V pátek skončil první kompletní školní rok ministra školství Mikuláše Beka.
Brněnský docent muzikologie přišel do úřadu v Harantově ulici s cílem české školství zásadně proměnit. Místo toho čelil stávce učitelů, problémům se spuštěním elektronického systému středoškolských přihlášek a nakonec i sérii afér, dotýkajících se poněkud papalášského pojetí funkce, po nichž čelil brněnský muzikolog výzvám k odstoupení.
Otazníky vyvolalo zejména zjištění, že stát ministrovi kromě statisícového platu také financuje bydlení v Praze, a to částkou přes 57 tisíc měsíčně. Ta je přitom i na pražské poměry za osmdesátimetrový byt nadstandardně vysoká.
Ministr to vysvětloval tak, že s ním v Praze bydlí i rodina. Kdyby tu žil sám, klidně mu prý stačí garsonka. „Není rozumné, aby ministr, který má malé dítě, žil s rodinou pouze o víkendech, nebo jednou za čtrnáct dní,“ uvedl.
To přimělo k satirické glose komentátora Miroslava Koreckého. „Úspěšným mužům se nezřídka stává, že s kariérním růstem přichází i potřeba vyměnit starší partnerku za novější model. Přihodilo se to i ministru školství Mikuláši Bekovi, když se ještě jako rektor Masarykovy univerzity zakoukal do své mluvčí. My mu o dvacet let mladší a atraktivnější partnerku přejeme, ba dokonce chápeme, že takovou ženu lze dost obtížně přivést do podkrovní světničky. Jenom by prostě světské radosti pana ministra nemusel nutně platit erár. A 57 tisíc měsíčně je i v Praze za bydlení fakt moc,“ napsal do své pravidelné rubriky v MF DNES.
Bekovo vysvětlování, že celou rodinu přestěhoval do Prahy, ale dostalo trhlinu poté, co se v červnu objevily informace o dramatické jízdě ministrova vozu po dálnici. Tradiční kolonu na D1 ve čtvrtek navečer profrčel „na majáček“ záchranářskou uličkou, kterou mu řidiči udělali.
„Rozumím, že je to senzitivní, snažím se to nezneužívat. V tomto případě, kdy jsme uvízli v koloně, se ale domnívám, že pracovní program ministra je tak nabitý, že i z pohledu veřejnosti je důležitější, aby se ministr věnoval své práci a ne postávání v koloně,“ vysvětloval tentokrát.
„Kauzy pana ministra se utěšeně hromadí. Poslední akce majáček má ještě jeden pikantní podtext. 57 tisíc, které mu ministerstvo proplácí za nadstandardní bydlení v Praze, obhajoval přítomností rodiny. Do Brna pak pospíchal za rodinou? Tou rodinou, kterou má v Praze? Žádné služební povinnosti totiž už neměl. Právě jen služební povinnosti by byly přijatelným vysvětlením užití majáčku. Na západ od nás by to skutečně byl důvod k rezignaci,“ komentoval to pro ParlamentníListy.cz opoziční poslanec za SPD Zdeněk Kettner.
Docent Lubomír Pána, bývalý rektor vysoké školy, ale bohužel vnímá „majáčkovou kauzu“ jako dnešní standard. „Uvedené chování se bohužel stalo normou pro současný systém vládní moci, který bych nazval bohorovností. Systém je zpolitizován a není v něm na prvním místě profesionalizace,“ říká ke kauze pro ParlamentníListy.cz.
Podle premiéra Fialy, který ministra hájil, majáčky slouží k tomu, aby se ministr mohl dostat včas na místo, kde má plnit své povinnosti ústavního činitele.
Vzhledem k tomu, že k incidentu mělo dojít ve čtvrtek po sedmé hodině večerní, následoval logický dotaz, k jaké ústavní povinnosti ministr Bek tak chvátal. Nakonec se ukázalo, že ministr směřoval do Hajan, kde má rodinný dům. Jak novináři zjistili, právě v obci u Brna žije jeho rodina, a ministr si víkend na Moravě celkem pravidelně prodlužuje i o pátek a pondělí.
V tento den má oficiálně být ve své senátorské kanceláři v Brně. I v ní, jak nedávno zjistili novináři, platí z erárních peněz dvakrát takový nájem, než jeho kolegové. Celkem si na nájem a vybavení v loňském roce naúčtoval v loňském roce více než 300 tisíc korun. Více než oba dva další brněnští senátoři dohromady.
Jinak ale Mikuláš Bek povinnosti senátora od chvíle, kdy se stal ministrem, výrazně zanedbává. Chyběl na plných 77 procentech hlasování, čímž se vymyká kolegům, kteří všichni ostatní mají účast alespoň 60 procent. Podle Beka je to tím, že vláda a Senát často jednají v jeden den. Senát přitom hlasuje jen několik dní v měsíci.
Při vysvětlování, proč drží dvě plnohodnotně fungující kanceláře pohovořil o tom, jak senátní a ministerskou agendu striktně odděluje a na obojí potřebuje zvláštní tým. „Využívat pro senátní agendu úřední aparát ministerstva nelze,“ vysvětloval.
