Jedním z důvodů, proč se stala svoboda slova pilířem moderní demokracie, je podle Šlerky prostá víra v to, že lidé mají právo myslet a projevovat své názory beze strachu, že za to budou perzekvováni.

Společnost má z této svobody nezanedbatelný zisk, kterým je významný podíl svobodné diskuse na neustálém hledání pravdy. S klesající exaktností důkazů pravdivosti stoupá důležitost diskuse a hledání společných průniků. „Proto jsou všechny útoky na svobodu slova útokem na celou demokratickou společnost,“ dodává Šlerka s tím, že jen v racionální diskusi lze kultivovat celou společnost.

Tento idealistický přístup ke svobodě slova však naráží na své hranice. Samotné svobody a práva spolu nebývají v takovém souladu, jak by se mohlo zdát. „Narážejí na sebe a často se dostávají do takových střetů, že je třeba v konkrétních případech tu či onu svobodu omezit,“ zdůraznil Šlerka.

Právo na informace lze omezit zákonem

V téhle chvíli končí svět abstrakce a začíná svět konkrétního výkonu práv a svobod. Byť je cenzura nepřípustná, jak svobodu projevu, tak právo na informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnost.

Existují ale i omezení, která nemají povahu zákonů, ale dokážou být podobně mocná. Těmito omezeními jsou společenské normy. Už velký zastánce a propagátor svobody projevu John Stuart Mill upozorňoval, že taková diskuse není snadná a zastánci názorů majících oporu ve většinovém společenském názoru mají tendenci ocejchovat zastánce opačného názoru jako lidi špatné a nemorální.

Šlerka se pozastavil u propojení svobody projevu a svobodného přístupu k informacím. To je podle něj pilířem nejen práv občanů, ale také nutnou podmínkou svobodné novinářské práce, která pro fungování demokratického státu musí být pojistkou proti zkažené či tyranské vládě, „Musí přinášet lidem ověřené informace, na základě kterých se lidé mohou sami rozhodovat, sami si vytvořit názor,“ zmínil snad nejdůležitější úlohu novinářů.

Realita je ale jiná. Masmediální novinářská produkce neplní funkci diskusního prostoru přístupného všem. Její podoba je utvářena zcela jinak. „Formují ji politici, lobbisté, různí advokáti obecných zájmů, odborníci, podnikatelé s morálními hodnotami, intelektuálové a novináři,“ všímá si a dodává, že jejich vzájemnou interakcí se vytváří aréna politické veřejnosti, v níž se utváří veřejné mínění.

Špatná informace, dezinformace, lež...

I nástup sociálních sítí, které vyplnily část bílých míst na mapě proudů veřejného mínění, má své problémy. Projevily se například v různé intenzitě v řadě momentů, kdy mediálně-politický systém podlehl vábení obrazu veřejného mínění vytvořeného sociálními sítěmi, kde se manipulovalo diskusemi pomocí falešných účtů. „Příkladem může být morální panika kolem migrantů. Mediální systém včetně novinářů a politiků převzal právě tuto paniku a pomohl jí ještě více vyhrotit,“ připomněl Šlerka.

„Dezinformace není špatná informace, dezinformace je úmyslná lež. Snaží se nás podvést. Proti podvodnému jednání je třeba bojovat, protože jeho dopady na chod společnosti jsou zásadní,“ doplnil komentátor. „Boj proti dezinformacím je boj za svobodu slova. Musíme si ale sakra dávat pozor, abychom nezaměnili boj proti dezinformacím s bojem proti svobodě slova,“ řekl.

K tomu prý potřebujeme nejen oporu v zákonech, ale hlavně změnu v našem každodenním chování a normách. „Pokud prohrajeme válku s dezinformacemi, prohrajeme spolu s ní nejen podstatu novinářské práce, ale také svobodu slova,“ dodal na závěr.

• Původní text ZDE