Přednášku zorganizovala Katedra politologie a evropských studií FF UP. Profesor z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze začal tím, že všechny národy mají svůj národní příběh, o kterém se učí ve školách. Tímto způsobem se formuje národní identita. Jak ale dále poznamenal, Ukrajina dosud nemá jednotnou identitu. Nejprve ale hovořil o ruském pojetí dějin. „Každý Rus, ať to bylo za báťušky cara nebo za slunce národů, bankovního lupiče Džugašviliho známého pod pseudonymem Stalin, či dnes za Vladimira Vladimiroviče, se v dějepise učil, že na počátku byla Kyjevská Rus – první ruský stát v Kyjevě, který zničili Mongolové, když přitáhli roku 1241. Proto se mezitím centrum tohoto státu muselo přesunout na východ do Moskvy, do Moskevské Rusi. Ve čtrnáctém a patnáctém století se maťuška Rus začala posouvat zpět na západ ve snaze získat území, která vždy patřila k Rusku, což se jí postupně daří,“ uvedl, jakým způsobem vnímají Rusové svou historii.

Podobně nahlíželi Češi na Slovensko

Velkým mezníkem pro Rusy je rok 1654, kdy ve městě Perejaslav ukrajinští kozáci přijali svrchovanost ruského cara Alexeje Alexejeviče, čímž se obyvatelé Ukrajiny v ruském pojetí dějin vrátili zpět k Rusku. „Postupně Rusko osvobozovalo další a další své bratry, například roku 1772 v rámci prvního dělení Polska. A nakonec se v roce 1939 hranice posunula na řeku Bug a San, kde je dodnes,“ upřesnil ruský pohled, z něhož tedy vyplývá, že území Ukrajiny je jádrem ruského území, které bylo vlivem nepříznivých okolností odtrženo. Kromě toho je podle Rychlíka z ruského pohledu veškeré pravoslavné obyvatelstvo ve východní Evropě vnímáno jako ruské. Rozdílnost vnímali Rusové z hlediska geografického a dialektologického. Podobně prý nahlíželi Češi v devatenáctém století na Slovensko.

Ukrajinci to vidí jinak

Ukrajinské pojetí je však odlišné. Podle něj prý nemá Kyjevská Rus s Ruskem nic společného a ruský stát vznikl až o tři sta let později v Moskevské Rusi. Ukrajinci sami sebe vnímají jako jiný slovanský národ. „V ukrajinském diskurzu je Kyjevská Rus první ukrajinský stát, území kozáků na Záporoží, na jižním Dněpru je oblast, kde si Ukrajinci vybudovali za Bohdana Chmelnického a jeho nástupců mocný stát, a jestliže se obrátili k ruskému carovi o pomoc, tak šlo o čistě utilitární záležitost, protože Chmelnický vedl dlouhé války s Polskem a potřeboval spojence, což v žádném případě neznamenalo, že by se považovali za Rusy. Naopak v devatenáctém století, když se větší část ukrajinského území dostala pod vládu ruských carů, na to Ukrajinci dle svého výkladu dějin doplatili, protože byli odnárodněni, byli k nim dosazováni ruští kolonisté, ale přes tyto nepříznivé podmínky si vytvořili spisovný jazyk, kulturu, literaturu a od té doby bojují za svou samostatnost,“ shrnul ukrajinský pohled na historii.

Vedle toho existuje ještě polské pojetí, podle kterého dnes Poláci vnímají Ukrajinu jako součást historického polského státu. Rychlík k tomu poznamenal, že je to podobné jako náš pohled na země, které kdysi ovládl Přemysl Otakar II. a které patřily přechodně k českému státu, nebo slezská knížectví či Podkarpatskou Rus. Podle Rychlíka někteří zmiňují ještě takzvaný sovětský diskurz. Jak ale historik dále uvedl, tento se od ruského pojetí liší pouze tím, že v sovětské éře jsou Ukrajinci uznáváni jako svébytný národ blízký Rusům.

Dle Rychlíka je mylné domnívat se, že národy, tak jak je známe dnes, tu byly vždy. „Většina dnešních národů nemá přímou vazbu do minulosti. Spousta etnik, která tu ve středověku byla, zmizela,“ řekl. Problém vidí v tom, že když se formuje ruský národ koncem osmnáctého a počátkem devatenáctého století, potřebuje se sebedefinovat a vytváří si představu, že Rusové jsou všichni pravoslavní Slované hovořící ruským jazykem. Jazyk je ale podle Rychlíka pro identitu národa druhořadý, což doložil na rozdílnosti mezi spisovným a hovorovým jazykem. „Když se hovoří o ruské menšině na Ukrajině, je to sporné. Důležité není, jakým jazykem mluví. I v Kyjevě nejméně jedna třetina obyvatel mluví jen rusky. Důležité je, jestli má ukrajinské vědomí, a to je stav naší mysli,“ konstatoval. Národnost tedy objektivně neexistuje.

Ukrajinský národ tak vzniká na počátku devatenáctého století, kdy se vymezuje jak proti Polákům, tak proti Rusům. „V první polovině devatenáctého století je mnoho lidí na východě Ukrajiny, kteří nemají problém s dvojí identitou. Klasickým příkladem je spisovatel Gogol, který se teritoriálně považoval za Ukrajince, ale také za Rusa. Takovýchto lidí bylo hodně a Rusové většinou přicházeli do styku s těmito Ukrajinci,“ prohlásil s tím, že když se setkali se západními Ukrajinci, byli jak v Jiříkově vidění a nechápali, že jsou Ukrajinci, kteří se za Rusy nepovažují.

Orientace na fašizující hnutí a Bandera

Podle Rychlíka je tragické, ale i logické, že se mnozí Ukrajinci začínají postupně orientovat na autoritativní fašizující hnutí. Demokracie je tam totiž chápána jako systém, který se neosvědčil. Vzniká Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Ve třicátých letech se do ní dostávají mladí dynamičtí lidé a dochází k sérii atentátů, z nichž nejznámější je atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Za podíl na něm je v roce 1936 odsouzen k trestu smrti Stepan Bandera. Rozsudek mu byl ale později změněn na doživotní odnětí svobody. „Z vězení se po vypuknutí druhé světové války dostává na svobodu tím způsobem, že když se k Brestské pevnosti blížili Němci, tak velitel nevěděl, co má dělat, a propustil všechny vězně. Dostává se do Lvova, který je ale v sovětském záboru, tak odchází do Krakova, kde je sídlo německých úřadů, a tam vytváří přípravný výbor, který po vypuknutí německo-sovětské války má převzít moc na Ukrajině,“ uvedl Rychlík s tím, že Bandera si nicméně o Němcích nedělá příliš velké iluze, byť s nimi spolupracoval. Bandera pak stane v čele Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Pro řadu Ukrajinců je hrdinou, který bojoval proti sovětskému režimu, část jeho krajanů i příslušníků jiných národností ho ale považuje za zločince a kolaboranta s německou mocí.

Rozpad SSSR

Rychlík pak hovořil také o rozpuštění Sovětského svazu v roce 1991. „Sovětský svaz po pádu socialismu nemá žádný raison d´état (zájem státu – pozn. red.). Byla to myšlenka socialismu, která měla spojovat národy. Otevřeně se říká, že je to fantasmagorie a že žádná beztřídní společnost neexistuje, což rozumný člověk ví. Co má společného Litevec a Kazach? Co má společného Čuvaš a Ukrajinec? Nic. Ten stát se jednoduše musel rozpadnout, protože nebylo nic, co by ho drželo pohromadě. Když se v roce 1991 představitelé Ruska, Běloruska a Ukrajiny v Bělověšském lese 8. prosince dohodli, že rozpustí Sovětský svaz, najednou si vzpomněli, že vznikl spojením nezávislých států. Najednou se to hodilo,“ sdělil s tím, že na Ukrajině je ale problém, protože tam nevědí, o co se opřít a kde jsou jejich kořeny. „Každý národ, který si vybojoval samostatnost, musí natřít načerno systém, který byl předtím, jinak to nefunguje. U nás se taky za první republiky říkalo, že jsme tři sta let trpěli a odčinili jsme Bílou horu, ačkoliv to vůbec není pravda,“ doplnil historik.

Helsinský pakt je pryč

Podle něj jasně západní antikomunistické proudy, které se opírají o tradice UPA, pochopitelně musely narazit na odpor a nesouhlas ruskojazyčného obyvatelstva na východě Ukrajiny, pro které Bandera není národní hrdina, ale zločinec, kolaborant a fašista. „Když vy chcete mít takovéto hrdiny, tak my s vámi nechceme mít nic společného. Když vy jste měli právo odtrhnout se od Sovětského svazu, tak my máme právo odtrhnout se od vás,“ uvedl pohled obyvatel východní Ukrajiny na situaci.

„Tím pádem jsou roztrhány mezinárodní smlouvy navazující na Helsinský pakt. Ti, kteří dnes v novinách říkají, že je třeba přestat řinčet zbraněmi a hledat politické řešení… to se hezky poslouchá. Pod to se jistě každý z nás podepíše. Člověk, který chce bojovat, je případ pro psychiatra. Je to zvrhlík. Ale politické řešení se musí o něco opírat, jinak je to cár papíru. Mezinárodní smlouva musí být něčím podepřena. Helsinský pakt má dnes už cenu pouze historickou,“ domnívá se Rychlík. Dohoda podle něj není možná bez součinnosti Ruska a současné Rusko nic garantovat nemůže, protože garance nemají žádnou cenu. „Je to jako v té židovské anekdotě, jak pan Khon přijde za Roubíčkem půjčit si milion. A Roubíček říká:  ‚No jo, Khon, ale milion je spousta peněz, jakou mi můžete dát záruku?‘ A Khon říká: ‚Slovo gentlemana.‘ A Roubíček:  ‚Tak mi toho gentlemana zítra v devět ráno přiveďte,‘ “ řekl Rychlík a rozesmál studenty.

Jak to dopadne?

V diskusi pak padl dotaz, jestli je s ohledem na občanskou válku možná koexistence proruského obyvatelstva na východě Ukrajiny spolu s proevpropsky orientovanými obyvateli v rámci jednoho státu. „Já si myslím, že to možné není. Ale řeknu vám, jak to asi dopadne. Umíme rozdělit etnické území a je vysoce pravděpodobné, že nám vzniknou dva moderní národy s rozdílnou identitou," reagoval historik. Zároveň ale připomněl vznik americké identitiy, která podle něj v důsledku občanské války vznikla tak, že ta silnější identita vítězného Severu byla vnucena Jihu. Na Ukrajině to tedy dle jeho slov dopadne tak, že "proupovská" svébytnost bude vnucena té východní, anebo se stát rozpadne.

„Zákon, který chce skoncovat s komunismem ex lege a říká, že všichni bojovníci za samostatnost jsou hrdinové, nemůže být přijat východní Ukrajinou a pro západní Ukrajinu je zbytečný. Tam žádná socha Lenina není. Všude, kde byl památník vojákům Rudé armády, památník nechali, pěticípou hvězdu vyměnili za trojzubec, vyměnili jména a je to památník vojákům UPA. Kde byl Lenin, tam ho přitesali a je tam Ševčenko. Oni jsou si trochu podobní,“ dodal.

Na úplný závěr asi hodinu a půl trvající přednášky ještě uvedl, že není rozdíl mezi teroristou a bojovníkem za svobodu. Jde o jednu a tutéž osobu, z nichž jedna má pozitivní a druhá negativní sémantický obsah. 

• Další reportáže ČTĚTE ZDE