Čeští elfové. Co jsou zač a kdo je platí? Analytik se podíval blíže

Petr Žantovský si povšiml debaty na serveru Lidovky.cz, kterou označuje za bizarní. Vše odstartoval svým racionálním příspěvkem s názvem „Strašidlo dezinformací nesmí likvidovat liberální demokracii. Nebo chceme názorovou monokulturu?“ šéfkomentátor Martin Zvěřina. „Píše o tom, že různé aktivistické skupinky typu Čeští elfové se snaží vyrobit na veřejnosti poměrně značnou paniku tím, že šíří dezinformaci o takzvaných dezinformacích všude kolem nás a stavějí se do pozice subjektu, který je oprávněn, ale nevíme proč, posuzovat, co je a není pravda, co je a není dezinformace,“ popisuje Žantovský. Chválí Zvěřinu za přesný popis stavu věcí. „Ano, nový digitální svět je plný rozmanitých nesmyslů a nebezpečných úskalí, v tom informačním slova smyslu, ale to neznamená, že jsme oprávněni likvidovat svobodu slova jen proto, abychom zabránili šíření takových úskalí,“ dodává mediální analytik a upozorňuje, že takové pravomoci má pouze volená reprezentace, ale v žádném případě ne dobrovolné spolky typu Čeští elfové.

Anketa

Dělá Donald Trump svou práci dobře?

Ano

93%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 4307 lidí

„Opravdu nevíme, kdo to je. Kde se vzali, tu se vzali. Jejich jménem vystupoval Bob Kartous, a když dostal lepší trafiku, tak teď jejich jménem vystupuje jakýsi pan Vít Kučík,“ dostává se Petr Žantovský k osobě autora reakce na článek Martina Zvěřiny a dnešního mluvčího Českých elfů. Článek s názvem „Český elf: Monitorujeme dezinformační kanály. Nepodsouvejte nám konspirační úmysly“ se snaží vyvracet Zvěřinovy teze. Podle mediálního analytika je to však jen snůška antitezí bez jakéhokoliv argumentačního zázemí. „Elfové jsou v Pánovi prstenů parta nositelů pozitivních a očistných vlastností, která bojuje za dobro. Čeští elfové si asi připadají podobně jako ti z Tolkiena, jako spolek dobráků, který nás chrání před zlem,“ glosuje Žantovský. Zmíněné zlo pochází z Ruska a spočívá v tom, že nám říká něco jiného než naše vrchnost. Žantovského mrzí, že Kučík v textu nepřinesl jediný konkrétní příklad, kdy by činnost Českých elfů přinesla pozitivní hmatatelný výsledek.

„V podstatě se většinu svého příspěvku věnuje tomu, že popírá myšlenku, že by Čeští elfové byli za svou činnost odměňováni, a byli tedy na své činnosti motivováni hmotně. Nemyslím, že by Zvěřina něco takového napsal, naznačil, že to vytváří prostředí, kde se podobné skupiny dostávají k veřejným prostředkům za nějakou podobnou prorežimní činnost,“ upřesňuje Žantovský. Takové v uvozovkách občanské iniciativy se tvořily i za minulých režimů. „Leckdy to zakrývá naprosto transparentní politický obsah. Vezměme všechny ty neziskovky jako Evropské hodnoty a tak podobně. Tam nelze ani vteřinu pochybovat o tom, že jsou za tím politické cíle, ačkoli tyhle neziskovky se pochopitelně také podílejí na tom takzvaném boji s dezinformacemi, a když se podíváte do jejich závěrečných zpráv, tak zjistíte, že ty penězotoky tam jdou nejen z toho erárního zdroje, tedy z vlády, ministerstev, krajů, EU, ale také od těch proslavených firem typu Open society fund pana Sorose,“ upozorňuje mediální odborník.

Žantovský prozkoumal i pravdivost přesvědčování ze strany Víta Kučíka o tom, že Čeští elfové jsou dobrovolnická organizace, kterou nikdo neplatí. Podíval se na jejich web a uznává, že je velmi kvalitně zpracovaný. „To taky ale znamená, že zcela jistě není zadarmo. Neumím si představit, že by někdo věnoval takové kvantum času a prostředků na provoz takového webu, nemluvě už vůbec o dalších veřejných aktivitách Českých elfů, mezi které patří různé měsíční reporty tzv. dezinformačních webů a tak podobně,“ pochybuje mediální odborník. Kučík ve svém článku popisuje České elfy a jejich fungování takto: „Čeští elfové jsou neformálním občanským hnutím, které od roku 2018 upozorňuje veřejnost a politickou sféru jednak na fakt nepřátelských zahraničních (rozuměj především ruských) dezinformačních kampaní a jednak fakt, že by se s tím mělo něco dělat. To je v kostce naše poslání a činnost.“ S tím však Žantovský nesouhlasí: „Nic neformálního na nich nevidím. Takové občanské sdružení nebo spolek má být registrován u městského soudu, který vede rejstřík takových spolků, a jejich povinností je dávat každoroční výroční zprávy.“

