Obě kola parlamentních voleb by měla potvrdit, zda prezident Emmanuel Macron získá po svém vítězství také prezidentskou většinu v parlamentu. Ta bude rozhodujícím mocenským faktorem pro prezidentův pětiletý mandát. Výzkumy Harrisova institutu a Opinionway/Orpi předpovídají, že prezidentští kandidáti hnutí La République en marche! (Republika na pochodu!) mají šanci získat parlamentní většinu v rozpětí 335–355 křesel z 577. 

Jupiterský Macron a nepotismus ministra Ferranda 

Je tu ale jeden problém. A první skutečná aféra, jež vypukla jen krátce poté, co prezident v prezidentských volbách 7. května triumfálně zvítězil. Do Élysejského paláce, sídla francouzských prezidentů, vstoupil Emmanuel Macron o týden později – a za lehkého kuropění se prošel po nedalekých Élysejských polích. Prezident, jenž slavil před královských Louvrem a pozval ruského prezidenta Vladimira Putina do Versailles, aby s ním otevřel ve Velkém Trianonu výstavu o Petru Velikém a jeho historické návštěvě před 400 lety, si evidentně potrpí na symboly. 

Jakou symbolickou kvalitu ale přináší ministr Richard Ferrand? Zatímco prezident touží po tom, aby se stal Jupiterem, „bohem bohů“, jak ohlásil již na podzim loňského roku v rozhovoru pro magazín Challenges, jeho ministr reprezentuje styl, jenž odpovídá všemu možnému, jen ne potřebě změny francouzské politiky. Kariéra Richarda Ferranda, ministra územní celistvosti v nové vládě Édouarda Philippa, byla dlouhou dobu spjata se Socialistickou stranou (PS), do které vstoupil již v roce 1980 a za niž byl zvolen nakonec také poslancem v roce 2012. Byl ovšem v říjnu 2016 prvním poslancem, který se přidal k Macronovu hnutí En marche! (Na pochod!), jehož se stal vzápětí generálním sekretářem. 

Když satirický týdeník Le Canard enchaîné oznámil ve svém vydání z 24. května, že ministr Ferrand, dosud nepříliš známý francouzský politik, se podílel na zvýhodnění své partnerky Sandrine Doucenové při získání budovy Mutuelles de Bretagne, bretaňské zdravotní pojišťovny, k pronájmu, ale i zaměstnával svého syna jako parlamentního asistenta, vstoupil konečně Ferrand do světel reflektorů. Informace, které by nebyly samy o sobě až tak šokující, kdyby se právě Macronova aliance s Françoisem Bayrouem, předsedou Demokratického hnutí (MoDem) a čerstvým ministrem spravedlnosti, nezaklínala tzv. moralizací politického života. Ministr Bayrou koncem týdne představil návrh svého zákona, odkud „moralizaci“ pro jistotu odstranil a nahradil slovem „důvěra“. Jeho název totiž zní: Zákon o důvěře v náš demokratický život.