"Máte zákaz vstupu na území Ukrajiny," sdělila úřednice na pasové kontrole kyjevského letiště Borispol. Když mě dovedla ke kanceláři celníků, postávala tam ruská rodinka, přičemž si maminka dělala z osmiletého Saši legraci, že je "špion největší", ale s jedním celníkem se na místě dohadoval i Afroameričan, vzhledem k tomu, jakou vlajku měl na teniskách. Oni se posléze za pasovou kontrolu dostali, reportér PL ne...

Kontrarozvědka nevysvětluje, ale velí

Velitel celníků Igor Petrenko mi pak v kanceláři přeložil ukrajinsky psaný dokument, že mám zákaz. Prý mezi lety 2015 až 2020. Když jsem namítl, že o takovém rozhodnutí nemám potuchy a nejde to nijak zjistit, prohlásil, že o tom rozhodla SBU, tedy ukrajinská kontrarozvědka. Ta je prý celní správě zcela nadřízeným orgánem a vysvětlovat nic nemusí. Mám se prý přesto obrátit na ukrajinské velvyslanectví v Praze anebo přímo na SBU.

Petrenko ke mně po dalším čekání přiběhl, v chytrém mobilu ukázal titul knihy Špionem Běločechů v Česku a vyptával se, jestli jsem autorem. Po kladné odpovědi chtěl ještě vědět, o co jde. "Kniha je o cestování z Prahy do Vladivostoku a historii československých legionářů," odvětil jsem. V dalším úředním dokumentu, který mi dali, se píše: "Držitel pasu má zákaz vstupu na Ukrajinu dle rozhodnutí uvedené autority." SBU tam ale nikde uvedena není, podepsán velitel imigrační kanceláře terminálu D na letišti Borispol P. V. Sivak.

Noc v terminálu D

Následně jeden z celníků odvedl reportéra bez pasu do prostoru odletů terminálu D s tím, že tam musí vyčkat, až bude vyzván k odletu. "Zpět do Prahy budete dopraven bezplatně," dodal. Letadlo odlétalo až dnes ráno, takže jsem v prostorách strávil celou noc. Tak trochu jako Tom Hanks ve filmu Terminál, pouze bez spanilé letušky. Nutno dodat, že se celníci chovali korektně a nabídli mi i jakousi odpočinkovou místnost pro invalidy, ale spát stejně nešlo.