Následovaly ale otázky, o jaké senátní agendě to ministr Bek mluví, když v aktuálním senátním období (od listopadu 2022, kdy byl nejprve ministrem pro evropské záležitosti a od května 2023 ministrem školství) v Senátu kromě absencí na hlasování nepředložil ani jeden návrh a dokonce ani jednou nevystoupil.
A na samém konci školního roku novináři přišli s informacemi, že i přes důsledné oddělování agend dvojice Bekových spolupracovníků pobírá plat jak ze Senátu, tak z ministerstva. V Senátu mají Matěj Prokop a Tereza Fojtová funkce asistentů, na ministerstvu se Fojtová stala ředitelkou odboru vnějších vztahů a komunikace, Prokop je členem kabinetu ministra. Funkce ředitelky odboru tabulkově představuje 80 tisíc korun měsíčně, členství v ministrově kabinetu kolem 60 tisíc. Oba mohou navíc čerpat i odměny.
Sérii papalášských skandálů za veřejné peníze už novináři posměšně nazvali podle slavné dětské knížky„Mikulášovy patálie“.
Výzvy k rezignaci ale Bek odmítá, nyní považuje za důležitější bojovat za resort školství při tradičním letním vyjednávání o státním rozpočtu. V tom letošním bylo školství „bito“ ze všech kapitol nejvíce, což vedlo k listopadové školské stávce.
„Z 4,3% výdajů na školství k HDP, což je průměr EU, ke kterému jsme se propracovali po dlouhých dvaceti letech, STAN srazil za necelé tři roky na 4,1 a tímto tempem se opět dostaneme na původních 3,9 a opět staneme na chvostu evropských zemí,“ připomíná poslanec Kettner. Veškeré jeho návrhy, jak financování školství stabilizovat, podle něj koalice smetává ze stolu.
„Ministr školství Bek by odstoupil měl. Zcela bez studu pobírá přes 57 tis. Kč měsíčně příspěvky na bydlení, jeden milion Kč v náhradách za senátorskou pozici, kterou nevykonává a do místa bydliště jezdí s majáčkem. A takto papalášsky se chová v situaci, kdy není schopen zajistit finance pro kuchařky, hospodářky či asistenty pedagoga. Ředitelé jsou v zoufalé situaci tyto zaměstnance potřebují, ale nemají na ně peníze. Morálně absolutně selhal. Jestli jel ovšem na majáček proto, že sehnal těch chybějících 40 mld. pro školství pak bych mu to odpustila, ale tento důvod to nebyl,“ přidává se poslankyně Ivana Mádlová z hnutí ANO.
Závažné úkoly místo rezignace před Bekem vidí i premiér Petr Fiala, kterého s Bekem pojí minulost na rektorátu brněnské Masarykovy univerzity. „My teď musíme dotáhnout potřebné změny ve vzdělávání a věřím, že to pan ministr zvládne,“ říká.
Ministr Bek rozjel akci „Revize osnov“, která má zásadně proměnit látku, probíranou ve školách.
„Jeho stanovené priority se míjí se skutečnými potřebami našeho školství. A tak výsledkem jeho ročního působení je tvrdé prosazení genderové ideologie do školních osnov s tím, že při výkladu i když si učitel myslí, že biologická pohlaví jsou dvě, tedy muž a žena, dětem to musí podat neutrálně. Říká tomu modernizace školství,“ říká k tomu pro ParlamentníListy.cz poslankyně Mádlová.
Z výsledků revize, které byly v květnu předloženy veřejné debatě, vyplývá například zásadní změna ve výuce dějepisu.
Ten by měl opustit chronologický výklad dějin od pravěku po dvacáté století, ale vzdělávat žáky „po tématech“. Školáci se mají dozvídat pouze o těch událostech a období, které budou „zásadní“. A jejich „zásadnost“ má být posuzována podle trendů a potřeb 21. století.
Mnozí nejprve moc nechápali, co si pod „zásadními tématy“ představit, a tím více byli ohromeni, když se objevily první „ochutnávky“.
Žáci například mají být v devátém ročníku schopni „určit trvání a proměnu sociálních a genderových rolí v dějinách“.
„Žák si má z dějepisu odnést i to, že téma sexuálních nebo genderových identit hýbe společností a že v současné době je to jedna z věcí, která ovlivňuje běh sociálních dějin,“ vysvětloval učitel Roman Ziegler, který se na jeho tvorbě podílel. Žák deváté třídy musí být podle něj schopen pochopit, že „sociální, respektive genderový řád je utvářen a vynucován autoritami a ti, kteří se mu vymykají, mohou být objektem pronásledování a diskriminace“.
Neziskový svět českého vzdělávání
Na „revizi osnov“ od počátku participuje skupina osob a organizací, které se kolem českého vzdělávání pohybují dlouhodobě a patří k nejzdatnějším příjemcům dotací, grantů a jiných veřejných podpor.
Přes poradkyni Sylvii Pýchovou má skupina vazby i k prezidentu Pavlovi, který projekt revize od počátku zaštiťuje.
