Kauza synů Evy Michalákové, kteří jsou v Norsku v náhradních rodinách, je živým tématem na sociálních sítích, v článcích i debatách mezi Čechy. I když většina má jasno, že jde o obrovskou křivdu spáchanou na Češce a jejích dětech, nikdo příliš neřeší, že se v článcích i diskuzích stále jen argumentuje jednou stranou pohledu – toho, který je předkládán právě matkou obou synů.

I proto se ParlamentníListy.cz zajímaly u odborníka, jak na věc pohlížet. Jeroným Klimeš je nejenom klinický psycholog, ale také muž, který pomáhá řešit vztahy mezi rozkmotřenými partnery, co se hádají o děti, o styk s dětmi i o svěření dětí do péče. V praxi tak má možnost téměř denně vidět, jak složité může být posouzení toho, kde je pravdy víc a co a kde je pro dítě lépe.

Proč nezbavila matka dosud mlčenlivosti norské úřady, podivuje se Klimeš

"Víte, mně je divné hlavně to, že se tady denně dozvídáme nějaké informace o tom, co se paní Michalákové stalo. Ale jen z její strany. Já osobně si kladu otázku, proč nepovolila norským úřadům, aby byly zbaveny mlčenlivosti v tom jejich případě – a aby mohly uvést i jejich verzi toho, proč jí byli synové odebráni. Možná bychom se pak divili. Je to zvláštní,“ řekl ParlamentnímListům.cz Klimeš.

I v dalších svých pohledech na věc – pro mnohé jistě kontroverzních - se pouští Jeroným Klimeš na tenký led a možná riskuje smršť nenávisti. Přesto je třeba i vzhledem k mnohaletým zkušenostem brát jeho slova také v potaz - i když nezní tak, že by z nich byl cítit happyend, po kterém mnozí i jen z médií zasvěcení touží.

Soudíme se o děti, ale jde nám většinou jen o sebe - ne o ně

"Víte, my se pořád soudíme o děti, ale o děti nám často ani nejde. Tedy o to, abychom pro ty děti chtěli opravdu jen to nejlepší. A ani v tomto případě si neuvědomujeme, že nebojujeme o matku, ale o dobro pro ty děti. Pokud se budeme zasazovat teď znovu – po zhruba třech letech – o to, aby byli ti chlapci vráceni k matce, děláme to, že jim již podruhé chceme vzít rodinu. Oni si jistě již vytvořili vazby na novou mámu, tátu nebo jak jim říkají. Dá se předpokládat, že tam je zvyk, citová závislost. A teď je zase chceme vytrhnout? Myslíte, že to těm dětem prospěje? Naopak. To by měla mít i ta matka na vědomí,“ pokračoval dál psycholog Klimeš. Jak dodal, je důležité přemýšlet, kdo je vlastně nyní psychicky pro ty děti rodičem.