„Právo na vzdělání je jiné v Africe a jiné v Evropě. Je úsilí, aby v té Africe ty holčičky a chlapečci chodili alespoň do základní školy, aby se naučili aspoň něco. Je to jistě podmíněno i materiálním cítěním, ale obecně si myslím, že nárok na vzdělání je univerzální. Číňané ani Američané nepřijali Úmluvu o právech dítěte. Když se nezavážete, nedostanete se ani k těm kontrolním mechanismům. Rusko nyní vystoupilo z Rady Evropy,“ konstatovala na začátku diskuse Šabatová.

Chartista kontra chartisté?

„OSN vidím jako dobrou a správnou věc. Může dojít i ke zhoršení situace – to vidíme třeba v Maďarsku, ale i v Polsku. Ale svitla naděje, že se to tam zase zlepší. A protože nemáme nic jiného, pěstujme to, co máme. Tedy OSN…“ konstatovala Šabatová.
Následoval dotaz na Gruntoráda: „Co říkáte na to, že od těch 240 signatářů Charty 77 jsem neslyšel na jeho obranu ani slovo…“ uvedl nespokojený muž.
Šabatová na to reagovala: „Já jsem za ním dvakrát byla a donesla jsem mu čaj…“
Tazatel však nemínil skončit: „Ještě bych to vybalancoval: K tomu mezinárodnímu paktu OSN o lidských právech, byl podepsán Československem, ale ratifikován později… To je ale ostuda, že jsem neslyšel ani slovo na Gruntorádovu obranu…“

Šabatová: „Každý den tam bylo za ním nejméně deset lidí. Otázka je, jak jej podpořit. A důležité je, jak to vzniklo, protože to vzniklo z podnětu, že někteří lidé mají velmi malé důchody. Odpíchli se od jednoho příběhu – Charlieho Soukupa, kdy jsme před tři čtvrtě rokem napsali premiérovi, který neodpověděl, ale odpověděl někdo jiný, že se to dá řešit odstraněním tvrdosti zákona. Charlie  si dal žádost a komise byla extrémně tvrdá, to vím ze své ombudsmanské praxe, prostě komise připravila zamítavý podklad a ministr to podepsal. Nevíme, zda v tu chvíli věděl nebo nevěděl. Gruntorád ještě zkoušel psát místopředsedovi vlády a také se nic nedělo, a tak se rozčílil. Ale on nedržel hladovku za tohle, ale za odstoupení ministra Jurečky. Jeho podnět má morální legitimitu a lidé na to poměrně dobře zareagovali, i politici říkali, že by se to nějak řešit mělo. Problém je, že nezvolil správný terč. Ne že by byl ten ministr můj oblíbenec, ale já si nemyslím, že tam přijde lepší. Prostě ten  ministr dělá politiku vlády. Důchodová reforma je věc vlády a jiný ministr nebude lepší,“ uvedla bývalá ombudsmanka.

„Nezlobte se, ale existuje také další mezinárodní pakt  o sociálních kulturních  právech, a to naše republika nedodržuje. A v tom má Gruntorád pravdu,“ nedal se muž.
„Já s vámi souhlasím, ale on to nemířil na celý systém, on mířil na konkrétní lidi a chtěl odvolat ministra! K tomu by tento typ protestu neměl sloužit,“ opáčila Anna Šabatová.
„My ale nepotřebujeme takovouhle vládu, která vládne v takovéto situaci,“ rozhorlil se muž.
„Ale tu jsme si zvolili… lidé ji zvolili,“ ozval se hlas z auditoria.
„Když odvoláme Jurečku, tak padne vláda,“ nedal se muž.
„Ještě budete na tuto vládu vzpomínat,“ oponoval jiný muž z přítomných.
„To jo, chacha,“ vysmál se mu notorický tazatel.
Šabatová reagovala slovy: „Na obzoru není žádná alternativa. Musíte si klást otázku, co by nastalo, kdyby padla vláda.“
Pán se však nemínil vzdát: „Určitě by byl lepší systém…“
„Systém by lepší nenastal, protože nejsou peníze,“ odpověděla mu postarší žena z publika.