Součástí tohoto světa je i Markéta Beková, výše zmíněná manželka ministra, zaměstnaná v Národním pedagogickém institutu. Tato organizace stojí za projektem přepisování osnov od začátku. Jde o organizaci zřizovanou Ministerstvem školství, což vyvolává otázky po střetu zájmů ministra a jeho manželky.
V projektu ale figurují i jiné „známé firmy“. Mezi zakládajícími členy je například nadace Blíž k sobě. Tu založil podnikatel Martin Vohánka, český průkopník v ranku palivových karet, který se vrhl na filantropii v neziskovém sektoru v roce 2016, ve stejném roce, kdy do jeho společnosti vstoupil bostonský fond TA Associates. Stál u vzniku Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a byl investorem Deníku N. Hlavním účelem jeho nadace je „prostředek k realizaci a podpoře projektů posilujících demokratické hodnoty a ochranu svobody“. Kromě toho se věnuje i transformaci vzdělávání.
A od začátku v projektu figuruje také nezisková organizace SOFA – society for all. Toto jméno není příliš známé, organizace se původně jmenovala Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání a pod zkratkou ČOSIV byla přes mnoho ministrů považována za jednoho z nejvlivnějších hráčů českého školství.
V jejím čele dlouhé roky stála Klára Šimáčková Laurenčíková, dnes zmocněnkyně vlády pro lidská práva, v minulosti na Ministerstvu školství hlavní propagátorka školní inkluze.
Angažovala se celkem v 9 neziskových organizacích a 2 soukromých firmách, které dostávaly peníze od státu. Tyto subjekty mají se státem od 2016 celkem 149 smluv v celkové výši 429 milionů korun.
Nechybí ani vzdělávací neziskovka EDUIn, ze která vzešla nejznámější tvář poradenského týmu ministra, Bohumil Kartous. Vystudovaný tělocvikář, který byl dlouho široké veřejnosti známý především jako univerzální expert pořadu 168 hodin, je paralelně mluvčím Českých elfů, někdejším ředitelem Pražského inovačního institutu (o jehož hospodaření z Kartousovy éry se zajímají orgány činné v trestním řízení) a poradcem ministra.
Kartous má též blízko k Markétě Bekové, se kterou jej pojí společná minulost ve společnosti Scio. Firma dodávající školám přijímací testy a žákům zpoplatněné kursy na jejich přípravu rovněž patří do tohoto vzdělávacího univerza.
Nyní Beková a Kartous společně figurují v řadě projektů, často například moderují akce v pražském centru Opero, kde je Kartous zaměstnán jako projektový manažer. Když Kartous vedl Pražský inovační institut, měla pro něj tato firma psát odborné analýzy, předmětem její činnosti je přitom poskytování coworkingového prostoru a pořádání eventů. Celkově si tak měla přijít na čtyři a půl milionu korun.
V Operu se také konaly některé debaty k revizi osnov.
Bekovo trápení a výhrůžky odchodem
Podle poslankyně Mádlové je pro ministra Beka jeho funkce zjevně velkým trápením. Kromě extrémní absence v Senátu, kde má vlastní mandát, podle ní příliš nedochází ani do Sněmovny, která je suverénem vlády.
„Není schopen vysvětlit ministru financí, že pokud chceme ve školách připravovat konkurenceschopné osoby bude to něco stát,“ dodává Mádlová.
V posledních dnech ministr Bek zaujal svou pohrůžkou, že pokud nebudou splněny jeho rozpočtové požadavky, odejde z vlády nejen on, ale celé hnutí STAN.
„Jeho proklamace o odchodu hnutí STAN z vlády nikdo nebere vážně, protože k tomu nedojde,“ říká k tomu poslankyně Mádlová.
PhDr. Ivana Mádlová, PhD. MBA
Přidává se prezident Pedagogické komory Radek Sárközi. „Pokud nyní říká, že rezignuje na funkci ministra školství, pokud nebude navýšen rozpočet na vzdělávání, nechápu, proč nerezignoval už vloni. Školský rozpočet na tento rok je totiž tristní,“ myslí si.
Podle něj navíc vysvětlování ministra Beka často působí zmateně. „ Například tvrdil, že Česká republika už dává dostatečný podíl financí na školství vzhledem k hrubému domácímu produktu. Nebo že učitelé mají skoro 130 % průměrné mzdy v ČR. Na svém Facebooku ale tato zavádějící tvrzení ministra školství průběžně uvádí na pravou míru přímo jeden z Bekových poradců Daniel Münich,“ připomíná.
Jediné, za co ministra musí pochválit, je digitalizace přijímacího řízení na střední školy, ačkoliv celý projekt při jeho nájezdu provázely zmatky a omyly.
I opoziční poslanec Kettner označuje digitalizaci přijímaček za Bekovu „světlou chvilku“.
„Jinak pan ministr chrlí na tiskovkách jeden aktivistický nápad za druhým, jak mu předkládají zástupci neziskovek, kterými je obklopen,“ dodává.
Ministrův aktivismus podle něj celé vzdělávání totálně destabilizuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
