Ve dvou byla zjištění natolik závažná, že se ochránkyně obrátila na státní zastupitelství s podnětem k prověření, zda nedochází k trestné činnosti. O všech zařízeních rovněž informovala krajské úřady, aby zahájily řízení o správním deliktu neoprávněného poskytování sociálních služeb. Jedná se o tato zařízení:

• Penzion pro seniory ATRIUM, Liberec
• Domov na kopci, Červený Újezd
• Penzion Jiřinka, Brno
• Penzion Spokojené stáří, Luhačovice

Všem čtyřem zařízením ochránkyně jasně sdělila, že buď musí jejich služby dosahovat zákonem vyžadovaných standardů a zařízení se registruje k poskytování pobytových sociálních služeb, nebo musí s touto formou podnikání skončit. Veřejnost pak varuje, aby do těchto zařízení své blízké nedávali.

Zařízení formálně fungovala jako pouze ubytovací zařízení, přitom však poskytovala péči jako sociální služba například typu domov pro seniory. Takový postup představuje porušení zákona o sociálních službách. Ten dovoluje poskytovat sociální služby až po získání oprávnění (registraci) a stanovuje také povinnost splňovat standardy kvality a další náležitosti. Zařízení tak unikala jakékoli kontrole, která se provádí v zařízeních sociálních služeb. Ochránce v posledních 3 letech provedl návštěvy devíti tzv. neregistrovaných zařízení a vždy zjistil porušování práv klientů.

Ve výše uvedených čtyřech zařízeních docházelo v různé míře k neoprávněnému omezování osobní svobody, zásahům do soukromí, k rizikovému a netransparentnímu používání léků, včetně tlumicích. Byla zde podávána nevyhovující strava, a to i klientům s dietou a klientům v malnutrici, obecně hrozila podvýživa a dehydratace. Nebyla respektována lidská důstojnost a někdy ani hygienické standardy. V jednom zařízení byla účelově podporována a prohlubována inkontinence klientů. Personálu bylo v zařízeních málo a neměl odborné předpoklady. Platby za pobyt v zařízení přesahovaly v některých případech průměrný starobní důchod. Ve všech případech odevzdávají klienti zařízení část nebo celý příspěvek na péči, ačkoli ho podle zákona neregistrovanému zařízení dávat nemohou.

Ve dvou zařízeních se nacházeli i senioři hovořící pouze německy, jimž personál nerozuměl a nebyl schopný se s nimi domluvit.

Penzion pro seniory ATRIUM, Liberec

Zařízení poskytuje ubytování, stravu a péči v rozsahu, který charakterizuje sociální službu „domov pro seniory“. Ředitelka sama uvedla, že se klientům záměrně prezentují jako registrovaný domov pro seniory, aby je zbytečně nemátli.

Zjištění v zařízení jsou natolik závažná, že podle ochránkyně mohou dosahovat intenzity trestného činu, zejména v případě omezování osobní svobody a neoprávněného podnikání. Ochránkyně o nich proto informovala okresní státní zastupitelství. Současně upozornila zařízení, že má neprodleně odstranit nedostatky a vytvořit podmínky pro úspěšné zaregistrování sociální služby, nebo činnost ukončit.

Dle vyjádření ředitelky zařízení při návštěvě, dvě třetiny klientů trpěly demencí, někteří klienti měli diagnostikovánu duševní poruchu, řada klientů se projevovala neklidem, část klientů byla imobilních, včetně zcela ležících. Zařízení se však nachází v třípodlažní budově, která není pro pobyt těchto klientů přizpůsobena. V minulosti sloužila jako hotel, není zde výtah a různé úrovně podlahy i v jednotlivých patrech představují další bariéry. Nepohybliví a méně pohybliví klienti se přitom nacházejí převážně v horních patrech a v případě potřeby jsou snášeni ručně. Bylo by velmi obtížné je např. evakuovat.

Mnozí klienti jsou nuceni trávit téměř veškerý čas v pokojích a zařízení opouští jen výjimečně, neboť organizované vycházky neprobíhají a bez pomoci se většina klientů ven nedostane. Nemohou pak opustit ani své podlaží.