Je řešení více vojska?

Další muž měl následující dotaz: „Mám dotaz na OSN, když Albreightová velice přemýšlela o masakrech ve Rwandě, jak by se tomu dalo zabránit a říkalo se, že vojska OSN byla slabá a neměla dostatečný mandát. Myslíte, že by se to dalo posílit?“
„Možná by to bylo na místě. Co bude s Gazou, až skončí tato válka? Kdo ji bude spravovat? On ji spravoval Hamás…“ reagovala Šabatová.
„Myslím, že už ji spravovat nebude,“ zazněl hlas z přítomných.
„Tak by to mohla spravovat nějaká mezinárodní organizace,“ ozval se další z účastníků besedy, tentokrát mladší žena.
Šabatová: „Slyšela jsem názor, že by měly ostatní arabské státy pomoci s tou správou a mezinárodní společenství by se mělo nějak angažovat.“

Další dotaz mladé ženy byl na postoj OSN v konfliktu. Šabatová reagovala slovy:  „Nesehnala se většina, která by konstatovala, že tam byl odporný masakr. Mrzí mne to, ale mnoho států se na to dívá jinou optikou. Moje představa je, že se musí něco dělat, reakce je nepřiměřená. Pokud tam zahynulo 10 000 civilistů, tak to je strašné číslo. A velké množství dětí. Třetina je na jihu Gazy. To je ta oblast, kam lidi posílají a byly bombardovány konvoje, kdy lidé s oslíky šli silnicí. České sdělovací prostředky selhávají a neukazují nám celou situaci… Jaká měla být reakce? Možná měla být více cílenější. Když bojujete s terorismem, nemůžete rozstřílet celé město, kde žijí civilisté.“

„Takže si nechat postřílet své vojáky…“ konstatoval nespokojený muž.
„Všichni říkají, že Izrael má právo se bránit. Nějak ano...“ reagovala bývalá ombudsmanka.
„Ale to byl přece účel těch teroristů! Oni věděli, co stát Izrael udělá. Účelem je Gazu rozdělit a nahnat to všechno k Egyptu, aby se o to postaral. Ale on je Egypt nechce, protože tam mají své zakázané Muslimské bratrstvo. Musíme to vidět v souvislostech! Jestli si myslíte, že to skončí za měsíc, tak na to zapomeňte. To bude trvat léta… Já se s vámi loučím, já jsem své ke Gruntorádovi řekl,“ uvedl celkem popuzeně muž a opustil toto malé shromáždění.
Další muž s mnoha otázkami překvapil přítomné. „Váš mediální odkaz je poněkud kontroverzní… nikdy jsem neměl tolik otázek, ale já se klidně nezeptám na nic…“ váhal za smíchu přítomných.

(Ne)povinné (ne)povinnosti

Šabatová: „Lidská práva nejsou podmíněna povinností, ale to neznamená, že my jako lidé nemáme povinnosti. Stát může uložit povinnosti, ale na základě zákona. Když uděláme prohřešek proti pravidlům, tak přijde sankce, ale ne odnětí práva!“

Muž pokračoval: „Jak jsou vyloučené lokality, tak mne napadl termín, jako je ‚bílí utíkají‘, třeba v Dietroitu. Co tedy kdyby se do vyloučené lokality nastěhovali ‚bílí‘, tedy nevyloučení, aby dokázali celku, že je to tam v pohodě?“
Jiný muž na to: „To se u nás stalo, třeba v Předlicích. Tam do domu za pár tisíc přijdou různí umělci a žije se.“

