„Právo na vzdělání je jiné v Africe a jiné v Evropě. Je úsilí, aby v té Africe ty holčičky a chlapečci chodili alespoň do základní školy, aby se naučili aspoň něco. Je to jistě podmíněno i materiálním cítěním, ale obecně si myslím, že nárok na vzdělání je univerzální. Číňané ani Američané nepřijali Úmluvu o právech dítěte. Když se nezavážete, nedostanete se ani k těm kontrolním mechanismům. Rusko nyní vystoupilo z Rady Evropy,“ konstatovala na začátku diskuse Šabatová.

Chartista kontra chartisté?

„OSN vidím jako dobrou a správnou věc. Může dojít i ke zhoršení situace – to vidíme třeba v Maďarsku, ale i v Polsku. Ale svitla naděje, že se to tam zase zlepší. A protože nemáme nic jiného, pěstujme to, co máme. Tedy OSN…“ konstatovala Šabatová.
Následoval dotaz na Gruntoráda: „Co říkáte na to, že od těch 240 signatářů Charty 77 jsem neslyšel na jeho obranu ani slovo…“ uvedl nespokojený muž.
Šabatová na to reagovala: „Já jsem za ním dvakrát byla a donesla jsem mu čaj…“
Tazatel však nemínil skončit: „Ještě bych to vybalancoval: K tomu mezinárodnímu paktu OSN o lidských právech, byl podepsán Československem, ale ratifikován později… To je ale ostuda, že jsem neslyšel ani slovo na Gruntorádovu obranu…“

Šabatová: „Každý den tam bylo za ním nejméně deset lidí. Otázka je, jak jej podpořit. A důležité je, jak to vzniklo, protože to vzniklo z podnětu, že někteří lidé mají velmi malé důchody. Odpíchli se od jednoho příběhu – Charlieho Soukupa, kdy jsme před tři čtvrtě rokem napsali premiérovi, který neodpověděl, ale odpověděl někdo jiný, že se to dá řešit odstraněním tvrdosti zákona. Charlie  si dal žádost a komise byla extrémně tvrdá, to vím ze své ombudsmanské praxe, prostě komise připravila zamítavý podklad a ministr to podepsal. Nevíme, zda v tu chvíli věděl nebo nevěděl. Gruntorád ještě zkoušel psát místopředsedovi vlády a také se nic nedělo, a tak se rozčílil. Ale on nedržel hladovku za tohle, ale za odstoupení ministra Jurečky. Jeho podnět má morální legitimitu a lidé na to poměrně dobře zareagovali, i politici říkali, že by se to nějak řešit mělo. Problém je, že nezvolil správný terč. Ne že by byl ten ministr můj oblíbenec, ale já si nemyslím, že tam přijde lepší. Prostě ten  ministr dělá politiku vlády. Důchodová reforma je věc vlády a jiný ministr nebude lepší,“ uvedla bývalá ombudsmanka.

„Nezlobte se, ale existuje také další mezinárodní pakt  o sociálních kulturních  právech, a to naše republika nedodržuje. A v tom má Gruntorád pravdu,“ nedal se muž.
„Já s vámi souhlasím, ale on to nemířil na celý systém, on mířil na konkrétní lidi a chtěl odvolat ministra! K tomu by tento typ protestu neměl sloužit,“ opáčila Anna Šabatová.
„My ale nepotřebujeme takovouhle vládu, která vládne v takovéto situaci,“ rozhorlil se muž.
„Ale tu jsme si zvolili… lidé ji zvolili,“ ozval se hlas z auditoria.
„Když odvoláme Jurečku, tak padne vláda,“ nedal se muž.
„Ještě budete na tuto vládu vzpomínat,“ oponoval jiný muž z přítomných.
„To jo, chacha,“ vysmál se mu notorický tazatel.
Šabatová reagovala slovy: „Na obzoru není žádná alternativa. Musíte si klást otázku, co by nastalo, kdyby padla vláda.“
Pán se však nemínil vzdát: „Určitě by byl lepší systém…“
„Systém by lepší nenastal, protože nejsou peníze,“ odpověděla mu postarší žena z publika.

Je řešení více vojska?

Další muž měl následující dotaz: „Mám dotaz na OSN, když Albreightová velice přemýšlela o masakrech ve Rwandě, jak by se tomu dalo zabránit a říkalo se, že vojska OSN byla slabá a neměla dostatečný mandát. Myslíte, že by se to dalo posílit?“
„Možná by to bylo na místě. Co bude s Gazou, až skončí tato válka? Kdo ji bude spravovat? On ji spravoval Hamás…“ reagovala Šabatová.
„Myslím, že už ji spravovat nebude,“ zazněl hlas z přítomných.
„Tak by to mohla spravovat nějaká mezinárodní organizace,“ ozval se další z účastníků besedy, tentokrát mladší žena.
Šabatová: „Slyšela jsem názor, že by měly ostatní arabské státy pomoci s tou správou a mezinárodní společenství by se mělo nějak angažovat.“