Babišův politik udeřil: Kdo ničí vlajky USA, je chuligán. Kdo ničí vlajky Číny, je aktivista. Homofob, rasista, ignorování zločinů uprchlíků...

31.03.2016 14:05 | Zprávy

Zastupitel hlavního města Prahy za hnutí ANO Patrik Nacher a majitel portálu Bankovnípoplatky.com se ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k uplynulé návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku.

Babišův politik udeřil: Kdo ničí vlajky USA, je chuligán. Kdo ničí vlajky Číny, je aktivista. Homofob, rasista, ignorování zločinů uprchlíků...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Patrik Nacher

Podle Nachera jsme v uplynulých dnech byli opět svědky značkování, paušalizování a osočování ze strany jediných nositelů pravdy. „Podle nich to bylo podbízení se, útok na lidská práva, byznys na úkor demokracie a podobně,“ uvedl s tím, že z toho důvodu se na celou věc podíval ze širší perspektivy.

„Kdo ničí americké vlajky, je považován za chuligána. Kdo poškodí ty čínské, je nazýván aktivistou. Kdo udělá politikům na billboardech tykadla, musí do vězení. Setkání anglické královny s čínským prezidentem je symbolem mostu mezi východní a západní civilizací. Setkání českého prezidenta s čínským se označuje za nechutnou zahraniční politiku ČR. Politika jedné Číny je, z úst Karla Schwarzenberga, svého času ministra zahraničních věcí, ukázkou státnické rozvahy a diplomatického nadhledu. Ze strany hlavního města Prahy pak je takové stanovisko považováno za zásadní nerozvážnost a pochybení,“ zmínil mimo jiné Nacher. 

Připomněl také Majdan v Kyjevě, případ Pussy Riot či házení vajíček na prezidenta. „Kdo nesouhlasí s multikulturní politikou, bývá označen za xenofoba, kdo podporuje rodinu, je implicitně homofob, kdo není ochoten pronajmout byt komukoliv, je rasistou. Kdo si hraje na jediného spravedlivého, který stojí nad zákony, je zástupce neziskového sektoru či organizace pro lidská práva. Samozřejmě za peníze daňových poplatníků,“ sdělil také Nacher. 

Povšiml si rovněž faktu, že v případě Blízkého východu a severní Afriky vystupujeme jako exportéři západní demokracie jako vrchol občanů. Ale v momentě, kdy v referendu lidé neschválí nějaký evropský dokument, například evropskou ústavu, hlasuje se podle Nachera buď znovu, dokud to nedopadne správně, nebo se to napříště řeší jen schvalováním v parlamentech. 

V případě Číny si dle jeho názoru zase hrajeme na světového soudce se zdůrazňováním práv jednotlivých národů na svoje sebeurčení, na samostatnost a vlastenectví. „V rámci Evropské unie se jakékoliv vyzdvihnutí a obhajoba práva jednotlivé země na samostatný vývoj vnímá jako nemoderní nacionalismus. A teď pár čísel, abychom se vrátili na zem. Kdo byl například v Německu v roce 2014 největším investorem? Překvapení se nekoná, byla to Čína s téměř 12% podílem ze všech investic. Kdo je největším držitelem amerických dluhopisů (nepočítáme-li americkou centrální banku Fed)? Vedle Japonska to je samozřejmě Čína, což by se dalo mediální zkratkou popsat také jako to, že komunistická Čína je největším věřitelem kapitalistických Spojených států, nejbohatší to země světa. Takže si u nás sypeme popel na hlavu úplně zbytečně,“ uzavřel s tím, že principem dvojího metru děláme ze sebe spíše kašpárky. 

Celý text Patrika Nachera:

Slovník politické korektnosti aneb návštěva čínského prezidenta

Tak nás navštívil prezident nejlidnatější země a opět jsme byli svědky značkování, paušalizování a osočování ze strany jediných nositelů pravdy. Podle nich to bylo podbízení se, útok na lidská práva, byznys na úkor demokracie a podobně. A tak mě napadlo se na věc podívat ze širší perspektivy a nabídnout jiný úhel pohledu na lidská práva, demokracii, svobodu slova:

Kdo ničí americké vlajky, je považován za chuligána. Kdo poškodí ty čínské je nazýván aktivistou. Kdo udělá politikům na billboardech tykadla, musí do vězení.