Za poskytované služby je stanovena úhrada ve výši přesahující průměrný starobní důchod. Jen nájemné a energie jsou vyčísleny na 10 000 Kč měsíčně. Většina klientů pobírala příspěvek na péči, který buď celý, nebo jeho polovinu odevzdávají zařízení. U klientů s příspěvkem na péči od II. stupně tak může celková měsíční platba zařízení za veškeré služby dosahovat až 26 500 Kč. Nad rámec klient hradí nákup hygienických pomůcek. Zůstatek ve výši 15 % příjmu pro osobní potřebu se klientům neponechává. Zařízení přitom nemá registraci k poskytování sociálních služeb, takže mu nemůže být příspěvek na péči odevzdáván.

V zařízení chybí kvalifikovaný personál, ošetřovatelská péče je poskytována laicky, existuje vysoké riziko špatné péče a možného ohrožení zdraví klientů.

Vedení dokumentace je nedbalé, záznamy o stavu klientů a poskytované péči jsou psány dle uvážení personálu, u zaznamenaných událostí nelze vysledovat následné kroky (např. informování lékaře apod.), nelze dohledat vývoj zdravotního stavu jednotlivých klientů (např. když personál tvrdí, že klient potřebuje navýšit medikaci).

Rizikové je nakládání s léky. Ty podává rovněž nekvalifikovaný personál, a to včetně např. píchání inzulínu. Přitom podávat léky, pokud se tak neděje v neformální domácí péči, smí podle právních předpisů jen všeobecná sestra na základě indikace lékaře. Jednání zařízení není jen správním deliktem, ale může mít i trestněprávní důsledky (trestný čin ublížení na zdraví).

Personál dokonce léky některým klientům drtil a míchal do nápoje či jogurtu, aniž by to bylo konzultováno s lékařem. Jedná se o nepřípustný přístup – léky mohou mít po rozdrcení pozměněný účinek. Dále se ztrácí přehled o tom, kolik účinné látky do sebe klient dostal.

Personál sám rozhodoval o podání či odejmutí léku (dokonce i léku s tlumivým účinkem) bez lékařského předpisu. Ze záznamů také vyplynulo, že mohlo docházet i k situacím, kdy tlumivý lék předepsaný jednomu klientovi, mohl být podán jinému.

Uložení léků a nakládání s nimi bylo nedbalé a představuje nepřijatelný hazard se zdravím a životy klientů. Některé léky byly uloženy na pokojích u klientů, což je u osob s pokročilou demencí rizikové. Ze záznamů pak vyplývá, že si klienti sami prášky brali, aniž by personál věděl, jaké množství. Některé uložené léky měly prošlou expirační lhůtu.

Personál sám prováděl ošetřování dekubitů i poranění různého rozsahu a závažnosti. Záznamy uvádějí různá zranění hlavy či tržné rány při pádech, které jsou doslova na denním pořádku. V zařízení však nebyla nastavena pravidla pro neodkladné hlášení úrazu praktickému lékaři. Záznamy o pádech jsou neúplné, nevyplývá z nich, zda následovalo lékařské ošetření, nevyhodnocují se, aby bylo možné přijmout opatření k prevenci.

Někteří klienti byli v noci zamykáni na pokojích. Ze záznamů vyplývá, že sami klienti takové omezování osobní svobody nesou nelibě a protestují proti tomu. Řadě klientů jsou u lůžek nasazovány postranice. Podle kusých záznamů je účelem omezit je v pohybu (tomu odpovídá i nasazování tlumicích léků a uzamykání na pokoji), přitom není zřejmé, kdo o používání postranic rozhodl a proč. Používání postranic v zařízení se jeví jako mimořádně rizikové z hlediska poškození zdraví klientů (přelézání postranic) a jejich práva na volný pohyb.

