„Každý, kdo se rozhodne, jakkoliv oprávněně, kritizovat své nadřízené za nehospodárnost ve státním podniku, příspěvkové organizaci a podobně, musí počítat s tím, že bude dlouhodobě čelit na první pohled mnohem silnějšímu protivníkovi. Síla toho protivníka vyplývá především ze skutečnosti, že každý vedoucí manažer takové organizace má k dispozici vlastní právníky, zatímco zaměstnanec je odkázán jen sám na sebe a své peníze,“ začala vyprávění svého příběhu nejprve obecně Božena Rajmanová. Jak doplnila, není nutné akcentovat tu okolnost, že takoví právníci jsou naprosto se svým nadřízeným loajální a nepodstupují žádné riziko. Obhajují svého chlebodárce. I kdyby soudní spor prohráli, zaplatí to stát.

Jak tedy začíná být patrné v tomto příběhu, který Božena Rajmanová svěřila ParlamentnímListům.cz, jde o to, že upozornila na špatné hospodaření svých nadřízených. Nejprve je samotné, a když opakované pokusy o zjednání nápravy na vnitropodnikové úrovni nevedlo ke kýženému cíli, upozornila  na nehospodárnost při uzavření smlouvy na Facility management mezi managementem ČMI se soukromou firmou Eurostandard později i policii.

„Šlo o to, že firma Eurostandard, která má 3 zaměstnance, nemá žádný vlastní specializovaný personál, ani přístrojové a laboratorní vybavení, ani specialisty na vykonávání takových činností, jakými jsou opravy např. exteriéru a interiéru budovy IIZ. Nemá lidi na školení personálu v oblasti klasické bezpečnosti práce, požární ochrany, radiační bezpečnosti, školení řidičů, měření úrovně zamoření laboratoří, kde se pracuje s otevřenými radioaktivními zářiči, nemá žádné uklízečky atd. a nemá ani vlastní místnosti, kde by tito 3 zaměstnanci vykonávali nějakou činnost, a přesto s touto firmou byla uzavřena smlouva na tzv. zajišťování těchto činností. Naprostou většinu těchto činnosti tzv. zajišťování totiž před uzavřením smlouvy mezi IIZ ČMI a firmou Eurostandard si vykonával sekretariát ředitele IIZ sám a nikomu neplatil za tzv. zajišťování ani korunu, Ale nově platil IIZ ČMI ročně firmě Eurostandard zhruba 1,5 milionu korun.  Za to, že jsem na to poukázala, jsem byla odsouzena pykat,“ popsala dál Rajmanová.

Přišla o práci a novou, přestože se již ucházela na 17 místech, nemá zřejmě velkou naději získat. Je přitom chemička, která zastávala bezmála tři desetiletí odbornou, částečně manažerskou i organizační činnost v rámci jediné a velice specifické firmy v republice, která se zabývá metrologií ionizujícího záření a výrobou radionuklidických etalonů, jakož i příslušným výzkumem.

A začalo peklo…

Poté, co na věci, které měla možnost při své práci vidět (nejen účetního charakteru), upozornila, začalo peklo. Bylo jasné, že začal boj, jehož první fáze spočívala v tom, aby se vzdala sama, dobrovolně a firmu (příspěvkovou organizaci, kterou financuje stát) po řadě let, co práci celkem pravděpodobně již podle délky trvání dělala dobře, opustila.