Setkání anglické královny s čínským prezidentem je symbolem mostu mezi východní a západní civilizací. Setkání českého prezidenta s čínským se označuje za nechutnou zahraniční politiku ČR.

Politika jedné Číny je, z úst Karla Schwarzenberga, svého času ministra zahraničních věcí, ukázkou státnické rozvahy a diplomatického nadhledu. Ze strany hlavního města Prahy pak je takové stanovisko považováno za zásadní nerozvážnost a pochybení.

Hlas proti Číně či Rusku je projevem občanské společnosti a osobní statečnosti. Hlas proti ilegálním imigrantům projevem zbabělosti a egoismu.

Kdo podporoval Majdan v Kyjevě, byl ryzím demokratem. Kdo byl na druhé straně barikády, byl rusofilem. Fotbaloví ultras jsou vždy chuligáni, pokud ovšem nedemonstrují na „správné“ straně, jako v tomto případě.

Demonstrace potlačované v Moskvě jsou útokem na základní hodnoty vyspělé civilizace nebo jako v případě Pussy Riot neakceptovatelnou agresí vůči svobodě projevu a umělecké nezávislosti. Demonstranti zmlácení například v New Yorku na demonstraci Occupy Wall Street jsou naproti tomu provokatéři a antidemokraté a kapela Ortel symbolem nesnášenlivosti.

Házení vajíček na prezidenta je projevem odvahy a svobody slova. Vyjádření svobodného byť kritického názoru na náměstí například proti imigrační politice nebo proti vládě, je porušení zákona.

Kdo nesouhlasí s multikulturní politikou, bývá označen za xenofoba, kdo podporuje rodinu je implicitně homofob, kdo není ochoten pronajmout byt komukoliv je rasistou. Kdo si hraje na jediného spravedlivého, který stojí nad zákony, je zástupce neziskového sektoru či organizace pro lidská práva. Samozřejmě za peníze daňových poplatníků.

Zprostředkovat informaci o podkopnutí imigranta je mediální povinností. Při informování o násilí ze strany imigrantů či odmítnutí nabízeného bytu ze strany uprchlické rodiny, má nebo spíše musí, nastoupit „přirozená“ autocenzura.

V případě Blízkého východu a severní Afriky vystupujeme jako exportéři západní demokracie jako vrchol vlády občanů. V momentě, kdy v referendu lidé neschválí nějaký evropský dokument, například evropskou ústavu, hlasuje se buď znovu, dokud to nedopadne správně nebo se to napříště řeší jen schvalováním v parlamentech. 

V případě Číny si zase hrajeme na světového soudce se zdůrazňováním práv jednotlivých národů na svoje sebeurčení, na samostatnost a vlastenectví. V rámci Evropské unie se jakékoliv vyzdvihnutí a obhajoba práva jednotlivé země na samostatný vývoj vnímá jako nemoderní nacionalismus.

A teď pár čísel, abychom se vrátili na zem. Kdo byl například v Německu v roce 2014 největším investorem? Překvapení se nekoná, byla to Čína s téměř 12% podílem ze všech investic. Kdo je největším držitelem amerických dluhopisů (nepočítáme-li americkou centrální banku Fed)? Vedle Japonska to je samozřejmě Čína, což by se dalo mediální zkratkou popsat také jako, že komunistická Čína je největším věřitelem kapitalistických Spojených států, nejbohatší to země světa. Takže si u nás sypeme popel na hlavu úplně zbytečně. Principem dvojího metru děláme ze sebe spíše kašpárky. 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vef

Mgr. Ondřej Krutílek byl položen dotaz

Evropská komise

Vy jste pro ni hlasoval. Vondra naopak. Kde berete tu jistotu, že je to posun k lepšímu? Skončí tak snad to zelené šílenství? Myslíte, že zvládne zastavit nelegální migraci? A k vaší poznámce, že tím, že jste pro ni hlasoval budete moci víc věcí ovlivnit vůbec nerozumím. Jakože kdybyste hlasoval pro...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Rána pro Fialu? Tentokrát po pokusu o puč v Jižní Koreji

8:31 Rána pro Fialu? Tentokrát po pokusu o puč v Jižní Koreji

V Jižní Koreji to vře. Prezident vyhlásil stanné právo a oznámil národu, že neměl jinou možnost. Jen…