Přednášku s obsáhlým tématem „Svět, Evropa a my“ zahájil v sídle komunistické strany v ulici Politických vězňů Hynek Kmoníček před plným sálem. Zasedací místnost zaplnilo na stovku lidí.

Nejprve sklízel šéf hradního zahraničního odboru potlesk hned v úvodu opakovaně. To když hovořil o tom, že skončila doba, kdy se rozhodující události světa děly v USA a v Evropě. „Základní změna, která se nám před očima odehrává, a často se ji snažíme zdařile ignorovat, je v tom, že století Evropy a Ameriky skončilo. Jsme v okamžiku, kdy se většina finančních a ekonomických zdrojů již přesunula z evropsko-atlantického prostoru do prostoru asijského,“ konstatoval na počátku Kmoníček za souhlasného potlesku a přikyvování přítomných.

Musíme si prý zvykat na to, že radikálně mění role Asie. „Po první a druhé průmyslové revoluci jsme to byli my, evropsko-americký prostor, který diktoval politické dějiny světa. Začínáme se dostávat do toho, že 21. století bude stoletím asijským. Říkám asijským, nikoli čínským, protože to není záležitost pouze Čínské lidové republiky,“ sdělil s tím, abychom nezapomněli na spící více než miliardovou Indii a spoustu menších regionálních velmocí od Indonésie po Vietnam.

„Když se podíváte na celkovou geopolitickou hru, jsme v situaci, kdy ekonomická a finanční moc už přešla na stranu Asie, ale stále tam ještě nepřešla moc politická. Stačí se podívat na složení Rady bezpečnosti OSN. To jasně reflektuje situaci z let 1946–1954 a je nesmyslné, aby státy velikosti Velké Británie nebo Francie byly v Radě bezpečnosti ve chvíli, kdy tam není Indie,“ pokračoval Kmoníček. Taková situace je prý dlouhodobě neudržitelná.

Skutečnost, že se doposud daří v naší části světa udržet politické rozhodování, je záležitostí vojenskou. Stačí se podle něho podívat na vojenské rozpočty světa. „Z deseti největších rozpočtů je největší vojenský rozpočet USA a jeho meziroční nárůst v některých letech bývá větší než soubor všech dalších deseti největších vojenských rozpočtů na světě. Snažíme se nyní v podstatě oddálit přechod politické moci ze Západu do Asie a víme, že se nám to může podařit udržet maximálně dvacet třicet let,“ vysvětlil zkušený diplomat.

Zajímavé podle něho je, že bohatí Asiaté díky svému vzestupu a bohatství nerozvíjí vlastní kulturu, ale de facto se kulturně stávají námi. „Na rozdíl od bývalého SSSR nemají koncept nového, jiného člověka. Ekonomicky bohatnou do fáze, aby se stali námi. Když Číňan zbohatne, nestává se více Číňanem. Neinvestuje to do největší sbírky kaligrafie. Načne červené francouzské víno, koupí si francouzskou vinici a babičku odstěhuje do New Yorku a nakoupí si americké iPady,“ popisoval.

Dále se Hynek Kmoníček věnoval úpadkům národních států. „Velký proces, který sledujeme, ale je málo popsaný, to je úpadek národního státu jako takového. Podívejte se na roční obrat největších světových korporací a srovnejte s ročním rozpočtem 194 států OSN. Zjistíte, že některé z těch větších korporací jsou vyšší váhové kategorie než jakékoli národní státy. Nárůst moci korporací je nesrovnatelně větší než nárůst jakéhokoli národního státu,“ myslí si Kmoníček s tím, že zatím nevíme, co v budoucnu národní státy nahradí.

Jak dnes některé státy fungují, demonstroval historkou, kdy byl českým zástupcem v OSN. „Zajímalo mě, co tam dělá zástupce Mikronésie. Šel jsem se zeptat, jaké jsou jeho národní státy a co v OSN zastupuje. Ten dobrý člověk mi vysvětlil, že Mikronésie získává 80 procent svého národního rozpočtu přímým převodem z USA za to, aby v jejich mořích mohly brázdit atomové ponorky. Deset procent rozpočtu je za vydávání rybářských licencí. Jenže tam ještě deset procent chybí. A on na to, že nemůžou vydat víc rybářských licencí, protože by se tam nevešly ponorky. Takže těch zbylých deset procent jsou jednorázové platby za to, jak v OSN hlasuji,“ překvapil mnohé posluchače Kmoníček. Chtěl tím ukázat, že některé státy se chovají jako korporace a koupitelné jednotky.

Jaký vliv na vztahy USA a Ruska bude mít nový americký prezident? Hynek Kmoníček nedávno odpovídal pro PLTV:

Ve své přednášce se Kmoníček vzhledem k světonázoru většiny publika vydal i na pomyslný tenký led, kdy se pustil do hovoru o socialismu. „Idea socialismu není populární a odchází do historie. Idea kapitalismu ji úplně nenahradila. Věčná otázka zní, co je třetí cestou, jestli nějaká třetí cesta je a zda ji reprezentují ti, co teď rostou nejvíc, tedy Čína,“ sděloval.

Ekonomicky nejúspěšnější jsou dle jeho slov státy, které kombinují kapitalistické tržní hospodářství s centralizací politické moci a zvláštní příměsí nacionalismu. Tomu já říkám zhmotněný sen Alberta Speera (Hitlerův architekt a ministr průmyslu – pozn. red.) a je to vlastně národní socialismus. Je-li toto třetí cesta, pozdrav pánbůh,“ zamýšlel se Kmoníček.

