Ve třetím díle minisérie Božena zazněly i tyto věty: „Jenže dívky by měly dělat něco ne kvůli manželům, ale kvůli sobě. V Praze se otevírají české školy pro dívky. A na nich rozhodně neučí dívky vyšívat. – No ale šít by žena umět měla. I kvůli sobě. Pak by nám paní komisařová nechodila po městě s natrženým... – Lepší natržený kanýr než zakrnělý mozek.“

Byla někdy Geislerová v takové situaci, v jaké hrála Boženu Němcovou? „Konkrétně takovou... Asi jsem takovou situaci nezažila...“ poznamenala Geislerová. „Byl to velký zážitek, velký úkol. Až zpětně, když dojde na tyto rozhovory, konfrontace s tím, tak mně samozřejmě nedochází, když to tvoříme, že se na to budou dívat lidé, já to beru tak, že je to můj úkol zahrát, ztvárnit a prožít... Když to děláte přímo, hrajete, tak na to fakt nemyslíte, že se na to budou dívat lidé,“ dodala. Celé natáčení považuje za zodpovědný úkol.

Geislerová pak rozebrala i to, zda by se Boženě Němcové žilo dobře v dnešní době. „Myslím si, že z určitých věcí by byla asi nadšená, asi by byla překvapená... Zkrátka by asi byla překvapená z toho, že ženy mohou žít svobodně, nemusejí se dávat, můžou vydělávat, můžou učit, můžou cokoliv, co chtějí. Na druhou stranu se v tom konvenčním přístupu k ženám až tak moc nezměnilo. Dívala jsem se na Facebook, co píšou různí lidé za komentáře k Boženě a vlastně v něčem se to nezměnilo. Prostě po zhlédnutí prvních dvou dílů lidi nejvíc šokuje, že měla sex a že byla nevěrná manželovi. A píšou komentáře typu: To mám teď dětem říct, že se učí ve škole o té k....? A to jim máme číst díla této k....? A mně to přijde vlastně v něčem strašně směšné, že pořád ať žena dosáhne čehokoliv v dnešní době, tak pokud prostě žije svobodně a podle svého, tak zkrátka dostane tohle razítko. To si myslím, že se nezměnilo, ale určitě je víc pozitiv, které by pro ni byly podstatné a které by ji asi fascinovaly,“ sdělila.

Božena Němcová byla podle jejích slov silná osobnost. „S takovými silnými osobnostmi se těžko žije,“ zmínila. „Byla energická, nespoutatelná, nechtěla se řídit tím, co jí kdo řekl, že má dělat – a to je prostě složité. Byla ve své mysli svobodná,“ dodala.

Geislerová si před rolí mimo jiné četla i v Němcové milostné korespondenci. „Chtěla jsem se k ní nějak dostat, protože mě to zajímalo. Nešlo mi to ale číst, bylo to příliš archaické. Jazykem, prožíváním, přišlo mi to melodramatické,“ vyprávěla Geislerová. Podle ní bylo pro ni podstatné, až když například Němcové díla Babičku či Divou Báru zasadila do kontextu doby. „Uvědomila jsem si, že ženy tenkrát nepsaly, rozhodně ne romány, rozhodně ne takhle přirozené, takhle tematicky otevřené – člověk se opravdu na ni musí dívat v kontextu té doby, ve které žila, tím byla strašně výjimečná,“ rozebrala dále Geislerová.

Ta již v minulosti o Němcové řekla, že předběhla svoji dobu tím, že svým grafomanstvím, kdy toho skutečně napsala neuvěřitelné množství, si stvořila obdobu dnešních sociálních sítí. „Bohatě informovala o všem, co se jí dělo,“ uvedla Geislerová o Němcové.