Eugenu Freimannovi bylo nejprve pražským arcibiskupem a metropolitou českých zemí a Slovenska 2. dubna dočasně zakázáno konat duchovenské služby v pravoslavné církvi poté, co se měl podílet na svědectví Xenie Raptsunové vůči Kryštofovi z porušování mnišských slibů. Nakonec se ale ukázalo, že zde byla ještě snaha poukázat na kanonické prohřešky Marka Krupici, které dodnes nikdo neřešil. Kryštof nakonec Freimannovi dočasný zákaz sloužit zrušil. To se však stalo až 22. 4., tedy deset dní po Kryštofově rezignaci. K ní vedla medializace dnes již odvolaných obvinění z toho, že má Kryštof mít několik milenek a s nimi děti. O toto informování médií se postaral tajemník pražské eparchie doc. Pavel Milko, Krupicův kolega z pražské husitské fakulty a spolupracovník ředitele Úřadu eparchiální rady Jaroslava Šuvarského.

Kanonický spor o platnosti odpuštění

O platnosti Kryštofova odpuštění se vede kanonický spor. Podle současného vedení církve je neplatné. Ale podle jiného výkladu, který se opírá o 32. apoštolské pravidlo: „Bude-li některý kněz nebo jáhen biskupem zbaven úřadu, nepřísluší mu, aby byl přijat do služeb jinde a jiným, než tím, kterým byl zbaven úřadu, vyjímaje případ, kdy biskup, který suspensi provedl, zemřel. " Protože Kryštof ani nezemřel ani nepřestal být biskupem, tak podle tohoto výkladu právo na odpuštění a navrácení do služby měl.

Milko: Ředitel podniku, který rezignoval, nemůže rušit výpovědi

Zeptali jsme také docenta Milka. Kromě posměšných otázek a poznámek na osobu redaktora a otce Freimanna odpověděl: „Domníváte se snad, že ředitel podniku, který rezignoval na svou funkci, může relevantně rušit výpovědi, když už není ve vedení podniku a nemá žádné pravomoci, odpovědnosti apod.? To může příslušet jen tomu, kdo je ve funkci. Pan Freimann se zesměšňuje, když vykládá církevní kánony tak, že jednou je 2+2=5 a podruhé 2+2=3, ale nikdy 4. Svými interpretacemi dělá ze svatých otců hlupáky. Tím ovšem může udělat dojem na podobně disponované lidi jako jste Vy a jemu podobní,“ sdělil Milko.

A dodává: „Zde je například tento kánon: ‚ Pravidla svatého sněmu, konaného ve chrámě Moudrosti Slova Božího (r. 879). Pravidlo 2. (sněmu v chrámu Boží Moudrosti)  Třebas dodnes někteří archijereji, sestoupivše do řádu mnišského, se snažili zůstati ve vysoké službě archijerejstva a taková činnost zůstávala bez povšimnutí, tento svatý a obecný sněm zamezuje takové opomenutí a navraceje k církevním předpisům toto jednání, dopuštěné mimo řád, rozhodl: Jestliže bude některý biskup nebo někdo jiný z archijerejské hodnosti, chtící sestoupiti do mnišského života a postaviti se na místo pokání, takový nechť napříště už nevyhledává použití archijerejského důstojenství. Neboť sliby mnišské obsahují v sobě povinnost poslušenství a učení, a nikoliv učitelství nebo velitelství. Oni slibují, ne že budou jiné pásti, nýbrž že budou paseni. Proto, jak shora řečeno, stanovíme: Nechť nikdo ze stavu archijerejů a pastýřů nepřivádí sebe dolů na místo pasených a se kajících. Odváží-li se někdo toto učiniti po vyhlášení a uvedení v známost usnesení nyní ohlášeného, takový sám sebe odstranil z archijerejského místa, a nechť se navrátí k bývalé hodnosti, jež svým skutkem odložil, ‘ “ cituje Milko.

Nakonec Milko vyjádřil svoji obavu, že pokud se bude o. Freimann dále chovat nepatřičně, mohou být všechny úkony, které provede v zákazu služby, prohlášeny za neplatné.

Milko si plete řízení firmy s řízením církve

Náš zdroj z Pravoslavné církve ale s názory docenta Milka nesouhlasí: „Docent Milko si plete řízení církve s řízením firmy. Svaté kánony jsou ale staletími vyzkoušené postupy a ne nějaký podnikový management. Docent Milko není schopen od sebe rozlišit funkci v úřadu a pravomoce vyplývající z biskupského svěcení. Docent Milko si myslí, že pravomoci jsou vázané na funkci, proto si zřejmě také myslí, že Krupica, který je teď správcem eparchie tímto zároveň získal práva před ním odstoupivšího biskupa i když sám biskupem není. Je ale jedno, že Kryštof není metropolitou, stále zůstal biskupem a proto pokud jako biskup někoho suspendoval, tento suspendovaný je podle 32. apoštolského pravidla povinen být zpátky přijat do služby stejným biskupem a ne nikým jiným, což se také v případu Freimann-Kryštof stalo,“ uvádí nejmenovaný zdroj.