Tázající se muž: „Bylo by dobré, kdyby tam směřovaly i nějaké celebrity, byli tam také hippsteři a další, aby to bylo zajímavější. A pak mám dotaz na Kuřimskou kauzu.“
Šabatová: „Já jsem se stala obětí podvodu. Naprosto jsem netušila, co se děje, protože ty dvě mladé ženy, sestry, působily velice přesvědčivě, že zachraňují nějakou holčičku. Naznačovaly, že je to nějaký nalezenec. Já jsem se stala obětí podvodu a manipulace, a to je celé.“
Věčně se tázající muž pokračoval: „V meistreamových médiích říkali, že váš předchůdce Varvařovský vymyslel, že pošlou agentku provokatérku, co se týká bytu…“
Šabatová reagovala slovy: „Ombudsman dostal za úkol obranu před diskriminací. Byl to můj předchůdce Varvařovský. A já to pak schytala, on domluvil s jedním občanským sdružením, že budou dodávat případy, o kterých se dozvědí, že Romové byli odmítnuti agenturou, která zprostředkovává bydlení. My jsme to ve zprávě přiznali. Ona prošla tou procedurou a byla odmítnuta hned, že byla Romka. Celé jsme to po pravdě popsali a ona pak vyhrála u soudu. Existuje judikatura, že je to přípustný způsob, jak se přesvědčit o tom, že to právo máte. Strhla se strašlivá honička na mne, že jsem tam poslala provokatérku. I když se to odehrálo v době, kdy jsem ještě nebyla ve funkci. Já jsem jen ten případ zpracovávala. Štvanice byla velmi ošklivá, řada politiků se vyjadřovala velmi ošklivě a nedalo se vysvětlit, že to bylo skutkově jinak. A že se to netýkalo mne, ale mého předchůdce. Média a sociální sítě se vyjadřovaly trochu lynčujícím způsobem. Byla to doba, kdy jsem měla kauzu, jak jsem se zastala muslimské dívky s šátkem. To byly dvě věci, které způsobily hodně velkou štvanici na instituci.“

Angažovat se proti islámu je špatné

„Pak fungovala stránka, kterou oprávněně zakázali, Islám v ČR nechceme. Můj zástupce to měl lajknuté! Řekla jsem mu, aby to odlajknul a on na to, že to neumí. Tak jsme mu to odlajkli,“ konstatovala za smíchu přítomných Šabatová.
Další muž překvapil: „Já islám v ČR chci.“
Šabatová: „Naštěstí ta organizace upadla v zapomnění. Oni překračovali kde co, takže nebyla jiná síla než tu stránku zrušit. A je klid. Ne úplně, ale zlepšilo se to.“
Muž konstatoval, že Konvičku v Hradci Králové vyhodili z hospody, „…že tam s ním sedět nebudou. Zlepšila se atmosféra?“

Šabatová: „O trochu ano. V roce 2018 mne začala rozčilovat nenávist na internetu. Vzpomeňte na tu třídu se jménem Plynárenská, v Teplicích. A to tablo s tmavými dětmi. Začala strašlivá, hrozná a nechutná debata. To jsem se ozývala, pak jsem byla i v té škole. Pozvala jsem si tam tři ministry a vrchního státního zástupce a říkala jim, že tu nenávist na internetu nemůžeme nechat jen tak. Právo přece platí i na internetu. Oni by vám do očí tyhle věci nikdy neřekli. Takže jsme udělali s Pavlem Rychetským na Ústavním soudě a ještě s Pavlem Zemanem, nejvyšším státním zástupcem, konferenci pro policisty, soudce a státní zástupce.“

„Před tím jsme ještě udělali výzkum, jak se trestá, obeslali jsme všechny okresní soudy v republice, kde stíhali kriminalitu z nenávisti na internetu… Co mi také vadí, že v tom se socializuje mladá generace. Ve skutečném reálném prostoru takhle lidé nemluví a nemají ty výrony nenávisti. Jak tohle na sociálních médiích může působit na děti ve věku 12, 13, 14 let… Mně připadá extrémně nebezpečné na to nereagovat,“ zakončila diskusi bývalá ombudsmanka Alena Šabatová.