V podvečerních hodinách zaplnilo přednáškovou místnost několik desítek studentů i starších zájemců o média.

Od zahraničí do tuzemska: Změna nikoliv kvalitativní

Procházková na začátku, kdy osvětlovala proces prodeje sdělovacích prostředků zahraničními domy do rukou českých podnikatelů, uvedla: „U zahraničních médií bylo jediné, co je  zajímalo jako investory, a to byl zisk. Před deseti lety došlo ke změně majitelů. Potom oligarchové jeden po druhém skoupili mediální domy, a to z různých důvodů.“

A začalo se prý dařit hůř. „Čeští oligarchové si řekli, že je to pro ně dobré. Je otázka, proč si je koupili, nevidím jim do hlavy, ale sledovali své cíle.“ Jedním z důvodů podle Báry Procházkové bylo pro oligarchu, že „když má za sebou mediální dům, tak si říká – na mne si nikdo moc nedovolí“.

Kam se hrabou divoké „devadesátky“!

„Na Slovensku to bylo podobné,“ doplnil Garaj. „Švýcaři uvolnili pro slovenské majitele, ať již velké finanční skupiny nebo jednotlivce, dříve koupená média a prodali je. Těmito skupinami se novináři zabývali a je problém, když jsou to teď jejich vlastníci,“ upozornil na problém slovenský reportér. V minulosti, tak jako v Česku, respektive po sametové revoluci, vlastnily média i na Slovensku zahraniční vydavatelské domy. „To bylo lepší, protože ti vlastníci ze zahraničí nejenže přinesli svoje know-how, ale i kulturu. To není případ domácích investorů,“ dodal pesimisticky Garaj. „A pak politická situace na Slovensku, která se v posledních letech změnila. Situace se přiostřila v tom, že novináři sledovali několik politických afér, politici znervózněli a začali je častovat názvy ‚komedianti‘ či ‚slovenské presstitutky‘, a to není normální. Vrcholem byla tedy smrt novináře.“

„Zažili jsme devadesátá léta, která byla také divoká, za Mečiara, ale něco takového si nedovolili,“ porovnal před německým auditoriem Garaj. „Je to ukázka toho, že společnost a demokracie není tak zralá, když novináři nemohou psát o práci politiků. Je to výpověď o stavu společnosti a o kultuře politiků.“

„Mohl by se vyrobit speciální slovník, jak se politici zmiňují o novinářích,“ přisadila si Procházková a na adresu hlavy českého státu uvedla: „Zeman říká, že by se novináři měli eliminovat. Dokonce tomu určitá skupina politiků i tleská, ale je to problém společnosti. Ta  je rozdělena, vidím  to i v Německu, kde jsou nazýváni také jako ‚presstituti‘. Podle žebříčku Reportérů bez hranic se Česko i Slovensko propadlo. Novináři jsou také špatně zaplaceni, a v Polsku, v Maďarsku je to i politickou situací,“ konstatovala Procházková z ČT.

(Ne)povedený Babišův mediální projekt

Ať je Babiš miliardář, ať je bohatý a koupil si vydavatelský dům, ale že ho Češi volili, to je hrozné,“ zhrozila se Procházková. „V roce 2013 založil mediální dům, kdy jeho týdeníky chodily zdarma do 9 miliónů domácností, a když tam byl TV program, tak ležel pořád někde na stole v rodinách. Měl tam plno textů, nikdo nevěděl, komu to patří, ale každý týden vyšel článek o Babišovi. Opravdu tam každý týden byl článek o Babišovi, kterého vychvalovali a nikdo nevěděl, komu to patří,“ děsila se Procházková. „Tady je vidět, jak média mohou být zneužitá. Tato osoba získala ve volbách významné procento,“ uvedla Bára Procházková před studenty.

Skutečnost je ale taková, že v těch krajských volbách, které byly pro ANO 2011 první, Andrej Babiš zcela propadl. Byl „kyselý“, že mu tyto noviny-týdeníky nepomohly k úspěchu, a tak zdárně se rozvíjející okresní noviny, které se rozdávaly nebo byly volně k dispozici, nikoliv chodily do domácností, zastavil. Přitom při jejich vzniku přeplatil novináře z vydavatelství Vltava-Labe-Press, velkoryse zařídil okresní redakce, poskytl jim techniku i auta, ale po neúspěchu zmíněné týdeníky píšící o okresních a krajských událostech, s minimem „velké politiky“, utnul.

Procházková si pak posteskla: „Tlak na veřejnoprávní média je mimořádný, nyní údajně leží v šuplíku návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků. Co se stane, když televize zůstane bez poplatků? Tlak na novináře vede k autocenzuře, protože novináři mají strach, aby něco neřekli nebo nenapsali špatně.“ Výroční zprávy jednotlivých mediálních rad (ČT, ČRo) jsou odhlasovávány parlamentem, což podle Procházkové působí jako tlak ze strany politiků na veřejnoprávní média.