K českému naturelu patří podle Kamberského specifická míra flagelantství, přesvědčení o marnosti všeho usilování. „To vše umocněné komplexem ‚malého národa‘. Výsledek je zhusta žalostný, až tragikomický,“ dodává. Nejsme podle něj malý národ; jsme poměrně přesně „zhruba uprostřed“. 

Belgičany, Švédy či Portugalce rozhodně tolik netrápí komplex malého národa, který nic nezmůže. „Takový Izrael je mnohem menší než Česko, žije v něm jen lehce přes osm milionů obyvatel, a přesto v institutu Migal oznámili, že jsou na prahu vakcíny, už v únoru,“ zmínil, že k tomu došlo shodou náhod, protože hledali vakcínu proti viru hubícímu kuřata.

Samou podstatou lidského pokroku je tak zkoušení uliček, které se ve většině prokážou jako zcela slepé. „Kdyby si lidstvo pokaždé preventivně řeklo ‚nemá to cenu‘, nejspíš se dnes ještě tlučeme kyji po hlavách,“ pokračuje komentátor.

„To samozřejmě neznamená, že zrovna ministrem zdravotnictví představený plán, vedený přednostkou pracoviště preventivní kardiologie IKEM Věrou Adámkovou, je ideální. O konkrétním projektu pochybuje bývalý předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula, vážné pochybnosti vyjadřuje dlouholetý šéf Ústavu organické chemie a biochemie Zdeněk Havlas,“ podotýká Kamberský s tím, že zásadní výhrady má mnoho dalších předních vědců.

Zároveň ale nemálo z nich dodává, že tento projekt sice má velmi malou naději na úspěch, ale není nesmyslný. Může pomoci obnovit kdysi velké české kapacity a dovednosti v hledání vakcín – a kdyby pánbů dal, může ještě náhodou trefit zlatý jackpot.