Klienti nemají možnost dovolat se pomoci. Teoreticky zde existuje vnitřní telefonní linka napojená na recepci, jenže na některých pokojích není telefon nebo je odpojen, ležící klienti na něj nedosáhnou a v noci není ani zajištěna nepřetržitá obsluha recepce. Klienti jsou tak odkázáni na křik nebo pomoc spolubydlících, případně si musí pro pomoc dojít sami. Pokud jsou navíc uzamčeni v pokoji, nezbývá než čekat, zda je recepční uslyší. Je zřejmé, že v akutním případě se klientovi nemusí pomoci dostat včas.

Jídelníček nedbá na nutriční potřeby klientů, což s sebou nese riziko malnutrice, zejména u klientů trpících syndromem demence. Není zaznamenáván příjem stravy a tekutin, nesleduje se váha klientů. Řada klientů přitom nedojídá a samostatně nepije. Personál bez dalšího odnáší celé či jen zpola snězené porce. Z propouštěcích zpráv některých klientů, kteří byli v minulosti hospitalizováni v nemocnici, opakovaně vyplývá, že byli značně dehydratováni. Podávání stravy neprobíhalo důstojně – klienti dostávali jídlo v hlubokých plastových dózách, které nemají nic společného s talířem.

V zařízení byla silně cítit moč, koberce byly místy potřísněné močí nebo dokonce i krví. S mikčním režimem se nepracuje, personálu je tak málo, že není k dispozici na zavolání, aby dopomohl na WC. Inkontinence se řeší pouze zavedením plen.

Zařízení zpracovává osobní údaje klientů, včetně citlivých údajů o zdravotním stavu, aniž by k tomu klienti dali výslovný souhlas. Může do nich nahlížet kdokoli z personálu. Jde o postup v rozporu se zákonem. Lékaři mohou poskytnout potřebné minimum informací k zajištění péče osobám, které budou o pacienta osobně pečovat. Nemohou však sdělovat žádné informace o pacientech zařízení ubytovacího typu s výjimkou případu, kdy klient udělí výslovný souhlas.

Domov na kopci, Červený Újezd

Jde o ubytovací zařízení bez oprávnění k poskytování sociálních služeb, které podle slov svého jednatele registraci neplánuje. Magistrát hl. města Prahy již dříve uložil zařízení pokutu ve výši 250 000 Kč za správní delikt poskytování sociální služby bez oprávnění (dosud nebyla uhrazena).

Zařízení s kapacitou až 700 osob se nachází v komplexu bývalého uprchlického tábora. Podle sdělení personálu se v zařízení v době neohlášené návštěvy nacházelo cca 80 klientů (seznamy nebyly úplné a vzájemně se lišily). V jedné budově byli relativně soběstační klienti, ve druhé klienti závislí na péči. O umístění do budov rozhodoval personál. Minimálně 17 klientů bylo omezeno ve svéprávnosti, mezi klienty závislými v nějaké míře na péči druhé osoby byli jak senioři, tak lidé středního věku.

Mnoho klientů přešlo do Domova na kopci přímo ze zdravotnického zařízení, kde jejich přesun vyjednávala sociální pracovnice (případně společně s opatrovníkem).

Klienti přecházeli z velmi vzdálených lokalit ze severní Moravy a řada veřejných opatrovníků (obecní úřady) smlouvu se zařízením uzavřela korespondenčně.

Zařízení tímto způsobem sváželo lidi závislé na péči, aniž by mělo oprávnění k poskytování sociálních služeb.

Nakládání s penězi klientů je nedostatečně transparentní. Klienti nemají k dispozici vyúčtování, platbám nerozumí. Výše úhrady se liší v závislosti na výši jejich příjmu. Klientům není garantován žádný zůstatek jejich příjmu pro osobní potřebu, jak je to zákonem o sociálních službách stanoveno pro pobytová zařízení sociálních služeb.

