Průzkum evropského statistického úřadu Eurostat ukázal, že Češi jsou dokonce až na 5. místě od konce žebříčku. V dospělém věku si kurz či doplňkové vzdělání volí jen necelá třetina obyvatel. Přitom průměr EU je 42 %. V zemích jako je Rakousko, Slovinsko či Lucembursko se ve věku od 25. do 64. let věnuje učení dokonce 80 % lidí.

Souhlasí s tím i PaedDr. Olga Medlíková, lektorka pro business, neziskové organizace a státní správu, která se specializuje se na trénink mluvčích, argumentaci, rétoriku a lektorské dovednosti. „Zatímco před lety byl v oblasti osobního rozvoje boom, dnes pociťuji spíše stagnaci. Trend kopíruje ekonomiku, opatrnost lidí, kteří raději peníze spoří. Přitom stále platí, že investice do vzdělání, je investicí do budoucnosti. Zejména v pozdějším věku. Bonusem k neutuchajícímu učení není jen možnost získání lepšího pracovního místa či v horším případě udržení toho stávajícího, ale zároveň i trénink mozku. Právě mentální kondice se ukazuje jako naprosto zásadní pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky, kterým je předurčen odchod do důchodu v pozdějším věku. Kdo si bude chtít udržet dobré pracovní místo, bez mentálních schopností v dobrém stavu se neobejde v průběhu celého života," míní lektorka PaedDr. Olga Medlíková.

Zájem je o krátké semináře

Dnes podle její zkušenosti převažuje spíše produktové vzdělání orientované na prodej nad osobním rozvojem, krátké tříhodinové semináře, které jsou zaměřené na tréninky jednotlivých dovedností. Od dlouhodobých výcviků se výrazně ustupuje. „Školí se nejčastěji stejní lidé z firem nebo organizací. Největší ochotu investovat do vzdělání mají lidé s vysokoškolským vzděláním. Důvodem je, že mladí lidé častěji vnímají vzdělávání a osobní rozvoj jako nutnou součást profesního života,“ říká lektorka Medlíková. Počty kurzů, které si firmy či organizace objednávají, se snížil o zhruba 40 % v porovnání s rokem 2009. Mezi klasickými kurzy převládá rozvoj jazykových znalostí či počítačová gramotnost.

Co se za tím ukrývá?

Jedním z důvodů je podle odborníků vytíženost pracujících profesním a rodinným životem. Lidé příliš nedůvěřují v efektivitu či prostě nemají do učení chuť. Důvodem jsou rovněž nedostatečné finanční prostředky. To souvisí i s firemní sférou, kde se velmi hlídají náklady a firmy se snaží maximálně vuyžít svých vlastních pracovníků. Jen v oblastech, na které jejich lektoři nestačí, využívají externích sil. Matkám na mateřské dovolené, seniorům či nezaměstnaným scházejí finanční prostředky. Lidem „stačí“ sledovat zprávy, číst noviny a beletrii, vyhledávat na internetu či samostudium. Investici do vlastního rozvoje také hodně kazí pověst toho, že dobrá práce závisí na známostech či věku.

Stále však platí, že vzdělání je důležitá hodnota jak v profesním, tak osobním životě. Celoživotní vzdělávání patří mezi zásadní trendy současnosti. Důvody jsou nasnadě: kvalitní vzdělávací program pomáhá rozšířit vědomosti a popohání člověka vpřed. Kontinuální profesní rozvoj se stává nutností. Může za to vysoká nezaměstnanost a odchod mladých lidí do důchodu v pozdějším věku. Doba tak vyžaduje osvojení nových znalostí, jejich průběžnou aktualizaci a schopnost se přizpůsobit měnícím požadavkům zaměstnavatelů a často i samotné profese. Co se týče osobní roviny, rozšiřuje rozhled, pomáhá seberealizaci a učí člověka lépe nakládat s časem.

Pro více informací prosím navštivte http://www.satnik.net/