Hostem pořadu Michaela Půra na Infu byla Lenka Kovačovská, ředitelka Českého plynárenského svazu. Na začátku rozhovoru se Půr zeptal Kovačovské na to, jak se dívají ve svazu na zelenou politiku Evropské unie. „Díváme se na ni s obavou, s napětím, s očekáváním. Někdy s vráskami, nicméně spíš plyn Evropská komise neakcentuje. Měla před rokem a půl vydat plynárenský balíček, který by reflektoval elektrobalíček dva roky zpátky, zatím se tak nestalo. Nicméně otázka obnovitelných plynů a dekarbonizovaných plynů se řeší v jednotlivých dílčích aspektech,“ řekla Kovačovská.

Hojně je to řešeno prý v různých směrnicích o obnovitelných zdrojích. Hlavně prý v dopravě jako biometan. Kromě něj dle Kovačovské komise sleduje vývoj vodíku. „Ať už je to vodík vyráběný technologiemi zachycování vodíku v rámci CCS nebo je to vodík z obnovitelných zdrojů. Nicméně si myslím, že to je škoda, protože ani potenciál biometanu ani vodíku minimálně v úrovni střední Evropy a České republiky není tak velký a vzhledem k tomu, že jsme v covidové době, tím pádem ty ekonomické dopady budou mnohem horší, než jsme čekali a myslím, že ten plyn právě pro tu rychlou dekarbonizaci Evropy by byl tím nejsnadnějším, nejrychlejším řešením a minimálně pro náš region by to měla být první volba,“ vysvětlila.

Celý rozhovor ZDE:

Půr řekl, že ho zaráží právě to, že v Česku se v energetice mluví primárně o jádru. O plynu se prý však nemluví. „Jadernou technologii vnímám jako určitě jednu z nejvyspělejších celků a možná právě proto, že ten tlak a politická objednávka, diskurz je takový, že se musí stavět jádro za každou cenu, a to OZE tam přijde jen proto, že jsme k tomu byli dotlačeni z Evropské komise, tak v podstatě vytěsňují, co by mohl být plán B české energetiky. Určitě, kde plyn bude, a to připouští už ministerstvo průmyslu a obchodu otevřeně, připouští to skupina ČEZ, připouští to Energetický regulační úřad, je otázka teplárenství. Vy v teplárenství v České republice nemáte jinou možnost, jak rychle nahradit uhlí než zemním plynem a nebavím se v nějakých velkých časových horizontech. Bavím se ve dvou časových řezech do roku 2035. Maximálně do roku 2040 budete muset vytěsnit veškeré uhlí z tepláren, protože to ekonomicky nevyjde,“ řekla Kovačovská. Prý je to kvůli emisním povolenkám.

„Když je dneska cena emisní povolenky 30 euro a všude na západě se říká, že budeme ještě zdražovat, tak prostě nevyjde, že by ty velké celky zásobování teplem přežily, biomasy je tady poměrně málo. Navíc bude vyvážena do zahraničí, nepřeplatíme ji a odpadu taky tolik nebude. To znamená, že z nějaké čtvrtiny plynu, který se v současné době používá v systémech zásobování teplem, se můžeme dostat na 50 až 80 procent. Další velmi rychlý časový řez bude rok 2022, kde malé teplárny do 20 megawattů musí být konvertovány na něco jiného než uhlí, protože nesplňují emisní limity. To je problém, který musí být řešen okamžitě ve spolupráci plynárníků, infrastruktury a ve spolupráci s teplárenským sdružením, protože řada z nich jsou městské teplárny. Musíme jim pomoct, tlačíme i na státní správu, aby se vůči tomu uvolnily prostředky z modernizačního fondu,“ vysvětlila Kovačovská, proč role plynu v teplárenství poroste. U elektřiny zde bude muset být plyn jako regulační výkon, jelikož prý nelze uřídit energetiku založenou pouze na jádře a obnovitelných zdrojích.

Historicky se prý cena uhlí nemění, zatímco cena emisních povolenek roste prudce. I s covidem prý klesla velmi málo. „Naproti tomu zemní plyn klesl již před covidem, tu současnou nízkou cenu beru jako určitou míru anomálie, ale díky tomuto trendu v současné době systémy zásobování teplem, které využívají zemní plyn, jsou levnější než zásobování teplem, které využívají uhlí. Co se stane? Řada těch velkých zdrojů, které využívají uhlí, již zainvestovala v minulosti na to, aby snížila emise, takže tam si dovedu přestavit, že pokud se jim povede dostat peníze na modernizaci parovodů, předělání na teplovody, tak ty přežijí do té doby, než se splatí investice, pak budou nutně konvertovány na jiné palivo, které nebude tak zatížené emisní povolenkou. U některých nízkoúčinných se obávám, že dojde k rozpadu. Pokud se nezmění situace, tak hrozí jejich živelný rozpad,“ vyjádřila Kováčová své obavy. Pokud by se podařilo státu zafinancovat přestavbu starých tepláren, tak by prý spotřebitel nemusel najít rozdíl v cenách za teplo.