Mezinárodní den sester se slaví na výročí narození Florence Nightingal, zakladatelky moderního ošetřovatelství, která se významně angažovala v péči o raněné během Krymské války. „Není možné srovnávat válečnou situaci před více než 160 lety s aktuální situací, některé společné prvky bychom ale našli – vysoké počty nemocných, nedostatek lůžek i pečujícího personálu a nutnost překonávat nové překážky,“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNUSA Mgr. Jana Zvěřinová a dodává: „Určitě bychom covid nezvládli, kdyby náš nelékařský zdravotnický personál svoji práci nedělal s vírou pomáhat, podporovat a pečovat. A to je dle mého naplnění odkazu Florence Nightingal.“

Sestry i ostatní pečující personál v sobě musel najít odvahu, houževnatost, ale i schopnost řešit vše operativně. Řada sester zvládla například přechod ze standardního oddělení na intenzivní. „Místo osmi celkem soběstačných pacientů jsem se najednou starala o jednoho pacienta v ohrožení života,“ říká Erika Krutiaková, všeobecná sestra z ortopedie, kde vzniklo jedno z prvních JIP covidových oddělení. „Nebylo to jen o zvládnutí odborné stránky, ale také té technické, protože v intenzivní péči je nezbytné použití spousty přístrojů,“ dodává.

I proto jako jednu z největších hodnot, kterou do zdravotnictví covid vnesl, sestřičky hodnotí vzájemnou soudržnost. „Covidová pandemie nám všem ukázala, jak je důležité si pomáhat. Vědět, že se můžeme spolehnout jeden na druhého, navzájem si vypomáhat, a hlavně pomáhat ostatním kolegům, kteří nejsou v této praxi tak zběhlí,“ říká Veronika Hloupá z anesteziologicko resuscitační kliniky. „Ocitli jsme se všichni na jedné lodi s názvem „Pandemie“, kterou jsme museli udržet na hladině. Spojili jsme síly průřezem interních i chirurgických provozů. Pracovali jsme společně jak zdravotníci z lůžkových částí, tak z ambulantních provozů. Zapojili se studenti z VŠ, VoŠ i SZŠ a vytvořili jsme nejrůznorodější tým lidí, jaký jsme si kdy mohli představit. A fungovalo to,“ doplňuje její kolegyně Hana Žemlová.

Že je práce zdravotní sestry posláním, vnímá také Hana Kaštan, která se do nemocnice vrátila během pandemie po čtyřech letech ve školství. „V těžkých dobách vnímám jako svoji povinnost pracovat v nemocnici,“ vysvětluje sestra, která během pár měsíců u sv. Anny prošla ambulantním provozem, anesteziologickou covidovou JIP a teď vede očkovací centrum.

„Myslím si, že všeobecně je covid velkou zkušeností pro všechny zdravotníky, i když bohužel ne ve všech ohledech dobrou,“ hodnotí Radka Kvíčalová z anesteziologicko resuscitační kliniky. Stala se členkou ECMO týmu a vyjížděla spolu s lékaři pro nejtěžší pacienty také do jiných nemocnic. „I přes všechna negativa, která ta práce přináší, a že jich není málo, bych se dnes rozhodla stejně. Je to smysluplná práce, a když se nám podaří někoho zachránit, je to myslím ta největší satisfakce, jakou člověk může zažít,“ uzavírá.