Vyplývá to z nového výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, výzkumného a analytického pracoviště Ministerstva spravedlnosti. Zatímco mezi propuštěnými, kteří si po výkonu trestu s pomocí organizace RUBIKON Centrum hledali zaměstnání, najdeme jen 11,4 % znovu odsouzených, ve skupině klientů Probační a mediační služby, kteří ve sledovaném období po propuštění stálou práci neměli, recidiva dosahovala 97,6 %.

Výjimečný význam zaměstnání spočívá v přísunu legálního příjmu, který sám o sobě může zabránit tomu, aby dotyčný páchal další trestné činy. Roli hraje ale také v navazování kontaktů s lidmi, jejichž jednání může sloužit coby pozitivní sociální vzor. Kromě toho u lidí s trestní minulostí například podporuje sebevědomí.

I přes účinky zaměstnání při snižování recidivy, které práce Insitutu potvrdila, se zaměstnání nedá považovat za všelék, který automaticky vede k nápravě pachatele. Důležitá je totiž motivace a postoje dříve odsouzených k pracovním příležitostem. Pachatelé tak musí být rozhodnutí a odhodlaní svůj život změnit.

„Je naším úkolem zajistit vhodné podmínky k tomu, aby takové změny mohly nastat. Z toho důvodu jsme se právě na zaměstnávání a rekvalifikaci odsouzených zaměřili. Po dvou letech intenzivního vyjednávání a uzavírání smluv je teď zaměstnanost vězňů na nejvyšší úrovni za posledních deset let. Pracuje 61 % práceschopných odsouzených a věřím, že se to projeví i na snížení recidivy,“ říká ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

„Často se setkávám s názorem, že jedině přísné a tvrdé vězení je správný přístup k pachatelům. Vězení by ale nemělo pouze trestat, důležitá je také náprava odsouzených a pečlivá práce s nimi, která vede k co nejnižší recidivě. Čísla ukazují, že opakovaná trestná činnost je přibližně poloviční v systému, který se snaží na vězně působit pozitivně. To pak vede k větší bezpečnosti občanů a celkově nižší kriminalitě,“ pokračuje ministr.

Kromě sledování recidivy u 127 bývalých odsouzených výzkumníci Institutu provedli sérii hloubkových rozhovorů s 21 vybranými jedinci z jejich řad. Ty poukázaly na další faktory, které zamezují opakované trestné činnosti. Respondenti zmiňovali především dosažení vlastních limitů nebo hranic, dozrávání, únavu, znechucení situací či prostředím, ve kterém se nacházeli, i strach z psychických potíží způsobených návykovými látkami. Právě užívání drog je podle respondentů naopak jedním z motivů trestné činnosti. Za velkou překážku v dobrém startu do života po propuštění dotazovaní označovali dluhy a exekuce.

Součástí proběhlého výzkumu bylo také rozsáhlé dotazníkové šetření mezi 80 vězeňskými sociálními pracovníky, 153 pracovníky Úřadu práce, 40 vedoucími středisek Probační a mediační služby a 126 sociálními kurátory.

„Pokud jde o překážky, jimž propuštěné osoby při hledání zaměstnání čelí, všechny skupiny našich expertů za nejzávažnější z nich shodně označily záznam v Rejstříku trestů,“ říkají autoři výzkumu. Problémem jsou podle oslovených odborníků – podobně jako podle samotných propuštěných – dluhy a exekuce, které „často snižují motivaci propuštěného hledat si práci“.

Publikaci shrnující výsledky výzkumu si stáhněte zde.