Svoji premiérskou kariéru bilancuje sedm z deseti bývalých premiérů. Portréty těch, kteří natáčení odmítli, režiséři sestavili s novináři, tehdejšími aktivními politiky a s využitím dobových archivů. Cyklus poodhaluje osobnosti deseti bývalých mocných mužů, jejich schopnost otevřené reflexe, charaktery i hodnotová měřítka. Jak se Čechům žilo za éry premiéra Petra Pitharta, Václava Klause nebo Jiřího Paroubka? Jaký odkaz tito politici zanechali budoucím generacím? Autory projektu jsou Apolena Rychlíková a Jakub Mahler.

Přinášíme mnohdy až překvapivá odhalení, říká kreativní producentka Kamila Zlatušková

S námětem mě v létě 2012 oslovila Apolena Rychlíková. Přišla s nápadem, u kterého bylo překvapivé, že nenapadl nikoho ze starších matadorů českého dokumentu. Záměrem bylo popsat 20 let české demokracie prostřednictvím portrétů těch nejvyšších představitelů České republiky. Autory těchto dokumentů měli být mladí filmaři, studenti FAMU. Konfrontace poltických matadorů s drzým mládím, to mě na námětu zaujalo. A protože se v mé tvůrčí skupině snažíme programově dávat příležitost mladým autorům, přistoupili jsme k vývoji tohoto cyklu.

V případě Expremiérů si vážím odvahy vedení České televize dát možnost studentům dokumentaristiky pražské FAMU, tedy tím dát i prostor generačně kritickému a provokativnímu názoru na českou politiku. Cyklus je třeba brát nejen jako zprávu o české politické elitě posledních 20 let, ale i jako představení toho, jak o politice přemýšlí generace nastupujících českých filmařů. Jako nejzdařilejší vidím ty dokumenty cyklu, u nichž autoři svou otevřeností dovedli svého premiéra znovuobjevit navzdory jeho mediálnímu a kolektivnímu obrazu. Předpokládám, že portréty Petra Pitharta, Josefa Tošovského nebo Stanislava Grosse budou pro diváky překvapujícím odhalením.

Dramaturg Dušan Mulíček: Názor provokuje naše přemýšlení

Hodnotu cyklu vidím jednoznačně v přítomnosti kritického názoru. Vždy se jedná o autentický postoj mladého filmaře. Nemusíme s režiséry vždy souhlasit, ale právě názor nejlépe provokuje naše přemýšlení o tématu, v případě cyklu o novodobé české historii. Jediný přístup, který je schopen otupit kritičnost režiséra, je sebekritičnost expremiéra a jeho schopnost otevřené a neideologické sebereflexe. Divák může posoudit sám, kolik takových mezi bývalými premiéry je.
Příjemným překvapením je pro mě u mladých filmařů uvědomění si role médií. Chtěl bych upozornit na ty díly, kdy se v portrétu expremiéra tématem stávají i okolnosti vzniku jeho mediálního obrazu. Takovými je portrét Jiřího Paroubka a Petra Nečase. Jako výjimečný v kontextu žánru politického dokumentu považuji díl Jana Látala o Stanislavu Grossovi. Dokument převrací schémata. Lidé v anketě nejsou zástupci moudrého hlasu ulice, spíš prezentují vulgárně temnou averzi k politice. Stejně tak film staví na hlavu důležitost politických kauz, když jsou konfrontovány s otázkami bytí a nebytí člověka. Diváka film vtahuje před nutnost volby mezi lidským a občanským, které nemusí být totožné.

Autorka konceptu Expremiérů Apolena Rychlíková o střetu s ostřílenými matadory české politiky

Střet s expremiéry byl pro nás, jako pro mladou generaci, podstatný pro pochopení toho, v čem žijeme. Naplno si uvědomuje problémy současné doby a bez sentimentu ke "zlatým devadesátým" i bez zkušenosti s dobou před rokem 1989 o nich chceme mluvit v kontextech, které opravdu mají.