Část klientů pobírá příspěvek na péči, který pošta předává přímo zařízení k úhradě celkové ceny za pobyt. Podle zákona je však příjemce povinen využít příspěvek na péči k zajištění pomoci buď osobou blízkou, asistentem sociální péče nebo registrovaným zařízením sociálních služeb. Příjemci se tak vystavují riziku odnětí příspěvku a zařízení je do situace obcházení zákona vědomě uvádí. Zaměstnanci jsou zapsáni na Úřadu práce ČR jako asistenti sociální péče a uzavírají s klienty smlouvy, takže každý ze zaměstnanců je formálně asistentem několika klientů (i sám jednatel společnosti je takovým asistentem). Asistent sociálních služeb je ale institut, který má pomáhat lidem, aby mohli i nadále zůstat v přirozeném domácím prostředí bez nutnosti využívat pobytových zařízení. Klientům Domova na kopci však péči ve skutečnosti poskytuje neregistrované zařízení prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří jsou asistenty jen na oko. Zřejmým účelem asistentů sociální péče v Domově na kopci je tedy snaha získat pro neregistrované zařízení finanční prostředky z příspěvku na péči.

Zařízení se zaměřuje na sociálně slabší klienty a činí je závislými na péči i na instituci jako takové. Zjištěné životní podmínky jsou přitom nedůstojné a nehygienické.

Klienti nemají zajištěno soukromí ani při provádění hygienických úkonů, přebalování, koupání. Vše se děje před zraky ostatních. Nikde v zařízení nejsou madla, která by klientům se sníženou pohyblivostí pomáhala. Zejména v prostorách, kde bývá mokro a kluzko (koupelny, toalety), jde o základní prvek prevence zranění.
Ležící klienti nemají k dispozici žádné signalizační zařízení a musí si pomoc přivolávat křikem.

Přímou péči zajišťuje 7 pracovnic, což s ohledem na počet klientů a jejich zdravotní stav není dostačující. Péče nemůže být zajištěna dostatečně kvalitně, komfortně a bezpečně, navíc dochází k přetěžování pečujícího personálu. Personál také není dostatečně kvalifikovaný pro rozsah služeb, které poskytuje.

Režim dne je v zařízení stanoven poměrně pevně, personál určuje, kdy a kdo může opustit budovu, kontroluje úklid pokoje a věcí ve skříňkách, kdy jsou vydávány cigarety a kolik apod. Personál se chová, jako kdyby se jednalo o značně restriktivní sociální službu. V důsledku tohoto přístupu jsou klienti pasivní a čekají na pokyny personálu. Chovají se spíš jako pacienti v psychiatrické nemocnici, ne jako samostatní lidé. Není přitom jasné, na jakém základě je v zařízení praktikován dohled a režimová opatření, když se má právně jednat o pouhé ubytovací zařízení a tyto „služby“ nejsou ani předmětem jiného smluvního ujednání.

Jídlo se neupravuje podle potřeb klientů – složením, nutriční hodnotou, pestrostí ani úpravou (mletí, mixování apod.) se zařízení nezabývá. Ani klienti se zdravotními problémy (např. trpící cukrovkou, demencí, případně při průjmu) nemají uzpůsobenou stravu. Zejména u závažných případů cukrovky se jedná o stav, který může mít vážné zdravotní následky. Nesleduje se příjem stravy a tekutin, a to ani v případech, kdy o to požádá lékař. U některých klientů tak vzniká reálné riziko malnutrice.

Nakládání s léky je v zařízení v některých ohledech rizikové. Některá léčiva byla prošlá, jiná skladovaná bez udání jména klienta, kterému patří. Léky připravuje zdravotní sestra na týden dopředu na základě medikačních karet, které nejsou nijak signovány, takže není zřejmé, kdo a kdy daný lék předepsal. O některých podáních léků rozhoduje sama sestra.

Zařízení zpracovává velké množství osobních a citlivých údajů klientů (např. lékařské zprávy), aniž by bylo zaznamenáno poskytnutí souhlasu klientů. Údaje nejsou chráněny, jsou dostupné komukoli z personálu (např. občanské průkazy uložené v místnosti, od které má kdokoli z personálu klíče apod.), aniž by byl přehled o tom, kdo s doklady a údaji přišel do styku, či zda je nějak nezneužil.

Dokumentace o poskytované péči není vedena tak, aby z ní byl zřejmý průběh péče - zápisy jsou minimální a nepřehledné. Není tak zaručena kontinuita péče a uchování důležitých informací o klientovi a jeho zdraví.

