„Pane místopředsedo, četl jsem některé vaše články o Ukrajině. Z nich je patrné, že k Ukrajincům máte opravdu nenávist. Já občas bývám na Ukrajině, ne že by mě tam nikdy nenaštvali, nebo neokradli, to dělaj pořád, ale většinou jsou to normální lidé, kteří se pokoušejí přežít v dost těžkých podmínkách, domnívám se, že Rusko se nemusí snažit ještě jim to ztížit, ale to je holt taková ruská tradice, co se dá dělat. Domnívám se, že my bychom je spíš měli podpořit,“ vyjádřil svůj názor čtenář.

Uznává sice, že tamní národní hrdina Bandera byl „trochu nácek“, ale staví proti němu takové figury jako Stalina nebo Ivana Hrozného, kteří měli na rukou podstatně více krve a v Rusku jsou dodnes uznáváni. Od Josefa Skály chtěl slyšet, zda stranění ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi nemůže v konečném důsledku poškozovat komunistickou stranu v očích voličů.

Skála důrazně odmítl, že by Ukrajince nenáviděl. „Mýlíte se hned nadvakrát. Ukrajince mám totiž z duše rád. Tím méně jsou mi sympatické týpky, které je ožebračily a v cizím zájmy dovedly až do absurdního krveprolití. Bandera a jeho ostří hoši byli krvelační darebáci. Kompletně, a ne snad jen tak trochu. Zdaleka jednoznačný vztah nemám ani k dnešnímu Rusku. Všemu, čím blokuje panovačné vrtochy Velkého bratra, skutečně fandím. Zlodějská ‚prichvatizace‘ a to, jak se dodnes podepisuje na ‚normálních lidech‘, se mi však z duše protiví,“ sdělil občanovi.

Debata tím ale neskončila. Čtenář připomněl, že Bandera žil v určité době, složité době, ve které chtěl Ukrajinu zbavit Stalinova smrtonosného vlivu. O totéž se ostatně snažili Finové, když jejich zemi napadli Sovětský svaz v listopadu 1939, a to bez předchozího vyhlášení války. Posléze finské jednotky táhly po boku nacistů do Světského svazu. Podle čtenáře nejen finská zimní válka dokazuje, že šlo o složitou dobu, ve které se i Stěpan Bandera snažil něco vymoct i pro Ukrajince.

Další otázky a odpovědi naleznete zde

Místopředseda KSČM Skála však s tímto náhledem na historické události zásadně nesouhlasil:

„ ‚Flexibilitou‘ k nacistům a parchantům, kteří s nimi lezli do holportu, bychom plivli do tváře všem, koho ta chátra povraždila nebo mu ublížila nějak jinak. Zkuste si projít třeba jen fakta o ‚Volyňské řeži‘. Nad tou se zvedal žaludek i wehrmachtu. Banderovci vraždili na Ukrajině až do první poloviny 50. let. S nulovým zázemím u části místní populace by to dokázali jen sotva. Co by, dít se cokoli na ten způsob v USA, podnikla tamní moc? Ta přece za války internovala i všechny Američany japonského původu. Čistě preventivně.“