Přechodné ustanovení pak stanoví, že § 10 odst. 1 písm. a) o daních z příjmů, ve znění ode dne nabytí účinnosti uvedené novely, tj. zákona č. 125/2016 Sb., lze použít již pro zdaňovací období roku 2016.

Z uvedeného dle názoru Generálního finančního ředitelství vyplývá, že pro zařazení příjmů z provozu výrobny elektřiny, tedy také fotovoltaické elektrárny, pod příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 zákona o daních z příjmů) nebo ostatní příjmy (§ 10 zákona o daních z příjmů) je s účinností od 1. května 2016 určující, zda je či není k provozu výrobny elektřiny vyžadována licence udělovaná ERÚ.

Které subjekty musí nebo nemusí mít licenci, vymezuje § 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“).

Dle názoru Generálního finančního ředitelství, který vychází ze stanoviska zaslaného ERÚ, není pro posouzení toho, zda je licence k provozování výrobny elektřiny vyžadována, jediným kritériem instalovaný výkon, ale zcela zásadní je způsob provozování výrobny elektřiny. V případě provozování výrobny elektřiny jako podnikání dle energetického zákona, je pak licence vyžadována bez ohledu na instalovaný výkon.

Pokud fyzická osoba provozuje výrobnu elektřiny, elektřinu vyrábí (nikoliv pouze pro vlastní spotřebu), dodává vyrobenou elektřinu do elektrizační sítě a inkasuje za to příjem, jedná se dle Generálního finančního ředitelství o podnikání dle energetického zákona, ke kterému je dle tohoto zákona licence ERÚ vyžadována. Příjmy z provozu takové výrobny elektřiny je tak nutné i po výše uvedené novele zákona o daních z příjmů považovat za příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů.