ale i řadových funkcí na zmíněném ministerstvu. „Nemám nic proti policistům, když dělají dobře svoji práci. Policista ale není úředník, protože plní úplně jiné funkce. Kubice nepochopil, že činnost státní správy má sloužit občanské společnosti v oblasti tvorby smysluplného práva a plnění úkolů stanovených orgánům státní správy kompetenčním zákonem, a že Ministerstvo vnitra není policie, která se řídí vlastním zákonem o policii. Tento rozdíl sice nechápe většina obyvatelstva, ale ministr vnitra by ho vnímat měl, protože rozdíl mezi správní a mocenskou složkou je zcela diametrální. Policisté, zvyklí na dril, se nezbaví svých návyků. Ti výše postavení umí pouze rozkazovat, ti níže postavení umí pouze poslouchat. Úředníci by měli přemýšlet. Za působení ministra Kubiceho se vnitro stalo policejním státem, kde rozkaz je nadřízený myšlence a stalo se ovčí farmou, kde se jenom plní rozkazy,“ rozebírá téma Bartůňková.

Dřívější reakce vnitra

Bartůňková vždy kritizovala vedoucí pracovníky ze svého bývalého pracoviště a dokonce zaslala ministru Kubicemu kritický e-mail. Z vnitra, přesněji z jeho odboru tisku a PR, již dříve přišla tato odpověď: „Ředitel odboru interního auditu a kontroly (OIAK), po poradě s vedoucími oddělení tohoto odboru, rozhodl o rozvázání pracovního poměru s paní Helenou Bartůňkovou z důvodů nesplňování předepsaného vzdělání a porušování pravidel pro čerpání pracovního volna s náhradou mzdy. V žádném případě nebyl důvodem e-mail, který zaslala ministrovi vnitra. Paní Bartůňková se nesnažila doplnit, za desítky let, po které byla na Ministerstvu vnitra zaměstnána, své vzdělání, ačkoliv věděla, že neodpovídá požadavkům na funkci, kterou vykonávala. Tato skutečnost začala být překážkou v práci OIAK, kde pracovala, zejména v době, kdy nové vedení OIAK bylo pověřováno ministrem vnitra množstvím náročnějších úkolů, než tomu bylo dříve.“

Když si chtěly ParlamentníListy.cz s obviňovanými pracovníky vnitra pohovořit, z tamního oddělení komunikace přišlo toto: „Nemáme v úmyslu řešit personální záležitosti bývalých zaměstnanců Ministerstva vnitra formou mediálních rozhovorů. Paní Bartůňková dostala výpověď v souladu se zákoníkem práce a se souhlasem místní odborové organizace. To je vše, co se k tomu dá říci.“

Profil Kubiceho

Do roku 2006 byl Jan Kubice podle Bartůňkové v podstatě neznámým člověkem, který se mediálně proslavil takzvanou Kubiceho zprávou o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, jejíž tajný obsah, plný neprokázaných tvrzení, byl medializován před volbami v roce 2006 a ovlivnil tehdejší výsledek parlamentních voleb ve prospěch ODS. „On sám o sobě nikdy neuveřejnil své profese před rokem 1989, snad se má jednat o jakéhosi mistra výroby a taxikáře, ani své vzdělání.  Důvody, proč byl tento policista premiérem Nečasem navržen do funkce ministra vnitra a proč ho prezident Klaus do této funkce jmenoval, jsou obestřeny tajemstvím. Zřejmě ví více, než by si pánové přáli,“ komentuje.

Profesor Zdeněk Jičínský ho prý označil za politicky nedůvěryhodného a politolog Lukáš Jelínek usoudil, že hlavním důvodem bylo naštvat ČSSD a označil jeho působení na tomto ministerstvu přehlídkou nekompetentnosti takřka ve všech ohledech. „Můj názor je totožný s názorem obou těchto pánů v tom, že jde o člověka nedůvěryhodného a je přehlídkou nekompetentnosti, protože to, co na Ministerstvu vnitra předváděl a předvádí, svědčí především o tom, že vůbec nepochopil rozdíl mezi Ministerstvem vnitra jako správním úřadem, tedy orgánem státní správy pro vnitřní záležitosti státu, a policií jako bezpečnostním ozbrojeným sborem, který má plnit úkoly ve smyslu zákona o policii,“ zmínila dál na adresu Kubiceho Helena Bartůňková. Ostatně na vnitru pracovala jako kontrolorka přes dvacet let.