TÉMA: Fakta a dezinformace

Pro jistotu si vygooglil spojení „výroční zpráva“ v souvislosti s Českými elfy. Našel jen jednu, z roku 2023, ale ani ta podle něj nesplňuje náležitosti výroční zprávy, tedy charakteritiku činnosti, počet členů, množství přijatých peněžních prostředků a to, za jakým účelem byly vydány, kolik peněz šlo na osobní náklady a tak podobně. „To znamená, že je to nějaká skoro až účelově vyhlížející jednotka, kterou někdo odněkud motivuje. Kdo a proč, to nevím, neumím posoudit. A někdo jim dává peníze minimálně na provoz té stránky. To není zadarmo, což víte, pokud jste nějakou provozovali. Už i ten redakční systém něco stojí. My se ale odnikud z těch stránek nedozvíme vůbec nic o tom, odkud a za co jsou ti elfové financováni. Takže to vzbuzuje zhruba stejnou důvěryhodnost, jako když si čtete komentáře anonymního autora na nějakém takzvaném konspiračním webu a ten autor je podepsán třeba ‚velikonoční zajíček‘. Máte jen velmi malou představu, co je to za člověka a proč vás balamutí svými tezemi,“ říká Žantovský.

Činnost Českých elfů Žantovský nazývá jako balamutící. Upozorňuje na elfí stránce na odkaz „o nás“, kde Čeští elfové píší v rámci sebedefiničních myšlenek: „Jsme ti, kteří odmítají nečinně přihlížet umělému rozdělování naší společnosti na nesmiřitelné tábory.“ Mediální odborník za sebe dodává: „Čeští elfové se právě na tomto rozdělování na nesmiřitelné tábory podílejí nesmírně masivně. My nevíme, proč a za koho bojují, a nevíme, za jaké peníze to dělají. Takže ať si každý udělá obrázek sám.

Neposlušný ředitel České televize

„Politickým coming-outem“ nazval Petr Žantovský počínání bývalého ředitele Českého rozhlasu a dnes člena Rady ČT Vlastimila Ježka. Jde o obsah článku s názvem „Ředitel ČT je zralý na odvolání, na jeho místě bych asi nečekal, řekl radní Ježek“, který vyšel na serveru iDnes.cz. Ježek sděluje, že generální ředitel ČT Jan Souček je zralý na odvolání a mělo by se tak stát nejpozději do poloviny června, aby měla Rada ČT dostatek času na výběr a jmenování nového ředitele. Tedy ještě v době před podzimními parlamentními volbami, ve kterých může dojít k zásadní mocenské změně. „Je naprosto neuvěřitelné, a ještě se to nikdy nestalo, aby člen Rady ČT nebo nějaký jiný funkcionář takhle jednoznačně odstřeloval z politických důvodů generálního ředitele ČT,“ říká Žantovský. Jan Souček podle Žantovského chybuje, stejně jako každý člověk. Jeho předchůdce, Petr Dvořák, ale podle mediálního analytika nasekal ve funkci chyb daleko více. „Také tam byl mnohem delší dobu, dvanáct let. Ale nikdy nebyly na tapetě politické důvody k jeho odvolání. Naopak, když si vzpomenu na jeho poslední jmenování, tak to proběhlo sedm měsíců před ukončením jeho prvního mandátu, tam dokonce nebyly ani ve hře žádné bezprostřední volby, ale bylo zcela zjevné, že si tehdejší vládnoucí vrchnost chce posichrovat Dvořáka v té funkci za každou cenu, a zřejmě věděla proč. Zřejmě věděla, že to je proto, že jí bude držet záda a Česká televize bude sloužit zájmům, kterým sloužit má,“ srovnává mediální analytik odlišný přístup k Dvořákovi a k Součkovi.

„Tady nám to Vlasta Ježek předvedl v opačném gardu. Jinými slovy říká, že Souček neudržuje Českou televizi v té bezvýhradně poslušné pozici, jak by bylo třeba, a tudíž je třeba se ho co nejdřív, do konce června, zbavit, abychom si před těmi volbami posichrovali ředitele povolnějšího, protože jestliže by jakýkoli člověk z přiléhavého oboru přijal funkci generálního ředitele v červnu roku, který je rokem parlamentních voleb, tak musí zcela jasně dopředu vědět, že na něj budou kladeny v souvislosti s těmito volbami nějaké nároky. Jistě bude probíhat spousta jednání s takovými zájemci nebo se tam rovnou definuje nějaký konkrétní nástupce, který bude připraven plnit politické zadání,“ upozorňuje Žantovský. Zmiňuje, že podle průzkumů lidem na České televizi vadí spíše politická angažovanost než subjektivně hloupé seriály a taneční soutěže. Větší důvod k roztrpčení koncesionářů podle Žantovského neexistuje.

