Přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne začíná článkem, který pod titulkem „Britská vláda chce zákonem chránit svobodu slova“ vyšel na Novinkách. „Jde o to, že na akademické půdě ve Velké Británii, stejně jako ve Spojených státech, panuje praxe, že se prakticky nesmí vést diskuse, polemika, oboustranná argumentace. Hostující profesoři či hosté jsou kádrováni, zda ctí liberálně demokratické hodnoty toho kterého levicového uskupení, které tam či onde na akademických půdách vládne. Existují o tom dokonce i studie, kolik lidí z řad profesorů nebo i studentů tíhne k tomu či onomu politickému pólu. Takže je i statisticky podloženo, že na angloamerických akademických půdách je to všechno hodně nalevo. No a nyní britské ministerstvo školství pod vedením ministra Williamsona navrhlo zákon, který má chránit svobodu slova na akademické půdě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V článku se píše, že profesoři, studenti či hosté, kterým bude znemožněno vystoupit, budou moci po dané univerzitě vymáhat kompenzace. „To je neuvěřitelně progresivní a velký krok kupředu, neboť stávající situace, která vlastně vymísťuje jakékoli nepohodlné názory z akademické půdy, se podobá tomu, jak vypadají média. Také z médií jsou odstraňováni nositelé nepohodlných názorů. A není to jenom u nás, ačkoli u nás to na vlastní kůži vnímáme dnes a denně. Vymysleli si pro to krásný eufemistický pojem „deplatforming“, což znamená bojkotování možnosti se vyjádřit. Já bych to nazval vyhazovem nebo vymístěním z té platformy, na které se pohybujeme. Je to v podstatě forma třídního boje, je to forma cenzury, nátlaku a nemá to absolutně žádný podklad v žádném, ať už etickém nebo právním hodnotovém registru. Proto je návrh britské vlády naprosto úžasný a zaslouží si potlesk,“ tvrdí mediální analytik.

I na nejvyšší úrovni se začíná přemýšlet hlavou

Nediví se, že levicoví intoši na akademiích proti tomu začali protestovat, neboť dosud jim stačilo, když se nějaký host, co se jim nelíbil, objevil v budově a oni proti němu začali hned demonstrovat, pískali a fyzicky mu znemožňovali vstup na pódium. „To je naprosto jednoznačně nátlak na vedení té školy, katedry či fakulty. Studenti podobně jako v osmašedesátém ve Francii a v Německu opanovali kampusy, začali tam vládnout a rozhodovat o tom, co se smí a nesmí. Tak tato akce britského ministra Williamsona jde zcela opačným směrem a svědčí o tom, že se začíná i na nejvyšší úrovni přemýšlet hlavou, a nikoli třeba jen genderem, barvou pleti nebo něčím takovým. Ministr Williamson to vyslovil naprosto pregnantně, když řekl: ‚Jsem silně znepokojen ohledně mrazivé atmosféry na kampusech způsobené nepřijatelným umlčováním a cenzurou‘. A jestliže ministr prohlásí, že ve školství jeho země panuje cenzura a navíc provozovaná studenty mnohem víc než pedagogy, tak to už je opravdu na pováženou,“ míní Petr Žantovský.