Jak dopadne současný ruský pokus o mocenské ovládnutí světa?

Dopadne špatně, i když nevím přesně, jak moc špatně. Společnost se velice rychle vrací do kolejí Leonida Iljiče Brežněva, kdy tam byl sice relativní blahobyt (který je dnes neskonale vyšší), všichni věděli, kde je jejich místo. Pokud to dodržovali, neměli problém. Tedy společnost pasivních lidí, od kterých se moc nechce. To je nejpravděpodobnější vývojové stadium, které Rusko čeká. Brežněv v roce 1964 byl relativně mladý aktivní člověk, v roce 1982, kdy zemřel, to byl člověk, který neudržel myšlenku. Ale neexistoval mechanismus, jak ho z té funkce dostat. Vladimír Putin je na tom fyzicky lépe než Brežněv roce 1964. Myslím, že v zásadě se něco takového opět odehraje. S tím rozdílem, že místo sovětské komunistické ideologie jsme svědky toho, že se objevuje pseudohistorická náboženská záležitost, kdy se na zmrzačené ruské dějiny naroubuje nový konstrukt. Jeho zatímním vrcholem je představa, že Krym byl vždycky ruský, protože se zde pokřtil kníže Vladimír. Což se nedá sice vyvrátit, ale neexistuje pro to žádný pádný důkaz. Dějí se tam neuvěřitelné věci. Část Rusů je zpracovávána, že vše, co je v Bibli, je podvod. Ve skutečnosti se Ježíš narodil na Krymu. A že vše, co se popisuje v Bibli, se odehrálo v trojúhelníku Ararat – Krym – Konstantinopol.

Jak to bude s Ruskem vypadat po smrti Vladimira Putina, kterému se podařilo získat neuvěřitelnou podporu? Budou Rusové potom chtít další silnou osobnost?

Rusové historicky milují silné osobnosti. Vládce, kteří jsou vzýváni. A i když se ukáže, že někdo z nich je mimořádný padouch, pokud se mu něco podařilo, řeknou – to nevadí. Ať jsou to Ivan Hrozný, Stalin, Petr Veliký. Jak to dopadne s Vladimirem Putinem, těžko říci. Po rozpadu Sovětského svazu se objevovaly spekulace o znovunastolení monarchie. Teoreticky tu tato možnost je. Nabízí se otázka, zda by se Vladimir Putin chtěl stát monarchou. Myslím, že by nechtěl. Nemá syna, ale dvě dcery. Což v tak konzervativní společnosti je vážná překážka. Možná že tato myšlenka vypadá absurdně, ale v postsovětském prostoru existují státy, které jsou vedeny takzvanou republikánskou dynastií. Forma je republikánská, ale předávání moci je z otce na syna nebo jinak v rámci širší rodiny. Nejviditelnější jsou Ázerbájdžán a rodina Alijevových, ale těch příkladů je víc. Pravděpodobnější je ale, že to Putin doklepe až do konce. Otázkou je, kdo přijde po něm. Možná Putin sám určí svého nástupce. Ale kdo to bude, je dnes těžké říci. Kolem Putina existuje okruh lidí, který je poměrně stabilní. Takže to bude někdo z tohoto úzkého okruhu.

Jak si vysvětlujete masivní podporu, kterou Putin v Rusku má?

V Rusku neexistuje pluralita ve veřejném prostoru. Vladimir Putin jistým způsobem funguje jako Karel Gott. Má svůj obrovský fan klub. Putin má navíc ochočená státní média. Funguje na lidi jinak než jeho předchůdci. Vypadá mladě, je sportovec. Co vám nepřijde možná důležité, ale hraje velkou roli – Putin umí správně rusky. Má krásnou spisovnou ruštinu. Podle některých historiků je první hlavou státu po Leninovi, která ovládá správně ruský jazyk. Což mu dodává obrovské kouzlo. Stalin byl Gruzín a mluvil příšerně, Chruščov byl vyjadřováním venkovan a byl z jihu a tak dále. Najednou se objeví někdo, u koho má ta věta začátek, prostředek i konec a vše je řečeno perfektní ruštinou.

Proč má tolik příznivců i u nás?

Drtivá většina lidí u nás netuší, co vlastně Putin dělá. Vnímají ho jako ikonu. Je to ten, který kope Ameriku do zadku. Politicky – pokud by ovšem existovalo pluralitní prostředí – je neúspěšný. V roce 2012 po nástupu do prezidentské funkce vydal takzvaná květnová prohlášení. Několik desítek bodů, co všechno se má v Rusku zlepšit. Po anexi Krymu sami dělali vyhodnocení – a osmdesát procent se nesplnilo.

Jaké byly důvody darování Krymu Ukrajině?

Začnu tím, že Rusové dnes tvrdí, že to byla historická nespravedlnost. Co všechno byla ale spravedlnost? Vnitřní hranice se v době Sovětského svazu změnily v 98 případech. Krym je jeden z mnoha případů, kdy se uvnitř Sovětského svazu něco změnilo z administrativně-správních důvodů. Transfer Krymu k Ukrajině v roce 1954 byl z toho důvodu, že na Krym dopravovat vodu či dodávat elektřinu je možné pouze z ukrajinského území. Šíje, která spojuje poloostrov s pevninou, je ukrajinská, nikoli ruská. Chruščov byl veden racionálními úvahami dobrého hospodáře. Nikdo ostatně tehdy nepočítal s tím, že se Sovětský svaz rozpadne. V politbyru to tenkrát Chruščov navrhl a všichni byli pro. Ostatně je to jako dnes, když něco navrhne Putin. Když se rozhodlo o připojení Krymu k Rusku, proti byl jeden poslanec. Dnes už je v USA a nemůže se vrátit domů.

