„Není to žádný mimořádný katastrofický jev, nýbrž srážková příhoda, která může nastat každý rok. Průběh povodně pak přímo závisí na zasakovací schopnosti krajiny, kterou jsme za posledních cirka 70 let totálně zdevastovali především bezohledným zemědělstvím. Obrovské lány bez mezí, remízků, rozptýlené zeleně, zatrubněné nebo narovnané a vydlážděné vodoteče, obdělávání po spádnici ignorující selský rozum i přírodní zákonitosti – to vše přispívá ke stále dramatičtějšímu průběhu povodní. Ty byly a budou, v potocích by se jistě něco stalo, ale nebylo by to tak dramatické, kdyby se dodržovaly zásady udržitelného hospodaření,“ říká na úvod Duchek.

Starosta Polívka dodává: „Teď to bylo relativně nejvíc. V roce 2022 to bylo relativně pomalé, byť šlo hodně vody.“

Potůček se ve Štěnovicích během pár minut změnil v dravou vše beroucí řeku.

Vstříc náhodě

„Tady se to vyhrotilo tím, že voda spadla na obrovský blok orné půdy pod Losinou, osetý z velké části kukuřicí. Spáchat něco podobného může jen bezohledný ždímač dotací bez jakéhokoli vztahu k půdě a k přírodě,“ konstatuje Duchek.“ Přitom se jedná o většinovou praxi – nikoli ojedinělou shodu okolností. Otázka zní: Jaký je legislativní a ekonomický rámec, když toto není vůbec postihováno, ale naopak dotováno z kapes daňových poplatníků? Jediný výraz – zvrácený. A k tomu média, která natáčejí nešťastné zabahněné chalupníky, auto srolované pod mostem, o tom je řada reportáží, ale nikdo se nejde podívat na erozní rýhy, kde tkví dominantní příčina divokosti přívalu. Je to podle mne zásadní profesní pochybení a možná i populistický hyenismus, protože se nejde po příčině.“

Tady se polem hnala voda. Kukuřičné pole mezi Losinou a Štěnovicemi.

„A taktéž to přispívá k přetrvávajícímu zjednodušenému vnímání většiny obyvatel, že jedinou cestou ochrany je bagrování koryt a vyhánění vody k sousedům pod námi. Po nás potopa. Přitom ve vztahu k třeba jen desetileté povodni je snížení dna o metr jako vhodit kámen do škopku. Takže tvrdím a budu tvrdit: ničivost přívalu na dolním konci povodí Losinského potoka lze umírnit jedině stabilizací celého povodí tak, aby se voda co nejvíce vsákla a odtok zpomalil,“ konstatuje Stanislav Duchek. A společně se díváme na erozní pohromu, kde samozřejmě nejenže chybí mladé rostlinky kukuřice, ale i ornice. Místy je zemina odplavená až na kámen.

Za vteřinu dvanáct

„Škoda se ještě vyčísluje, ale když se budeme věnovat místní komunikaci, tak tam se to musí nejdříve srovnat, aby se tam lidi dostali svými auty, protože tam se zatím chodilo jen pěšky. To jsou milionové škody, a pak ještě nejsou sečteny ty na domech, a to se bavíme o třiceti staveních, což bylo postiženo. Některé více, jiné méně. Pět z nich to odneslo nejvíce, tam se lidé topili a hasiči zachraňovali životy. Dokonce se profesionální hasiči spouštěli z vrtulníku. V jiném domě byl nepohyblivý pán a voda mu stoupala už po krk a nebýt toho, že naši dobrovolní hasiči rozbili okno a jeho vytáhli ven, tak by se tam během pár minut utopil. A to byl samozřejmě dům zapojený do elektrické sítě, to už nebyl čas s tím něco dělat a radši si ani nepomýšlím na to, co se mohlo stát,“ konstatuje Jan Polívka.

Podle Duchka bude škoda na obecním i soukromém majetku určitě v desítkách miliónů. „Škody na krajině včetně vyplavené ornice jsou nevyčíslitelné a nevratné. V porovnání se srovnatelnými státy Evropy jsme ve ztrátě ornice suverénně nejhorší. Přitom centimetr půdy se tvoří několik set let. Zásadní problém není v tom, že by povodeň nepřišla, ale v té rychlosti. Je samozřejmě propastný rozdíl, jestli srážky dopadnou na členitou krajinu se zdravou porézní půdou, nebo na obrovskou plochu podobnou betonu.“

Tady byla asfaltová obecní komunikace.

„Já to tady pamatuju odjakživa, ale takové drámo nikdy nebylo. V roce 1975 byla povodeň velká, rysky jsou ještě dodnes vidět, kam sahala voda,“ konstatuje jeden z nejmladších starostů Plzeňského kraje.

„Velikost a dramatičnost je v tom, že voda stekla strašně zběsile. Betonové stavby a montovny, to je stejný urychlovač vody jako zemědělství,“ připomíná Duchek.

„Ve spolupráci s myslivci už máme plány na remízky, ale vlastníku půdy, Osecké zemědělské, se to nelíbí, oni chtějí ty velké lány od nevidím do nevidím,“ posteskne si Polívka. „Musíme přemýšlet, co místo asfaltu, protože ten při další podobné katastrofě opět nevydrží. Panely? Ty jen tak voda nevezme. Oprava ulice je v řádu mnoha měsíců, ale je otázka, jak ji udělat, protože tohle může přijít znova.“

Levné jídlo za každou cenu

Duchek na to reaguje slovy: „To je neskutečně dryáčnické. Je jasné, že když nebudou moci jezdit s traktorem od obzoru k obzoru, tak produkt bude dražší. Ale ve skutečnosti je to nesrovnatelně horší, ty nevratné a nevyčíslitelné škody totiž takticky nezapočítáváme. Levné jídlo je pro většinu obyvatelstva, potažmo voličů, na prvním místě, i když se spousta potravin vyhodí. Kdyby se rohlík měl zdražit o padesátník, tak poživatelé dotací vezmou miliónové traktory, vyrazí do Prahy a pohrozí národu hladomorem. Populističtí bezcharakterní politici se k nim přidají, ti rozumnější se stáhnou do defenzivy. Kdy si konečně uvědomíme, jaké strašlivé dědictví házíme na příští generace, přestaneme vyhánět vodu ze střechy Evropy a zbytky půdy do Hamburku?“