Bývalý vedoucí odboru kultury plzeňské radnice, Vladimír Líbal, se nejdříve vyznal přítomnému auditoriu, čítajícímu několik desítek osob: „Neznám nic lepšího, než je demokracie. Přes všechny chyby, co se udělaly, a že jich bylo, a ještě určitě bude, tak ideál listopadu stále funguje.“

Je nám tu hej

Bývalá studentská aktivistka Hana Fáberová uvedla následující: „Jsem moc spokojená, protože mohu žít a dělat, v čem věřím. Věřím v Boha, věnuji se romským dětem, to je úžasné, to bych za komunistů nemohla, takže já jsem spokojena.“

Bývalý novinář Jaroslav Anton konstatoval: „Když někdo lituje, že cinkal klíči na náměstí, tak mu říkám – co jsi čekal, nějaké spasení? Ty první dny, to byl nejsilnější zážitek, co jsme mohli prožít. Co potom následovalo, ta různá období, devadesátá léta, milénium. Zvolení Václava Havla prezidentem na Vánoce 1989, to je nejsilnější období, zážitek na celý život.“

Bývalý šéf stávkového výboru mediků, účastník mnoha zahraničních lékařských misí, Marcel Hájek, reagoval slovy: „Já jsem očekával jenom svobodu. Já jsem neočekával, že zbohatnu, budu na tom skvěle, jezdit v bouráku. Někdo třeba očekával toto. Třeba že za ministra Komárka bude kačka jak marka, to jsem fakt nečekal a byl jsem při zemi. Myslím, že lidé brblají až moc. Poznal jsem svět, žil jsem dlouhá léta v zahraničí. Také v zemích, jako je Irák nebo Afghánistán, kde ráno pošlete děti do školy a nevíte, jestli se vám vrátí odpoledne zpátky. Zažil jsem obrovskou bídu. My tu žijeme v zemi, která je skvělá pro život. Ty problémy, které jsou tady, jsou úplně všude. I v západních zemích, ke kterým vzhlížíme. V Británii, ve Švédsku mají stejné problémy, stejné potíže, jako máme my. Když bychom to nějak zpochybňovali, co se nesmí stát, tak to abychom si tedy vybrali jinou planetu. Lidé jsou všude poněkud stejní a museli bychom všechno znova vybudovat a obnovit. Já bych nikdy nepodepsal výzvu Děkujeme, odejděte.“

Bojíme se radikalizace

Slovo si pak vzala vysokoškolská studentka: „Mnoho mých kolegů studentů se bojí, že se blížíme k situaci, kdy brzy budeme protestovat také, že se společnost radikalizuje.“

„To je přece nesrovnatelná záležitost,“ reagoval na ni Anton. „My jsme chtěli odstranit totalitní režim včetně jeho represí. To tady bylo od roku 1948 a tam byli mrtví, perzekuování, akce Asanace, kdy se odtud vyháněly tisíce lidí a my dnes přes všechny výhrady tady máme demokratický režim. Vůči současnému establishmentu tady žádní studenti podle mého názoru vystupovat nemusejí. Samozřejmě že se společnost radikalizuje, ale to je o něčem jiném. Je tu zakořeněná nenávist, za více než dvě dekády nespokojenost, a z těch lidí, co se projevují na sociálních sítích, cítím nějakou frustraci, která je spíše emocí. Povalit režim? Jaký režim? Že se někomu nelíbí vláda? Jsme v demokracii, nelíbí, ať tedy proti ní vystupuje. Já bych si to tedy nepřál, ale může se stát, že v příštích volbách nastoupí jiná garnitura, ale pořád to bude po demokratických volbách. Lidé budou mít to, co budou chtít, co si zvolí. Samozřejmě si mohou zvolit i to zlo. Musíme rozlišovat, kdo je tady demokratická strana, kdo je dezolát, a my je tady máme, a ne že ne, máme tedy nějaké opoziční, nad kterými je velký otazník a nevíme, co se z nich může vyklubat, ale pořád je to s listopadem nesouměřitelná situace.“

„Kdybyste chtěli demonstrovat, tak vás nějaký kordon na začátku jedné a na konci druhé ulice nezavře, nikdo vás nezmlátí a nikdo proti vám nepoužije násilí,“ uvedl bývalý disident.

„Já jsem nemluvila o dnešku, ale že máme strach, co z toho vznikne, protože je takové množství dezinformací, že spousta lidí neví, co se děje ve světě. Mluvím o tom, co nám zaniká, například na Slovensku nebo v Maďarsku. Za mne se tady máme krásně, ale bohužel mám strach z toho, že se k nám blíží nějaká velká hrozba,“ upřesnila svůj dotaz mladá dívka.

