Bylo nám to zde dáváno za vzor. Jak je Bavorsko útulné, čisťounké a vstřícné. Ani jedno už není. A je toho víc.
Kolem historického centra, kde by se jistě zhrozil každý český památkář, protože na náměstí najdete jak historickou architekturu, tak poměrně obludné obchodní domy, ne nepodobné našim bývalým Priorům, najdete zmar. Opuštěné obchody, polorozpadlé neupravené staré domy. Úzké uličky, které jsou ještě na rozdíl třeba od Plzně poměrně čisté, ale kde se s večerním osvětlením nikdo nějak nepáře. Jedete-li kolem, působí na vás městečko zhruba stejně jako před deseti lety. Zajedete-li však na kratší návštěvu, jste konsternováni.
Velké pozitivum najdete ale hned, jak zastavíte. Cena parkovného je tady poloviční až třetinová oproti nám. Postarší platební automaty na vás nechtějí poznávací značky, jak je to u nás, a vám stačí, když do něj hodíte jedno euro a máte na půldruhé hodiny vystaráno. A to jak v centru, tak v jeho okolí, třeba u zastávek městské nebo dálkové autobusové dopravy. „U nás abyste měl vysokou školu jen na obsluhu parkovacího automatu,“ pochvaluje si jeden z českých návštěvníků tohoto bavorského města. Platby přes mobily a SMS bránu, stejně tak jako na platební kartu, tady prostě nemají. V tak vychvalovaném Německu, které je prý pořád naším nedostižným vzorem, se toto ještě nenosí. I když už kamery také pronikají do veřejného prostoru, a jsou koneckonců odpovědí na stále vyšší kriminalitu, musíte se tady cítit jako v „devadesátkách“.
S levným parkováním a relativně vstřícnými cenami za kávu a zmrzlinu – do pěti eur za pořádný pohár – to ale končí. Městské domy se kolem centra střídají. Těch pěkně opravených vidíte většinu, ale pak se mezi ně dostane téměř ruina. Prázdné výklady zase ukazují na nepříliš příznivé ekonomické časy. „Jezdili jsme sem pravidelně jednou měsíčně,“ říká další Čech. „Všechno bylo vypíglované do nejmenších detailů. Od roku 2015 ale jdou z kopce a teď za poslední rok dva už je to velmi markantní sešup.“ V uličkách, které byly dříve samá výloha, se prohání vítr. Kde nejsou prodejničky, nejsou ani lidé. Takže centrum pustne, a postupuje to dál. Zástupy turistů jsou ty tam.
Zanedlouho v Německu začínají v určitých spolkových zemích školní prázdniny, ale ani ty sem moc lidí nepřitáhnou. Už se nejezdí přes půl Německa. Navíc, Bavorsko působí na ostatní obyvatele SRN tak trochu pejorativním dojmem, což se stále zvyšuje – země sice s velkým průmyslovým potenciálem, ale také s množstvím zemědělských farem a farmiček, které jsou trnem v oku vládnoucím Zeleným. A protože výuka „kámošení“ s Green Dealem je na školách po celém Německu velmi intenzivní, pro mladé už není agroturistika tak zajímavá. Ovšem na ní sedláci a rodinné farmy byli z podstatné části závislí, samozřejmě kromě zemědělské produkce. A produkce chřestu, jinak velice náročná na lidskou práci, farmáře opravdu nezachrání.
Už i v Chamu začínají protesty. Odboráři, pak zemědělci. Na relativně malé město je toho dost, vždyť dříve si tu nikdo nestěžoval. Uprchlíky tady samozřejmě najdete, ale není to tak velmi viditelné. Tak jako je netáhne Česká republika, nezajímá je ani bavorský venkov. Naprostá většina se snaží zmizet na sever, do velkých průmyslových měst. Přesto i malé vesnice už zoufale atakují zemskou i spolkovou vládu, že další uprchlíci, byť by jich byly jen jednotky, nezvládnou. Rapidně se mění složení obyvatel, na což jsou ostatně Bavoráci dost hákliví. Už pár let tady existuje nařízení, aby všechny třídy a úřady měly v místnostech křesťanský kříž. To v jiných spolkových zemích by bylo téměř nemožné.
Místní jsou druhořadí?
„Já se divím, že berou všechny,“ konstatuje jedna zdravotní sestra, která v Chamu protestovala kvůli malým platům. „Místo abychom si vybírali křesťany, bereme to šmahem, a pak se nikdo nemůže divit, že i v rámci měst se organizují různé klany, které bojují proti sobě. Zatím většinou proti sobě, ale pokud to takhle půjde dál, tak jsme jak ve Švédsku,“ říká roztrpčeně mladá maminka. A konstatuje, jak těžké je dnes jít bez objednání na jakýkoliv úřad, jak složité je umístit své dítě v nejbližší školce nebo dokonce někoho přihlásit na zájmový kroužek, protože cizinci mají přednost. „O zdravotnictví ani nemluvě, tady v lékárně se někteří začínají chovat, jako kdyby to byla povinnost, že léky dostávají buď zcela zdarma nebo jen za malý poplatek…“ Upozorňuje také na dlouhé čekací lhůty na ošetření či hospitalizaci. Vše se podle ní hroutí, úřady nestíhají. S tím souhlasí i místní důchodci, kteří víc a více využívají jako u nás akční ceny, výprodeje nebo nákup na tržištích, který je na rozdíl od nás podstatně levnější.
Hodně rozčilená je turecká komunita, která je v Německu už ve třetí nebo dokonce ve čtvrté generaci. Podpůrné programy a další výhody se osekávají nebo už jsou zcela pryč. To pak nepřispívá k celkovému klidu. A když k tomu vezmeme stoupající ceny kebabu, které vylétly až o čtvrtinu nahoru, je další problém na světě. V Chamu si už jej nekoupíte za 4 eura, ale za 7 eur. I ta sekaná v housce podražila…
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala