Je tomu 7 let, kdy jste se stal metropolitou, jak se vyrovnáváte s tím, že jím již nejste?

Stal jsem se metropolitou, protože mě poprosili věřící a duchovní, abych kandidoval na místo zesnulého metropolity Doroteje, nejvyššího představitele pravoslavné církve českých zemí a Slovenska. Volby proběhly 2. května a volilo se podle ústavy dvakrát tajně. Spolu se mnou kandidoval ještě Ján, arcibiskup prešovský. Sedm let jsem jako metropolita sloužil, ale když jsem slyšel z úst vladyky Simeona (pozn. red.: olomoucko-brněnský arcibiskup a dočasný nástupce vladyky Kryštofa do nových voleb hlavy církve), že se církev v důsledku obvinění vůči mně a medializace celé záležitosti ocitla ve špatném rozpoložení a bylo by tedy dobré, abych abdikoval, což by pomohlo církev uklidnit, rozhodl jsem se pro dobro církve a jednotu tak učinit. Vždy jsem tedy učinil to, o co mě církev prosila ústy svých představitelů. A své abdikace nelituji. Jednota církve je pro mě největším ideálem. Církev je velká rodina a já jsem pro ni ochoten udělat cokoliv, co bude potřeba.

Kdyby vás tedy církev povolala zpět, slyšela by váš souhlas?

Pochopitelně. Uvedl jsem to i ve svém rezignačním prohlášení. Nejde ale o mé osobní ambice. Když se člověk stane duchovním, tak je to proto, aby sloužil Bohu, Božímu lidu a pomáhal. Duchovním by neměl být člověk proto, aby řešil své osobní problémy a prosazoval svoje osobní zájmy. Duchovní nesmí sloužit sobě, nějakým svým představám, touhám, či nedej Bože vášním. A svou rezignací jsem také doložil, že mi nejde o moc a s tím spojené hmotné prostředky. Děkuji všem, kteří žádají můj návrat, ale zároveň je prosím, aby respektovali hlas církve.

Jaká je v řízení církve role Božího lidu a synodu?

Musí tu být určitá synergie mezí tím, co říká Bůh a Boží lid. Posvátný synod tvoří biskupové vykonávající službu v církvi. Hierarchie církve by měla vždy reprezentovat to, co si přeje Boží lid a měla by Boží lid respektovat. A tento lid by zase měl respektovat ty, kteří jej reprezentují. To je velmi složité a záleží to na duchovní úrovni a velikosti těch hierarchů, kteří v této věci rozhodují.

A cítíte v současné době tento soulad uvnitř zdejší pravoslavné církve?

Jsem na rozpacích. Já osobně jsem vždy respektoval vůli Božího lidu a budu ho respektovat do smrti. Lidé, kteří za mnou do Těšova, kde sloužím, přijíždějí se svými starostmi, mi říkají, že za mnou jezdí rádi, protože zde cítí přítomnost Boha.  Já se jim snažím pomoci a to je úkol každého duchovního.

Jak hodnotíte nedávnou návštěvu ekumenického patriarchy Bartoloměje?