Strašná slovenská vládní garnitura a showman Orbán

Hájek poněkud oponoval: „Já ten pocit tak úplně nemám. Vždy říkám, buďme ve střehu, kdo co říká. Nemyslím si, že dezinformace v minulosti nebyly. Ale dnes je mnoho médií a způsobů, jak je šířit. To tenkrát nebylo. Rozlišoval bych, co se děje tady, v Rusku, na Slovensku, Maďarsku. Když zůstanu u těch, které jste jmenovala, tak u nás je podle mne situace poměrně slušná. U nás je standardní situace, jaká je v jiných státech světa. O Slovensku už bych trochu pochyboval, protože tam je nyní zvolena garnitura, která jde podivným, nedemokratickým způsobem. Nevím, co se tam stane, ale tam by měla být vyvolána nějaká občanská neposlušnost nebo nepokoj. Jestli to nastane, nebo nenastane, nevím. Slováci jsou bezva lidi, ale ta politická garnitura je ostudná.“

„Pak bych se ale věnoval Maďarsku,“ pokračoval dále doktor Hájek. „Orbán je jeden z prvních nekomunistických představitelů moci v Evropě ve východním bloku. První z nich byl Tadeusz Mazowiecki v Polsku. Druhý byl Orbán v Maďarsku. Byl to nekomunista a tenkrát se choval velice slušně. Je to trochu showman a hlásá věci, které mu populisticky přispívají k tomu, aby se u moci udržel co nejdéle. Když se podíváte na maďarské hlasování v OSN, EU a podobně, tak hlasují úplně stejně jako my. Tam opravdu není rozdíl. Projděte si jejich hlasování, postoje, jak to mají diplomaticky zajištěné. Hlasují naprosto normálně. Nad vším sedí Orbán, ale on není Maďarsko. Hlasují a jako stát se chovají velice slušně.“

Odkrouhnout Putina!

„A Rusko? Co jsme v roce 2014 dopustili, kdy bez skrupulí zabralo Krym a světem to nehnulo. To byla přece šílená agrese a nic se nestalo. Takže s jídlem roste chuť. A když se nic nestane teď, tak to půjde dál, dokud Putina někdo neodkrouhne. Já si myslím, že situace v Rusku je řešitelná nějakým vnitřním pučem. Holt tam padnou hlavy, ale zařídí si to sami Rusové, jinak tohle to bude trvat věčně,“ konstatoval Hájek.

„Situace v těchto zemích je tak rozdílná, že to spojit vlastně nejde a musíme si všímat, co kdo dělá a co kdo říká. A co se tam děje. Ale o tom je třeba něco vědět. A také bych ještě rád řekl, abychom se na všechno nedívali ze svých obýváků, od lahváčů a televizorů. To není rozumný pohled. Jako se nemůžeme dívat na americké volby očima Evropana. Protože kdyby takováto kampaň, jako byla v Americe před volbami, proběhla tady, tak nejenže Trumpa, ale i paní Kamalu nikdo nezvolí a bylo by to pro nás naprosto nepřijatelné. Ale to, co je pro nás nepřijatelné, je v Americe naprosto normální. My se na to nemůžeme dívat našima evropskýma očima. Nejlepší rozhovor, jaký jsem dlouho nečetl, byl Martina Stropnického, který měl titulek Nedívejme se na věci očima evropského humanismu. Skvělý materiál. Jeden z mála, kde ten člověk věděl, co mluví. Nevrhejme své pohledy na události, o kterých pramálo víme,“ doporučil přítomným Marcel Hájek.

Líbal tomu tradičně oponoval: „Co se týká Maďarska, nemám pocit, že by vždy hlasovalo v souladu s EU a s přáním většiny národů unie. Mnohokrát chtěli vetovat některá rozhodnutí, a to úplně zbytečně. Já se nedivím obavám tady slečny, která vznesla dotaz, protože radikalizace, populismus, extremismus tady existují a jsou to bohužel věci, které se hodí Vladimíru Putinovi. Jeho přáním je, aby EU byla rozbita, aby neintegrovala. Co se týká Slovenska, je tam jednoznačně ruský vliv. A divím se, že reakce Evropy na zabrání Krymu byla taková bohužel nijaká.“

Hájek zareagoval slovy, že hlasování pečlivě sledoval. „Jedna z mála věcí, kde byl problém a Maďarsko hlasovalo proti, bylo přijetí Švédska do NATO. Tam zcela nevím, v čem byl zakopaný pes, co tím chtělo Maďarsko získat. Maďarští diplomaté říkali, pozdržme to, až Švédsko splní dané podmínky. Nevidím do tohoto problému, když Švédsko vůbec není problémová země vůči Maďarsku. Na druhé straně vůči Turecku ano, protože Švédsko poskytlo otevřenou náruč tureckým opozičním skupinám, stavícím se proti integritě Turecka. Takže tomu se nelze divit. Ale všechna protiputinovská hlasování Maďarsko buď bylo proti Putinovi, nebo se zdrželo hlasování. To bylo maximum, co udělalo. Co se týká Izraele, hlasovalo vždy s námi. Plácání slámy panem Orbánem je jedna věc, ale postup Maďarska k politickým problémům je věc jiná,“ ukončil setkání MUDr. Hájek.