„Berlín je dneska možná i v porovnání se zbytkem Německa více otevřený vůči uprchlíkům, protože si Berlíňané uvědomují, jak byli těsně blízko u světa, který byl od nich na léta daleko. Vědí, kolik lidí se snažilo dostat na Západ, sami byli uprchlíci,“ říká Českému rozhlasu novinářka Pavla Francová, která v německé metropoli dlouhodobě žije.

Celý článek naleznete zde

Občané hlavního města Spolkové republiky Německo vědí, jaké to je, žít ve válce. Od rodičů či prarodičů slyšeli, jak se dostal k moci Adolf Hitler. Někteří si možná ještě pamatují válečné hrůzy z Berlína na vlastní kůži. Po druhé světové válce si občané západní části metropole prošli sovětskou blokádou. Vojska Josefa Stalina se pokusila západní Berlín vyhladovět. Nepodařilo se. Pak přišla slavná Berlínská zeď, která byla symbolem rozděleného světa. Mnoho lidí se tuto zeď pokusilo překonat a prchnout z východu na západ. Nejeden člověk za tento pokus zaplatil životem.

„Jedna ze zón smrti je dnes oblíbeným parkem, kam lidé chodí grilovat. Každý víkend je tam nacpáno. Je to život s minulostí. Berlíňané jsou na něj pyšní. Rádi ukazují návštěvníkům z jiných měst: tady vedla zeď, a teď ji můžeš překročit,“ uzavírá Pavla Francová.  Berlíňané zkrátka vědí, co je to žít ve válce, co je to žít v uzavřeném světě, připomínky této minulosti vidí ve svém městě všude. Možná proto si tolik cení dnešní otevřenosti.