Pokouší se tam dokázat na několika grafech a metodou chaotického šermování čísly a procenty, že jméno ukrajinského nacisty Stepana Bandery je zneužíváno alternativními médii k dezinformačnímu působení při hodnocení konfliktu na Ukrajině. Připomeňme si nejprve, o kom mluvíme.

 

Stepan Andrijovyč Bandera (1. ledna 1909, Staryj Uhryniv – 15. října 1959, Mnichov) byl ukrajinský politik, jeden z vůdců ukrajinského národního hnutí na západní Ukrajině v letech 1941–1959 a předseda Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a později i Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která během druhé světové války i po jejím skončení bojoval za vytvoření ukrajinského státu. Už od roku 1929 byl členem výše zmíněné Organizace ukrajinských nacionalistů, která bojovala za ukrajinskou samostatnost. Na území, kterému Bandera velel, byly metodou prosazování nezávislosti mimo jiné i teroristické akce a atentáty na představitele Polska, předně však proti všem osobám podezřívaným z neloajálnosti a proti všem stoupencům kompromisu. Před závěrečnou zkouškou na univerzitě v roce 1933 byl Bandera zatčen a uvězněn.

 

Roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Během dvou soudních procesů si získal proslulost svou plamennou obhajobou ozbrojeného boje proti polskému státu. Z vězení uprchl nebo byl propuštěn (údaje se dosud liší) roku 1939 po napadení Polska, poté, co správa věznice v Brestu následkem válečných událostí prakticky zanikla.

 

Po napadení Sovětského svazu Německem se pokusili ukrajinští nacionalisté vedení Banderou využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásili samostatný ukrajinský stát s premiérem Jaroslavem Steckem. V roce 1943 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) jako všenárodní partyzánská síla, podléhající ovšem určujícímu vlivu banderovského křídla OUN-B, její příslušníci byli proto zjednodušeně označováni jako banderovci. Ta na některých místech spolupracovala s Němci a spolu s nimi bojovala proti Polsku a SSSR. Někteří polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo v letech 1943–1945 jednotkami UPA povražděno až 100 000 polských civilistů (volyňský masakr), dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. UPA brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Bandera žil od roku 1946 v exilu v Německu, kde se nadále politicky angažoval zejména proti SSSR.