Vzhledem ke zjištěným nedostatkům a zejména trvajícímu neoprávněnému podnikání předala ochránkyně informace o zařízení okresnímu státnímu zastupitelství k posouzení, zda jednání zařízení nedosáhlo intenzity trestného činu.

Penzion Jiřinka, Brno

Penzion se prezentuje jako zařízení zaměřené na komplexní péči o seniory odkázané na pomoc druhé osoby a na těžce zdravotně postižené klienty. Činnost provozuje na základě živnostenského oprávnění k výrobě, obchodu a službám.

Cena za poskytované služby byla 23 000 Kč měsíčně a zahrnuje ubytování, stravování, úkony péče a zprostředkování služeb. Mimo to si klient zvlášť hradí doplatky za léky, registrační poplatky, nadstandardní hygienické potřeby, použití telefonu, osobní doprovod. V době nepřítomnosti v zařízení hradí rezervační poplatek za lůžko ve výši 230 Kč/den. Zařízení nebere žádné ohledy na finanční situaci klientů a negarantuje jim žádný zůstatek z jejich příjmů, jak to stanovuje zákon o sociálních službách.

Zařízení má kapacitu 10 míst a v době návštěvy bylo přítomno 6 klientů starších 75 let, všichni trpící nejrůznější formou demence. Zařízení není pro pobyt těchto klientů přizpůsobeno po materiální a technické stránce. Hrozí zvýšené riziko pádů, prostory nejsou označeny, takže klienti s demencí mohou mít problém rozpoznat je. Čisticí prostředky a chemikálie jsou uloženy na toaletě používané klienty (včetně klientů s demencí) i v kuchyni vedle potravin, což je obojí nevhodné a rizikové.

Klienti nemají zajištěno soukromí, společná toaleta a vana nejsou opatřeny zástěnou, při provádění hygieny na lůžku nebo výměně inkontinenčních pomůcek není používána mobilní zástěna.

Léky klientům připravuje neregistrovaná zdravotní sestra na týden dopředu. Podávají je pak neregistrované sestry a pečovatelky, což je v rozporu s právními předpisy, neboť léky může podávat jen všeobecná zdravotní sestra na základě indikace lékaře.

Personál podává léky i mimo pravidelné užívání, ze záznamů vyplývá, že jde o neklidovou medikaci k tlumení klientů. Vzhledem k tomu, že Penzion Jiřinka je ubytovacím zařízením a nikoli poskytovatelem zdravotních či sociálních služeb, dá se takové používání léků s tlumivým účinkem posuzovat v krajním případě jako omezování svobody. Některým klientům personál léky drtí a míchá do jídla, aniž by to bylo konzultováno s lékařem.

Klienti nemohou samostatně opustit zařízení, vchodové dveře se zamykají. Poté, co jeden z klientů uprchl oknem a byl zpět přivezen policií, okna zařízení byla zafixována. Omezování svobody v zařízení typu „penzion“ či „ubytovna“ je přitom nepřijatelné. V zařízení se u postelí používaly postranice, aniž by byl zřejmý oprávněný důvod a byly vyzkoušeny jiné, méně omezující prostředky. Lze se tedy domnívat, že účelem postranic bylo omezení pohybu klientů.

Poskytovaná strana neodpovídá nutričním potřebám klientů, diabetická dieta jednoho z klientů spočívala v tom, že nedostával sladké. Nesleduje se riziko malnutrice, není sledována hmotnost, a to ani u klienta, kterému byla malnutrice diagnostikována od lékaře v nemocnici. V kuchyni se nacházely potraviny s prošlou lhůtou trvanlivosti.

S mikčním režimem se nepracuje, naopak je neodborným přístupem podporována a prohlubována inkontinence klientů.

Vzhledem ke zjištěnému špatnému zacházení s klienty a zejména skutečnosti, že je zařízení provozováno bez zákonem vyžadované registrace, obrátila se ochránkyně na krajský úřad s podnětem k zahájení řízení o správním deliktu neoprávněného poskytování sociálních služeb.