Ježek ale svým textem podle Žantovského říká: „Ba ne, tohle my nedopustíme, byla to chyba. My tu chybu napravíme a prosadíme si tam člověka, který bude náš a bude nás poslouchat. A pojedeme dále močálem černým podél bílých skal.“ Mediální analytik to považuje za nevkusné a apodiktické vůči lidem, kteří slovy Žantovského „celý ten nepořádek platí“. Řeč je pochopitelně o vás, o koncesionářích České televize. „Tím nepořádkem myslím samozřejmě i Radu ČT, protože ono se často říká, že Česká televize odpovídá hodně tomu, jaká je její rada. Za Dvořáka to tak bylo stoprocentně, vzpomeňte si na jeho neobyčejné sbližování se Zdeňkem Šarapatkou, známým to odborníkem na Českou televizi a českou politiku,“ doplňuje Žantovský. Ježkův článek Žantovský navrhuje tesat, protože v něm podle něj je definováno, jak si dnešní vládnoucí elita představuje demokracii. „Mně to připomíná název dávného pořadu Marty Kubišové z České televize o zatoulaných pejscích a kočičkách, který se nazýval ‚Chcete mě?‘. Tak přesně tuhle otázku bych teď položil nad článek radního Ježka,“ uzavírá mediální odborník téma rozkývané židle pod generálním ředitelem ČT Součkem.

Pět let od odchodu velké novinářky

Dnešní Týden v médiích se Petr Žantovský rozhodl zakončit vzpomínkou na člověka, který už pět let není mezi námi. Tato doba již uběhla od náhlého úmrtí novinářky Terezy Spencerové. „Je to veliká škoda nejen pro ty, kteří ji měli rádi, ale pro celou českou žurnalistiku,“ říká Petr Žantovský. „Novinářka, která byla jako jedna z mála v naší zemi schopna porozumět problému Blízkého a Středního východu. Pokud vím, jezdila tam docela často, uměla některé arabské dialekty a seznámila se s tím prostředím opravdu na vlastní kůži, takže její svědectví tamních dramatických dějů bylo vždy autentické a vždy se snažila také o maximální nestrannost,“ vzpomíná mediální analytik. Její osobu považuje v českém mediálním prostředí za velký unikát.

„Málo se také například ví, že Tereza Spencerová byla například také prvním českým novinářem, respektive novinářkou, které poskytl rozhovor syrský prezident Bašár Asad. To znamená, že zcela jednoznačně potvrzuje moji tezi, že se jednalo o tak vysoce respektovanou a informovanou novinářku, že to dolehlo i k uším tohoto pro mnohé kontroverzního, ale každopádně velmi zajímavého politika své doby,“ připomíná Žantovský, který byl v osmdesátých letech spolužákem Terezy Spencerové na fakultě žurnalistiky. Letos by Tereza Spencerová oslavila kulaté šedesáté narozeniny. Pracovala v ČTK, s Petrem Žantovským se pracovně potkávala v redakcích Mladého světa, Mladé fronty plus, a především v Literárních novinách. „Zejména mezi lety 2009 a 2018 to byly jedny z mála nestranných a všestranných, názorově otevřených novin, které u nás vycházely. Že je potom jejich majitel Miroslav Pavel v tištěné verzi zavřel a jejich redakci rozpustil do světa, byla velká škoda. Byly to noviny takzvaně neprofitní a navíc z důvodu politického nesouladu s tehdejšími vládami nedostaly několik let na rozdíl od jiných ani korunu podpory od Ministerstva kultury, tak zanikly,“ vzpomíná Žantovský, který očekával, že se po rozpuštění redakce Literárních novin objeví zájemci o její služby, ale to se nestalo.

„Jediný, kdo se ozval, byla Jitka Obzinová, tehdy ve funkci šéfredaktorky publicistiky na TV Prima, která založila webový portál iPrima.cz, který byl určen pro prezentaci rozmanitých publicistických názorů, názorově od Terezy Spencerové, která tíhla k takovému sociálnějšímu vidění světa, až třeba po Benjamina Kurase, který byl a je celoživotním konzervativcem. To bohužel skončilo na jaře 2019 tím, že do té televize přišli Američané. První, kdo odtamtud vyletěl, byla samotná Jitka Obzinová a postupně skončili i další autoři včetně obou výše jmenovaných,“ popisuje Žantovský tehdejší dění v jedné z největších českých televizních stanic. Za koncem Terezy Spencerové podle něj musely být politické důvody, protože její náhled na svět byl do té míry svobodomyslný, že nemohl být konformní vůči tomu, co Petr Žantovský pojmenovává jako „vývoz americké demokracie“.

„Bohužel jen několik desítek hodin po tom vyhazovu nás Tereza opustila. Pro mnohé nečekaně. Já jsem ji vždy považoval za velmi silnou bytost, ale zřejmě jsem si málo všímal té křehkosti a zranitelnosti uvnitř. Chci tímto vzpomenout pátého výročí odchodu novinářky, o níž by se měly psát čítanky, a doufám, že budoucnost bude natolik při smyslech, že tuhle moji vizi naplní,“ zakončuje Petr Žantovský vzpomínku na Terezu Spencerovou.