„Útok na Roberta Fica je jednoznačně odsouzeníhodný, ať už byl motivován čímkoliv. Měl by být pro nás varováním, kam až může vést prohlubování nevraživosti a agresivity ve společnosti. Robertu Ficovi přeji, aby z tohoto incidentu vyšel bez následků.“

Takto tweetoval v reakci na atentát na slovenského premiéra český prezident Petr Pavel. I další komentující naznačovali, že motivace pachatele by neměla být tím hlavním, o čem se budeme bavit.

Případně ji popisovali jako neurčitou „nevraživost a agresivitu ve společnosti“.

Na rozdíl od prezidenta, který se takto vyjádřil bezprostředně po činu, se takto někteří vyjadřovali i poté, co už bylo známo, že pachatelem byl jednasedmdesátiletý Juraj Cintula a rozebrány jeho veřejně dostupné názory na politiku, které jej dle vlastního doznání k činu vedly.

Jednasedmdesátiletý Juraj Cintula, básník a spisovatel ze středoslovenské Levice, se podle příspěvků na sociálních sítích stavěl také proti Ficovu odmítavému postoji k vyzbrojování Ukrajiny. Vládu kritizoval i kvůli jiným věcem.

Na uniklém videu z policejní stanice hovoří o svém nesouhlasu s vládou, zejména se změnami ve slovenské televizi. Ty jsou terčem kritiky parlamentní opozice, která právě na stejné odpoledne svolávala v Bratislavě k tomuto tématu demonstraci.

K činu měl být podle vlastních slov rozhodnutý asi měsíc, nejednalo se tedy o vášněmi vedené impulzivní jednání. Přesto je zřejmé, že duševní stav, který dovedl doposud bezúhonného občana a držitele zbrojního průkazu k dokonanému pokusu o vraždu, nemohl být normální.

Otázka, co jej k takovému činu dovedlo, se zdá být zcela legitimní.

Zejména s ohledem na to, jak média přistupují k případu odsouzeného teroristy Jaromíra Baldy. Ten ve věku velmi blízkém Juraji Cintulovi ve dvou případech pokácel strom na železniční trať a doprovodil to dopisem v arabštině. Tímto činem chtěl obrátit veřejné mínění a státní složky proti migrantům, které vnímal jako nebezpečí.

Čin Jaromíra Baldy je v médiích jednoznačně spojován s SPD pouze na základě Baldovy výpovědi, že sledoval videa jejího předsedy Tomia Okamury, stranu v několika volbách volil a takto ji chtěl podpořit.

Hnutí SPD to pravidelně připomínají i jeho političtí oponenti.

Završením celého příběhu byla mediální prezentace Jaromíra Baldy při podmíněčném propuštění  že se polepšil, uvědomil si, že naletěl Okamurovu neopodstatněnému strašení a SPD už nikdy volit nebude.

Ficko a jeho „babky demokratky“

Příběh regionálního básníka a občanského aktivisty Juraje Cintuly je příběhem slovenského liberálního intelektuála. Jejich názorová platforma se formovala v devadesátých letech v odporu proti Vladimíru Mečiarovi. Bývalý boxer neváhal proti oponentům užívat dost brutálních prostředků, takže i jeho opozice z „bratislavské kavárny“ byla drsnější, než ta pražská.

Robert Fico je hlavním „terčem“ verbálních útoků této části slovenské politické a umělecké scény prakticky už od chvíle, kdy jako poslanec Strany demokratické levice založil novou stranu SMER. Na youtubu lze dodnes najít posměšnou píseň, kterou to doprovodil komik Milan Markovič. Ten také výrazně přispěl k následnému rozšíření přezdívky „Ficko“.

Od voleb 2002, ve kterých SMER poprvé výrazně bodoval, byl v „bratislavských kavárnách“ jednoznačně vnímán jako hlavní padouch. V této roli byl nástupcem Vladimíra Mečiara, od kterého převzal jeho venkovské voliče, oponenty vysmívané coby „babky demokratky“.

Toto rozdělení se postupem let stále prohlubovalo, i když v zahraničí nebyl Fico vnímán zdaleka tak démonicky. Vše se výrazně urychlilo po pádu Ficovy vlády v roce 2018 v důsledku událostí kolem vraždy novináře Jána Kuciaka, kterou opozice přímo spojila s Ficem, ačkoliv ve skutečnosti s tímto zločinem patrně neměl nic společného.

Následovalo volební vítězství Zuzany Čaputové a v parlamentních volbách hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti excentrického Igora Matoviče. Ten volební kampaň postavil na nahánění „smerákov“ a slibech jejich rychlého odsouzení. A aktivity některých policejních složek po jeho zvolení se o to skutečně pokoušely.

Voliče Roberta Fica dráždily i další věci, například nepříliš transparentně uzavřená vojenská smlouva s USA, kterou navíc ministr Jaroslav Naď hájil značně osobitě nadávkami oponentům.