Penzion Spokojené stáří, Luhačovice

Zařízení se nachází v budově bývalého hotelu, čemuž odpovídá i vybavení. Kapacita je 100 míst, v době návštěvy zde bylo ubytováno 54 klientů, z toho 10 v oddělení pro osoby s demencí. Klienti uzavírají smlouvu o podnájmu nemovitosti a smlouvu o poskytování osobních služeb. Každou smlouvu klient uzavírá s jiným subjektem. Smlouva o poskytování služeb se uzavírá se společností, která je registrovaným poskytovatelem terénní sociální služby osobní asistence.

Množství personálu je nedostatečné a v rámci jednotlivých směn poddimenzované vzhledem k vysokým nárokům na péči o klienty. Důsledkem je jednak přetěžování personálu, ale také používání striktních režimových opatření a omezování klientů v pohybu. V ubytovacích zařízeních typu penzion či ubytovna je přitom nepřípustné, aby byla režimová opatření používána.

Klienti nemohou opustit zařízení, na vstupních dveřích do oddělení pro klienty s demencí je dokonce dřevěná závora. Na chodbách chyběla madla, u schodů zábradlí, takže pohyb klientů byl značně ztížen a někteří tak byli v zařízení fakticky uvězněni. Denní režim je přizpůsoben potřebám zařízení, nikoli klientů. Ti byli probouzeni již v 5 hodin ráno a nuceni uléhat ihned po večeři v 17 hodin.

Doklady o poskytnuté péči a záznamy o klientech jsou nahodilé, sporadické a bez dostatečné výpovědní hodnoty a někdy úplně chybí. Medikační karty nejsou datovány ani nikým podepsány, takže není zřejmé, kdo lék předepsal, případně provedl v předpisu změnu.

Přestože se v zařízení nacházejí i klienti se specifickými nutričními potřebami (klienti trpící demencí, diabetici), není jim podávána žádná speciální dieta a jídlo je pro všechny stejné. Zařízení nespolupracuje s žádným nutričním terapeutem, o stravování rozhoduje personál na zcela laickém základě. Nesleduje se ani příjem stravy a tekutin, což zejména u klientů odkázaných ve výživě na ošetřující personál zvyšuje riziko malnutrice i dehydratace. Klientům, kteří přijímají pouze stravu mixovanou, byly všechny části jídla smíchány do jedné kaše (např. kuře, rýže, zelný salát).

Zařízení se sice veřejně prezentuje jako specializované na péči o osoby s demencí, ale personál k tomu není dostatečně proškolen, neví přesně, který klient trpí syndromem demence, případně v jakém stádiu onemocnění je. Neumí pracovat s projevy onemocnění a předcházet jim.

U klientů není zaveden mikční režim, personál nemá jasné zadání, kterého z klientů a jak často doprovázet či vysazovat na toaletu. Téměř všichni klienti proto používají inkontinenční pomůcky.

Není dlouhodobě sledováno a vyhodnocováno riziko pádů, přestože k nim dochází poměrně často. Nejsou ani zaváděna opatření k prevenci.

Postranice jsou běžně používány i u klientů schopných vstát, zařízení nevede evidenci, takže není jasné kdo, kdy a proč o nasazení postranic rozhodl. Vzbuzuje to podezření, že účelem postranic je omezení v pohybu a usnadnění práce personálu.

Klientům jsou ošetřovány rány bez předchozí diagnostiky lékařem, což je v rozporu s právními předpisy a neúměrně se zvyšuje riziko poškození zdraví klientů.

Nedbalé nakládání s léky a jejich podávání nedostatečně kvalifikovaným personálem výrazně zvyšují riziko zneužití nebo chybného užití. Není také možné, aby ubytovací zařízení, ani osobní asistenti podávali léky s tlumivým účinkem za účelem zvládání neklidu či agrese. Je to možné pouze na základě ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti.

Ochránkyně vyzvala zařízení, aby bezodkladně vytvořilo podmínky pro úspěšné zaregistrování pobytové služby. Do té doby by nemělo poskytovat ošetřovatelskou péči a mělo by přestat omezovat osobní svobodu klientů. Vzhledem k vágní reakci zařízení dala ochránkyně podnět krajskému úřadu k provedení inspekce a zahájení řízení pro správní delikt.