Posselt, z jehož rukou v minulosti Uhl dostal nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání, vzpomíná na to, jak jej potkal poprvé. Bylo to v Praze během sametové revoluce na podzim roku 1989. „Samozřejmě mi byl znám již dříve jako jeden z nejodvážnějších a po duchovní stránce nejvýznamnějších bojovníků za lidská práva z kruhů Charty 77, které jsem jako syn sudetoněmecké rodiny, pocházející ze severních Čech, sledoval s velkými sympatiemi, a kde to jen bylo možné i podporoval. To, co nás oba – levicového trockistu a panevropského křesťanského sociála – od začátku spojovalo, bylo téma lidských práv,“ poznamenal Posselt. 

Ten následně rozebral působiště Uhla, kdy podle něj jedním z nejvýznamnějších míst byl Štrasburk. „Pracoval jsem tam jako europoslanec, do jehož gesce spadaly otázky lidských práv – Anna a on se týmž tématem zabývali v rámci Rady Evropy a Evropského soudního dvora pro lidská práva. Naposledy jsem oba viděl pohromadě na štrasburském nádraží a hovořili jsme spolu o tom, co je na  tomto evropském městě, o něž dříve tak vášnivě bojovaly Německo a Francie, fascinujícího,“ vzpomněl při své vyprávění Posselt i na Uhlovu manželku Annu Šabatovou, někdejší českou ombudsmanku. Šabatová je podle Posselta úžasná žena.

„Když jsme spolu naposledy telefonovali, letos v říjnu, rozvinul se mezi námi nádherný dialog, moderovaný Annou, protože Petr byl v tom čase již velmi sláb. Radost z života ho ale neopustila a on hovořil nadšeně o tom, že k němu na druhý den přijdou příslušníci obou následujících generací jeho rodiny a budou společně slavit jeho narozeniny. Evropan, jehož vliv sahal do celého světa, který vedle češtiny hovořil německy, francouzsky, italsky a polsky, si užíval radostí i ve své vlasti,“ dodává Posselt, jenž ve své vzpomínce hledá mnohé paralely Uhla s Karlem IV. Ať už vzhledem k Uhlovým cestám, tak k jeho znalostem.