Co bude s Ruskem, až se přestane naplňovat Putinova představa Eurasijského svazu? Říká se, že Ukrajina měla být prvohráčem v tomto jeho snu... Putin Rusy zabráním Krymu sjednotil. Je nebezpečí, že až začne jeho popularita klesat, půjde do dalšího výpadu?

Nevím. Putin před Krymem byl racionální předvídatelný hráč. Od té doby, co vtrhl na Krym, se mu nedá věřit ani slovo. Kdybych si měl tipnout, tak na Ukrajině se už dostatečně spálil. Bude ji destabilizovat minimálně politicky. Což je levnější. Čím více se bude ukazovat, že Ukrajina je špatně fungujícím státem – což je objektivně pravda – tím více bude získávat příznivců i u nás. Chci věřit tomu, že je natolik při smyslech, že nevyprovokuje vojenský střet s NATO a nezaútočí na členský stát EU. Objevují se ale další prostory jako Zakavkazsko. Vůči Gruzii už to zkusil a velice bohatý je Ázerbájdžán. Docházejí jim peníze a budou je potřebovat někde získat. V celém postsovětském prostoru jsou kromě Ruska jen dva další bohaté státy – Ázerbájdžán a Kazachstán. V severním Kazachstánu žije početná ruská menšina, až 35 procent obyvatel Kazachstánu jsou etničtí Rusové. Takže to je také potenciální cíl. Možná že však ještě dříve budeme svědky zásahu ve střední Asii. Kyrgizstán a Tádžikistán jsou na tom mizerně. Každý sedmý Tádžik pracuje v Rusku. A tady v krizi jako první propouštějí zahraniční pracovníky a ti se vracejí domů. To může v Tádžikistánu vyvolat velké sociální napětí. Což pak ze strany Ruska může být záminkou k zásahu.

Má ruská elita strach?

Nikoho z těch lidí neznám. Ruská elita stejně jako dříve carská je kosmopolitní. Jsou v různých evropských či světových střediscích, jejich děti se vzdělávají na Západě. Jestli mají strach, těžko říci.

Kdo bude případně v důsledku nespokojenosti s krizí hybatelem změn v Rusku? Politici, nespokojený národ?

Rusko zažilo ve svých dějinách dvakrát revoluci – 1905, 1907 a pak v roce 1917. Nemyslím bolševický státní převrat, ale to, co se odehrálo předtím. Revoluce v obou případech vznikla v relativně liberálním městském prostředí. A tito lidé už většinou dnes v Rusku nejsou. Odešli. Dnešní ruský režim se od toho předešlého odlišuje tím, že má otevřené hranice. Kritici už jsou pryč. Zůstali jen jejich zbytky. Nevěřím tomu, že tato skupina je tak silná, aby zvládla něco takového, co se událo v roce 1905 či 1917. Kromě toho má Rusko zkušenosti s rolnickými bouřemi. Rusko bouře tohoto typu vždy řešilo brutálně. Myslím, že dodrží svoji tradici, a je otázka času, kdy dojde k nějakému brutálnímu zásahu proti stávkujícím. Pak se uvidí, jestli to přeskočí někam jinam. Což dnes nevím. Pokud se tam ale bude něco měnit, spíše to vzejde z tohoto proudu.

Existuje na Putina nějaká páka ze strany elit, aby byl vstřícnější k Západu?

Spousta lidí tlačí na americkou vládu či evropskou komisi, aby sankce byly uplatněné na rodinné příslušníky těch, kteří stojí v okolí Putina. Tehdy by to podle nich mohlo začít fungovat. Zatím se to neděje z důvodů, které neznám.

Jak se díváte na strategické partnerství Ruska a Číny, přijde mi hodně asymetrické.

Je to hodně asymetrické. Čína vše, co jí Rusko nabízí, akceptuje, ale nic pro Rusko nedělá. Číňani si dělají svoje. Nejde o žádné partnerství. Obyčejní Rusové mají z Číňanů strach, protože vidí, kolik jich je. Vše, co Čína potřebuje, jí Rusko nese na zlatém podnose.

Proč si myslíte, že Václav Klaus i Miloš Zeman jsou tak proruští?

Existuje názor, že Prognostický ústav byl sledovaný z Moskvy a že na ně něco mají. Je to možné. Neumím to potvrdit, ani vyvrátit. Jediné, co mi dává logiku, je to, že oba tito pánové jsou egomaniaci. Nemůžou vydržet srovnání s Václavem Havlem a jeho přijímáním na Západě. Tito lidé vyrůstali v době, kdy byl svět rozdělen na dvě části. A vše v tom světě fungovalo tak, že když nedá jedna strana, dá druhá. Takže tam to nejde, půjde to na té druhé straně.

Přispěje současná situace ke zvýšení evropské integrace?

Určitě ano. V tomhle ohledu musíme být Putinovi vděční, že dal impulz. Evropská integrace, i vojenská, nejlépe fungovala, když existovala hrozba Sovětského svazu. Ta postupně vyprchala, ale teď je to tady zpátky. Jestliže se říká, že vše zlé je pro něco dobré, tak tohle je to dobré, co v této situaci je.