Jak v současné době vypadá Evropa? Podle Hynka Kmoníčka se musíme snažit, abychom nevypadali tak jako na čínských mapách. Když jsme vstupovali do EU, čínský ministr zahraničí mě zatáhl do své kanceláře, kde mi ukázal typicky čínskou mapu. Zkuste se na to podívat sami a posunout mapu tak, aby střední Evropa nebyla ve středu mapy, a do středu mapy dáte Říši středu, tedy Čínu. Tak vypadají čínské mapy světa. A čínský ministr mi na mapě ukazoval a otráveně říkal: Evropa? To opravdu myslíte ten historicky a kulturně významný poloostrov na konci Asie?“ čímž podle Kmoníčka velmi přesně definoval, kam bychom se neměli dostat. Pak bychom se totiž stali skanzenem pro bohaté Asiaty.

Kvůli tomu si Kmoníček myslí, že nemáme jinou budoucnost než ve společné Evropské unii. Jenže se prý EU ještě nerozhodla, jestli směřuje ke Spojeným státům evropským, anebo jde pouze o volné sdružení národních států, které nehynou a budou mezi sebou výhodně obchodovat v jedné ekonomické zóně.

„Procházíme velkou krizí a nejde pouze o řecké krize, migrační krizi a další. To jsou všechno různé šaty jedné krize, která vždy vychází z neodpovědi na základní otázku: Co budujeme? Spojené státy evropské, kde se bude rozhodovat všechno? Nebo nebudujeme Spojené státy evropské, a pak nám služební orgán, Evropská komise, nemá co diktovat, jak vypadají zákony v národní kompetenci. Jenže se musíme rozhodnout, jakou podobu EU chceme, jinak budeme v krizi neustále,“ dodal k problematice Evropy.

Česká republika je prý na tom dobře a má nízkou nezaměstnanost. „Zároveň jsme se úplně myšlenkově vyprázdnili,“ řekl Kmoníček a následoval krátký, ale znatelný ruch v sále. „Nerozhodli jsme, jaký bude státní narativ České republiky. Odpověď na otázku, o čem je naše republika. Masarykova republika byla pod heslem budování státu, pak jsme měli budování socialismu a komunismu. Co ale budujeme dnes? Kým budeme za deset patnáct let? Jediná existující definice zní, že dnes je Česká republika to, co zbylo, když Slováci odešli. Pořádná diskuse v naší společnosti je dost obtížná, shoda panuje na tom, že základem je naše vlastní bezpečnost a existence. Tedy, že jsme kmenem západních Slovanů, kteří se po tisíc let snaží zůstat kmenem západních Slovanů. Dostatečně západních na to, aniž by se z nás stalo Bavorsko, a dostatečně Slovanů, aniž bychom skončili jako Rusové. My nejsme ani Rusové, ani Bavoři,“ snažil se definovat. Proto musíme tancovat mezi německým a ruským vlivem.

„Nebo co dělá Čecha Čechem? Podíváme-li se na genetiku, čtvrtina genů je slovanských, čtvrtina německých, čtvrtina keltských a židovských a zbytek skandinávských. V podstatě jsme pozůstatkem posledních šesti set let Evropy, kde to vždycky vypadalo tak, že někdo na západě se stane největší silou a napadne Rusko. Jakmile napadne Rusko, začne vítězit, a zjistí, že Rusko je příliš velké a dlouhé. Většinou se dostane stejně hluboko do Ruska, než přijde ruská zima. Ta ho porazí spolehlivěji než Rusové a on se vrací zpět na západ. Výsledkem toho procesu je, že všechny ty armády jdou přes nás a my jsme děti všech dětí všech dětí těchto armád. Jediným naším identifikačním znakem je náš nenaučitelný jazyk, který jsme si v rámci národního obrození sami vymysleli tak složitý, abychom poznali, kdo z nás je Němec,“ pokračoval Hynek Kmoníček.

Naše budoucnost je podle něho světlá. Krom jiného jsme prý ve statistikách uváděni zhruba na šestém místě nejbezpečnějších zemí na světě. „Tohle je náš podceňovaný vklad do budoucna. Pokud to takhle udržíme, pomalu se stáváme bezpečným ostrůvkem, do kterého se najednou stěhují Francouzi, Italové, Španělé a další,“ konstatoval s tím, že pro porovnání se stačí podívat na západ od nás a bezpečnostní situaci zhoršenou i migrační krizí.

Stěhují se sem hodně také Ukrajinci. „Teď poprvé v naší historii máme největší národnostní menšinu ukrajinskou větší než slovenskou. A to ještě nejsme na konci dlouhého černého tunelu jménem Ukrajina. A když vše shrnu, v asijském století se všechno mění, Evropa neví, do čeho se změnit, a nás čeká dobrá budoucnost. Jenom si v tom musíme vybrat,“ završil svoji podrobnou přednášku Hynek Kmoníček.

Dlouhá diskuse, která následovala, už zdaleka tak klidná nebyla. Svými otázkami se kromě řady zasloužilých straníků v letech, zapojil i v první řadě sedící bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, který důsledně hájil myšlenku socialismu. Naopak klidným a nekonfliktním tónem několikrát vystoupil komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček a po většinu debaty seděl za předsednickým stolem po Kmoníčkově boku místopředseda KSČM Josef Skála.

Europoslance Kohlíčka zajímalo, co je dle Kmoníčka český národní zájem. Jenže ten nebyl dle mínění hradního šéfdiplomata nijak definován jako již zmíněný státní narativ. „Kdybychom český národní zájem definovaný měli, byl by součástí státního narativu čili bychom měli odpověď na důvod, proč máme tento stát.  A jako takové by se to odrazilo ve školních učebnicích a všichni by věděli, že odpověď je právě to. Takže si národní zájem musíme odůvodňovat případ od případu. Podle mě by základem mělo být udržení bezpečnosti a naší vlastní existence,“ reagoval Kmoníček.