Ústav navštívila předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová s místopředsedou Pavlem Baranem a členkou Akademické rady Markétou Pravdovou.

Pavel Baran se přitom vyzbrojil  speciálním „lingvistickým“ tričkem s nápisem: „What language do you speak? Po naszymu!“ Hrdě se tak přihlásil ke svým moravsko-slezským kořenům.

Různé češtiny

„V očích veřejnosti máme status jakéhosi strážce, který chrání spisovnou češtinu, brání ji a svým způsobem ji i konzervuje. My se však zabýváme všemi útvary a vrstvami jazyka, včetně nářečí a třeba i hovorové a nespisovné češtiny,“ řekl na úvod ředitel Martin Prošek. „Spousta lidí stále řeší měkké i a tvrdé y, ale nikdo se na nás neobrací s otázkami, které se týkají například stylu nebo stavby textu,“ dodal Prošek. Má pod sebou sto padesát zaměstnanců, kteří pracují nejenom v historickém sídle na Malé Straně, ale také na třech dalších místech v Praze a Brně.

Místopředseda AV ČR Pavel Baran představuje svoje "lingvistické tričko", vpravo členka Akademické rady Markéta Pravdová, vlevo ředitel Martin Prošek

Boj s plagiátory

Podstatnou náplní práce je tvorba kodifikačních příruček, ale situace se podle ředitele Proška poslední dobou výrazně mění: „Už nejsme jediní v Česku: i jiné instituce vydávají své jazykové příručky. Ale to je v jiných jazykových prostředích běžný stav, například v anglofonním prostředí neexistuje jediná univerzální příručka, jednotlivé kodifikace si tam vzájemně konkurují.“

S konkurenčním prostředím souvisí i plagiátorství, které se týká zejména komerčních nakladatelů. Ti do svých knih přejímají nejenom části výkladu, ale i celá jazyková hesla, aniž by uváděli zdroj nebo platili za autorská práva. „Běžně se stává, že v jiných publikacích nacházíme věty, které jsme formulovali my a které pocházejí například z naší Internetové jazykové příručky,“ říká Prošek, který zvažuje, že by tuto formu „jazykové krádeže“  řešil i soudní cestou.

Mluvená syntax i čeští Vietnamci

Záběr ústavu odráží i nedávno vydané publikace: najdeme tam Slovník podkrkonošského nářečí, knížku Ty jo, ty seš dobrá o komplimentech v češtině či Nejstarší městskou knihu táborskou z první poloviny 15. století. Uznávaná lingvistka Jana Hoffmannová se pak ve svých knížkách zabývá běžně mluvenou češtinou, vztahem mluveného a psaného jazyka a v posledních letech intenzivně bádá o syntaxi mluvené češtiny. V ústavu působí také Aleš Bičan a Vít Boček, kteří jsou nositeli Wichterleho prémie, nebo Tamah Shermanová, která mimo jiné sleduje komunikaci mezi vietnamskými imigranty, jejichž nejmladší generace dělají svým rodičům „tlumočníky“ do češtiny.

Ústav se pak v budoucnu chce více zaměřit na užší propojení své práce s obory takzvaného „natural language processing“, tedy počítačového zpracování jazyka, což je jeden z mezinárodních trendů. To by nicméně znamenalo výrazně rozšířit počítačovou podporu a získat více lingvistů zběhlých v programování.

Předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová obdržela od Martina Proška květiny

Nikoli malý, ale střední jazyk!

V každém případě si čeština žije jako jazyk stále poměrně dobře, a to i přes příliv anglicismů, počítačového slangu a řady dalších inovací daných kontaktem s jinými jazyky. A co se týká oné komplikované české gramatiky, zmiňme fenomén „gramatických nácků“, takzvaných „Grammar Nazi“. Označují se tak jazykoví brusiči, kteří v mluveném i psaném projevu fanaticky hledají sebemenší gramatické poklesky a v poslední době mají „živnou půdu“ zejména v online diskusích a na sociálních sítích.

„O češtině panuje představa, že je to malý jazyk, ale není to pravda, mezi malé jazyky řadíme například lužickou srbštinu. Čeština je středně velký jazyk,“ upozorňuje s úsměvem zástupce ředitele pro vědeckou činnost Petr Kaderka.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jan Martinek, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR