Zcela jistě v tomto týdnu nenajdeme důležitější událost, než byly prezidentské volby ve Spojených státech. „Mezi Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem létaly blesky už několik měsíců po celou více než stodenní kampaň. A většina liberálně založených lidí si přála vítězství Harrisové. Těžko dokážu odhadnout, proč si to přáli, ale je to fakt. Kamala Harrisová nabízela to, že je žena, relativně ještě mladá, pohledná, etnicky pestrá, různorodá, splňuje proto všechny progresivistické požadavky na někoho, kdo by měl obsadit prezidentskou funkci. Proti ní stál Donald Trump, který už jednou prezidentem byl, takže u něj – bráno s určitou rezervou – lze předpokládat, co se od něj dá čekat. A sice silová, velmi individuální politika, kterou ovšem bude muset, jak je v USA zvykem, konfrontovat, ať už s názory vojensko-průmyslového komplexu či zpravodajských služeb,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nicméně Trump se už v prvním svém funkčním období ukázal jako velice suverénní politik, který si dokáže prosadit svou navzdory tomu, že okolo něj panují názory jiné. „To se ukázalo třeba v kauze velkého rozkmotření s Íránem. Dodneška to mnozí Trumpovi vyčítají, neboť nahnal Teherán do náruče Moskvy. Určitě ne záměrně, nicméně takový výsledek to přineslo. Ale dnes je doba jiná, podívejme se, kde je dnes Rijád, tedy Saúdská Arábie, podívejme se na to, jak se za těch osm let od jeho prvního zvolení rozrostl BRICS, kolik dalších zemí požádalo o členství. A před Donaldem Trumpem stojí zásadní úkol, a to je záchrana dolaru jako mezinárodní směnitelné měny, když dlouhá léta byla jeho pozice neohrozitelná. Ale jednotlivé státy BRICSu ukazují vůli obchodovat v mezinárodním styku se svými národními měnami, ať už je to rubl, jüan či cokoli jiného. To nutně musí americký dolar poškodit,“ míní mediální analytik.
Trump mluvil o boji pro Ameriku, Harrisová o boji proti němu
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
V tom vidí podstatný rozdíl, protože boj proti něčemu není program. „To známe z našeho prostředí: Antibabiš, Antizeman, Antiklaus. Vždy se na tom ‚anti‘ někteří sešli. Ale v Americe to už nestačilo. Trumpem už před osmi lety použité heslo ‚Make America Great Again‘, tedy ‚Udělejme Ameriku znovu skvělou‘, bylo i tentokrát funkční. Když mají Američané hlouběji do talíře vinou špatné domácí i zahraniční politiky Bidenovy demokratické administrativy, tak si mnohem více stýskají po návratu ‚Amerického snu‘. Co je ‚Americký sen‘? Přijdu, ukážu, že jsem ramenáč, všechno dokážu sám svou vůlí, odpovědností a zvítězím. Ruský princip je: ‚Jsme velký skvělý národ s velkou starou kulturou a nenecháme si ji nikým vzít. Nás sjednocuje to naše Rusko, to naše rusovství‘. Američany nesjednocuje američanství, ale individuální prospěch pro jednotlivého Američana. A to je něco, co Trump vrátil do hry. I to mu pomohlo volby vyhrát. Je to jeden z významných důvodů,“ tvrdí mediální analytik.
ODS se může přetrhnout, aby zpropagovala progresivismus
Ani ve druhé glose neopustíme prostor amerických prezidentských voleb, jejichž výsledek nebyl 51 ku 49, ale mnohem jednoznačnější. „To už je něco, co se takříkajíc neokecá, to se nedá svést na nějaké hacknuté sčítání výsledků. Stále jsem čekal, kdy někdo přijde s tím, že za výsledkem Trumpa stojí ruští hackeři. Možná by mohli ovlivnit dvě, tři procenta, ale ne dvacet, třicet. Bylo dost zoufalé dívat se na naše vrchnosty, jak na to reagují. Asi nejbizarněji zareagovala paní Pekarová, jedna ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů naší země. Přes nějakou sociální síť sice formálně vyslala Trumpovi blahopřání, ale vystoupila k tomu v černém obleku jako na funus. To je mimo chápání normálního člověka, který si uvědomuje souvislosti. Vždyť my nejsme velmoc, jako jsou Spojené státy. My jsme na nich velice závislí. To je dosti neuvěřitelné, jak si někdo leští svoje ego postojem k světoborným událostem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Připomnělo mu to výrok „Jsem Tchajwanec“ v podání předsedy Senátu Miloše Vystrčila. „Tak když se na něj člověk podívá, vidí, že nejde o Tchajwance. Ale dosti žertů. Jestli si naše vrchnost hraje na osoby nebo na entitu, která spolurozhoduje o osudech světa, musím je zklamat. Nerozhoduje. Podobně neslaně nemastně reagovali i další naši ústavní činitelé. Ani se nesnažili zakrývat svoji nechuť z výsledku. Obzvláště pikantní je to u představitelů ODS, třeba u pana Fialy. ODS o sobě říká, že je pravicová konzervativní strana, ale může se přetrhnout, aby zpropagovala demokratku Harrisovou, která přináší pouze progresivistická stanoviska a cíle, které zjevně zajímají podstatně menší část Ameriky než ten proslulý obsah talíře. Kdosi v médiích podotkl, že se v USA volilo peněženkou. No pochopitelně, čím jiným by se mělo volit. Amerika na tom není tak dobře, aby mohla volit idejemi o LGBT nebo o Green Dealu. To jsou zbytné věci,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Hloupé věty Lipavského i přítele po boku generálprezidenta
Naprosto strašidelně se postavil k proběhnuté volební noci Jan Lipavský. „Když už bylo jasné, že vítězem voleb je Trump, pronesl něco ve smyslu: no ještě není všem dnům konec, ještě si musíme počkat na to, jak dopadnou volby do Senátu a Sněmovny reprezentantů. Jako kdyby tu skutečnost chtěl relativizovat. Podobně hrozný přešlap udělala před osmi lety, když Trump soupeřil s paní Clintonovou, Česká televize. Prošvihla o několik hodin definitivní součet a stále ještě bájila o Clintonové jako budoucnosti Ameriky. U Lipavského je to na podobné intelektuální úrovni nebo ještě možná níže. Zase projevil své jasné politické a možná i lidské přesvědčení. Na to má právo, ale tohle byla tak hloupá věta, že by měla mnoho lidí přesvědčit o ‚kvalitách‘ pana Lipavského. Ještě hůře pochopitelná byla slova přítele po boku pana generálprezidenta, tedy Petra Koláře, což shrnuly Novinky.cz pod titulek: ‚U Trumpa je možné vše, může to být katastrofa‘,“ žasne Petr Žantovský.
Směřuje náš stát správným směrem?Anketa
Nejsme žádným pupkem světa, jak se tváří někteří čeští politici
Udivuje ho, že čeští politici dělají mnohem větší ramena, než na co opravdu máme, a snaží se tvářit jako pupek světa. „Nejsme, nebyli jsme. Nikdy. Možná jsme byli silnou hospodářskou velmocí mezi dvěma světovými válkami. Tehdy se Československu průmyslově nebo obecně ekonomicky dařilo až do hospodářské krize, tedy zhruba celá 20. léta. To jsme si mohli takzvaně pískat, ale zase jenom do určité míry. Uvědomme si, že Československo vzniklo z vůle Spojených států, kmotrem Československa byl americký prezident Woodrow Wilson. Má koneckonců po sobě pojmenované Hlavní nádraží v Praze, kterému sice nikdo neřekne Wilsoňák, ale Hlavák, nicméně má tam pamětní desku. Běžte se na ni někdy podívat a uvědomte si, jak velký vliv na naše dějiny USA mají, minimálně od 20. století. A pak přemýšlejte, jestli jste udělali dobře, když jste volili na Pražský hrad generálprezidenta Petra Pavla,“ vybízí Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Po politických ohlasech pojďme k mediálním ohlasům na výsledky amerických voleb. „Začnu ohlasem odpudivým až strašidelným, a to z pera Saši Mitrofanova, svého času vcelku objektivního novináře, dnes ryzího propagandisty liberálně demokratických zájmů. Na Novinkách mu zveřejnili komentář pod titulkem ‚Zítra se bude válčit všude‘. To je parafráze na starý budovatelský film ‚Zítra se bude tančit všude‘ s Jiřím Adamírou, Zdeňkem Buchvaldkem a dalšími herci té doby. Jedním z autorů scénáře byl Pavel Kohout, dnes velký liberální demokrat. Jak se ten svět mění, že ano. Mitrofanov píše, že Trumpovo vítězství je výkop do světové války, že to podnítí Kreml k tomu, aby vyrazil přes Ukrajinu, Slovensko a Česko až k Aši, kde podle něj Kreml vidí své příští západní hranice. Jako obvykle to Mitrofanov ničím nedokládá, jen vychází ze svých dojmů, pocitů a jakési podprahové propagandy, která je tak prázdná, až to z toho teče všemi póry,“ poznamenává mediální analytik.
Prvky bruseliády v americkém pojetí vynikly v kampani Harrisové
Odvolává se hlavně na slova zmíněného Petra Koláře, někdejšího velvyslance v USA a později také v Rusku. „To je pro něj hlavní autorita v hodnocení dějů, ať už ve Spojených státech nebo v Ruské federaci. I vzhledem k tomu, co jsem říkal výše, je to modla na hliněných nohách a nejspíš by se Saša měl vrátit k myšlení vlastní hlavou. Tyhle odvozeniny, které papouškuje podle různých Kolářů, přestávají být zajímavé a začínají trošku nudit. Ale měly by nás burcovat k tomu postavit se proti těmto zhůvěřilým novinářským výkonům, které jen naplňují mediální prostor nenávistí, záští a tím, čemu oni sami říkají rozdělená společnost. Rozdělují ji však především oni sami. Vysmívá se tomu, že například chudá Američanka černé pleti volila Donalda Trumpa proto, že její příjmení je Vance a že stejně se jmenuje Trumpův kandidát na viceprezidenta. „To je opravdu ubohý novinářský výkon, který by si Novinky neměly pouštět na své stránky. Měl by to být popud i pro samotného autora, aby se zamyslel nad tím, jestli to náhodou trošku nepřehání,“ domnívá se Petr Žantovský.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Zcela opačný přístup předvedl Milan Vodička na portálu iDnes v článku s titulkem „Konec jedné éry. Zhroutil se model elitářských snobů z Washingtonu“. „Milan Vodička napsal větu, která by se měla tesat, cituji: ‚Místo aby demokraté zlepšovali lidem život, snažili se je polepšit. Místo snahy, vize a akce měli jen vřelé prázdné řeči, takže Washington začal vypadat jako Brusel‘. To platí nejpozději od mandátu Joea Bidena, jisté prvky této bruseliády v americkém pojetí jsme mohli vidět za Baracka Obamy. Ale takhle krystalicky to bylo až od Bidena a v kampani Kamaly Harrisové. Vodička upozorňuje na to, že je Trump teprve druhým prezidentem v americké historii, který se vrátil do Bílého domu po porážce. A ještě navíc vyhrál na plné čáře, tedy i v Senátu a s velkou pravděpodobností i ve Sněmovně reprezentantů, kde všude budou mít Republikáni většinu. To je dost unikátní situace,“ konstatuje mediální odborník.
Rozbité mýty o zájmu Ameriky o Evropu nebo dokonce o Česko
To je potvrzení úvodní teze, že v USA se nyní žije mnohem hůře, než nám je namlouváno. „Celou tu dobu je nám namlouváno různými Koláři a Mitrofanovy, že USA náš vzor největší a na věčné časy a nikdy jinak. Ale v tom případě bychom tedy měli přijmout i rizika tohoto vzoru. To znamená ekonomický propad, obrovské etnické problémy, problémy s migrací a tak dále. A v jejich případě také geopolitické starosti, což je u nich problém zásadní, když před nimi stojí úkol, jak se vyrovnat s narůstající silou Číny, Indie a obecně států BRICS. To je úplně jiná výzva než – s prominutím – nějaká Moskva. To nechci v žádném případě zlehčovat, ale Trump se bude muset vyrovnat s náročnějšími úkoly. Jak se mu to bude dařit, to uvidíme. Ale Demokraté tenhle souboj prohráli jednoznačně, protože nemají žádné ekonomické ani geopolitické schopnosti a argumenty. Mají jen ty své fráze jako Harrisová,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Miloš Vystrčil
Vůbec nejtrefnější novinářský komentář na margo prezidentských voleb v Americe předvedl Jefim Fištejn v televizi CNN Prima News. „Velice přesně rozbil mýty o nějakém zájmu Ameriky o Evropu nebo dokonce Českou republiku a jasně postavil tu známou dichotomii Spojené státy, Čína, BRICS a tak dále. Také se poměrně přesně vyjádřil k možné predikci vývoje na ukrajinské frontě. A co mě zejména potěšilo, pozastavil se u absurdních novinářských nálepek, které propadly i v té americké kampani. Jak vidíme v našich médiích, opět padají. Například v souvislosti s paní Harrisovou pojem prázdná nádoba, v souvislosti s Donaldem Trumpem pojem monstrum. Kdo je monstrum? Pro koho je kdo monstrum? Z jakého pohledu je monstrum? To jsou všechno prázdná slova, která provázela novinářskou podobu této kampaně a zatím jsme se jich nezbavili. Stačí si otevřít kterékoliv české mainstreamové médium. Takže milý Jefime, děkuji vám,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Je přítel po boku Petr Kolář hlavní autorita v hodnocení dějů, ať už ve Spojených státech nebo v Ruské federaci?
autor: Jiří Hroník
asspan
