Bricmont tvrdí, že teroristické útoky v Bruselu byly zřejmě plánované dlouho dopředu, nemá tak smysl předpokládat, že byly odplatou za zatčení Salaha Abdeslama, který se podílel na loňských teroristických útocích v Paříži. Zároveň podotkl, že Abdeslam vlastně dezertoval. Přisuzuje jim však symbolickou hodnotu, jelikož se odehrály nedaleko institucí EU v jejím samotném srdci.

Je podle něj nutné si propojit dostupné informace a uvědomit si, že teroristé, kteří útočí v Evropě, jsou těmi samými lidmi, které Západ podporoval a podporuje v Libyi a Sýrii. „Používali jsme tyhle lidi, aby útočili na vlády, které se nám nelíbí, ale vůbec nic nám to nepřineslo. Syrská vláda vyjádřila sympatie s lidmi v Bruselu. A byli to oni, kdo nám opakoval, že pokud si budeme zahrávat s teroristy, vrátí se nám to.“

Západ se se syrskou vládou ale vůbec nebaví. „Byli ochotní například poskytnout francouzské vládě jména francouzských teroristů v Sýrii a francouzská vláda ten seznam odmítla, protože nechtěla kolaborovat se syrskou vládou,“ řekl Bricmont a dodal, že se vytvořila zvláštní aliance mezi lidskými právy a neokonzervativci, jejímž výsledkem je vedení válek ve jménu dodržování lidských práv.

„Ale samozřejmě je to vysoce selektivní.“ Na jedné straně bráníme lid Benghází v Libyii, kterou zničilo NATO, na straně druhé bráníme teroristy v Sýrii, a například takový Jemen, se kterým válčí Saúdská Arábie, v Evropě nikoho nezajímá.

Celý text zde.

„Pomáháme islamistům a bojujeme s nimi. Problém je v tom, že ti jedinými, jež jsou doopravdy na naší straně v boji s těmito teroristy, jsou vlády Sýrie, Íránu a Hizballáh. A samozřejmě, do určité míry, Rusko. Ale my s nimi nechceme mluvit. To je prostě absurdní,“ podotkl Bricmont a dodal, že výsledkem bude nevyhnutelná změna naší politiky, která je v současnosti „naprosto sebevražedná“.

„Říkám, že vláda Sýrie, například, není naším nepřítelem. Vláda Ruska není naším nepřítelem, vláda Íránu není naším nepřítelem. A jaké rozepře mají s Izraelem, do toho nám nic není. Měli bychom si uvědomit, že to islamisté jsou našimi nepřáteli,“ řekl Bricmont s tím, že bychom neměli odmítat pomocnou ruku od těch, kdo proti nim bojují. „Navíc nás lidská práva vůbec nezajímají, když bereme za spojence Katar a Saúdskou Arábii. Tudíž problém tkví v umění rozlišit, kdo jsou naši opravdoví přátelé a kdo naši opravdoví nepřátelé.“

Podotkl také, že migrační krize vede ke vzestupu krajně pravicových stran napříč Evropou, to však nevidí jako problém a na základě Belgie vysvětluje proč. Když totiž probíhala válka v Libyi, v Belgii se uskutečnilo hlasování o tom, zda se jí zúčastnit, a výsledek byl ten, že všechny politické subjekty chtěly do války. Od zelených až po konzervativce. Je tedy vlastně jedno, jaká bude ve vedení politická strana, protože v důležitých otázkách se od sebe vůbec neliší. K tomu se oháníme mezinárodními smlouvami poté, co jsme je sami porušili vedením válek ve jménu lidských práv.

Bricmont zkrátka tvrdí, že je načase zcela přehodnotit naši politiku a velkou vinu za současný stav věcí dává levici, která je vždy pro to, aby se ve jménu lidských práv vedly války. „Stala se velká chyba a musíme všechno přehodnotit. A samozřejmě za to zaplatíme.“ Nejvíce za to však zaplatí uprchlíci, migranti a lidé cizího původu. Na závěr už Bricmont jen zdůraznil, že musíme více přemýšlet nad tím, co vlastně děláme.