„Základním naším problémem Evropy, nemáme-li ekonomicky a demograficky prohrát, je, že se musíme podívat na to, jak vypadá situace doopravdy. Vypadá tak, že kyvadlo dějin se vrací tam, kde už jsme byli. To znamená, že ty nejsilnější a největší ekonomiky budou v Asii. My se jim nějakým způsobem můžeme bránit pomocí celních zákazů a sankcí, ale vydržíme to jenom do té doby, než politický tlak na nás bude takový, že se budeme muset přestat ekonomicky bránit a uvolnit jim přístup na trh,“ uvedl Kmoníček.

Jak nám (ne)rozumí

„Klíčová otázka je, kdy takového politického tlaku a jestli někdy, Asie dosáhne. Jsem zastáncem toho, že to nemáme úplně prohrané. Ale vím, co řeší Evropská unie ve Vietnamu. Ochranu životního prostředí a ochranu národnostních menšin. Ne, že by to nebylo důležité. Je to důležité. Ale není to to nejdůležitější a určitě to není to jediné, co tam máme dělat. Pokud ovšem chceme dělat něco jiného, musí nám to Vietnamci dovolit. Aby nám to dovolili, musíme na ně mít nějaký tlak. Ve chvíli, kdy nám už sedmý rok Vietnamci nedovolují dovoz českého salámu a uzenin, první, co bych udělal, tak bych jim zakázal alespoň dovoz dvou typů rýže. A za čtrnáct dní to oni změní. Ale my to neuděláme, protože to se domlouváme po celé EU, a to by bylo složité a my jim prý musíme ukázat hodnotově, že takto se to nedělá a oni se tomu přizpůsobí,“ konstatoval Kmoníček pro několik desítek přítomných zájemců.

„Klasickou ukázku válek s Asií uvedu jako příklad – je to jediné, jak jsme Vietnamcům v posledních letech ublížili a jak to dopadlo. Na každém jednání s každou vietnamskou delegací, všude v Evropě na nás Vietnamec přijde a řekne – udělejte už něco s tou žlutou kartou. To jim strašně vadí. Co je žlutá karta? Když Vietnamci lovili tuňáky takovým způsobem, že už by v moři nezbylo vůbec nic, tak se EU konečně naštvala a zakázala dočasně dovoz vietnamských tuňáků do Evropy. Tím pádem Vietnamci začali ztrácet pro ně poměrně významné peníze. Co udělali? Okamžitě běželi za námi a řekli – co máme udělat proto, abyste opět uvolnili vývoz tuňáků. A my jsme jim řekli – tak to se budete muset chovat jako ty naše lodě. Což znamená lovit jen v lovné sezóně, lovit tam, kde se lovit má, jen v době, kdy se má a hlavně dát na lodě ty elektrické mašiny, které ukazují, kde ta loď je a jak dlouho tam je. Vietnamci uvažovali a pak zareagovali klasicky vietnamsky, asijsky,“ konstatoval diplomat a pokračoval: „Řekli – tak mi to uděláme, ale nemáme peníze na ty mašiny. EU je jim tedy koupila. A Vietnamci na to – už tedy odvoláte tu žlutou kartu? A Unie že ještě ne, že to musí fungovat. A Vietnamci na to – my nejsme vyškoleni a neumíme to spustit. EU jim zaplatila program, jak to nastavit, spustit, Vietnamci s nimi poprvé vyjeli na moře – a tam je do jednoho vypli!“

Takže zase nic. „Opět jsme tedy šli na Vietnamce a říkali – toto nic neřeší, pořád nebudete vozit tuňáky. Dokud to EU nebude vidět, tak je nemůžeme spočítat a vy nevyděláte nic. Prostě nic. A Vietnamci na to řekli – my na to nemáme! Není právní základna, která by vynutila to zapnutí. Dobře, EU jim pomohla napsat zákon. Ten byl velmi podobný evropskému. Co myslíte, že Vietnamci udělali, když viděli ten zákon? Nic! Protože v zákoně nebyla žádná sankce,“ vysvětloval kmoníček.