První dotaz směřoval na fakt, že v současnosti se důležitá rozhodnutí často dělají mimo národní vlády nesoucí formálně odpovědnost. Jak tedy identifikovat problémy, když ani nevíme, kdo o nich má rozhodovat?

Profesor Staněk upozorňuje, že každá společnost má vertikální soustavu a v rámci této vertikály nemusí být vše tak úplně vidět. Vždyť její součástí jsou i zpravodajské služby, které mají být „tajné“ už z principu. A jsou i skupiny, které se utajují záměrně, aby nebyly odhaleny. Což je případ všech mezinárodních mafií.

Staněk ale zmiňuje i tzv. „superclass“ (popsanou v nedostupné knize Davida Rothkopfa), asi sedm tisíc nejvlivnějších lidí z médií nebo vojenskoprůmyslového komplexu. Tyto korporace jsou vždy mezinárodní. A profesor upozorňuje, že na jejich nadměrný vliv na mezinárodní obchod už upozorňuje i Mezinárodní měnový fond.

A vše završuje skupina nadnárodních úředních organizací, které fungují oficiálně, ale jsou otevřeně nevolené. To je třeba OSN nebo WHO. Oficiálně o sobě říkají, že jsou řízeny zeměmi.

„Musíte si uvědomit důležitou věc. Dva roky jsme měli covid, proběhlo očkování, označování za antivaxery, a tak dále. Ale mezitím proběhla další vlna koncentrace vlivu. Například ve farmaceutickém průmyslu kontrolují v podstatě čtyři společnosti celý svět. A jestliže se jedna firma pohybuje na úrovni státního rozpočtu Belgie, Holandska nebo půlky Německa, tak tam samozřejmě pokračuje také boj o moc,“ vysvětluje.

Právě moc je podle něj klíčem, jak musíme chápat světové dění. Klíčová otázka podle něj je, jak svět ovládat. Lidé mají občas dost fantaskní představy, jak svět ovládají sofistikované technologie, umělá inteligence nebo sociální kredity. „Vůbec ne, nejprostším způsobem, jak ovládat všechny aspekty vašeho života je, když vlastním vaše dluhy,“ říká k tomu Staněk. „Takový člověk může rozhodovat prakticky o všem, co v životě děláte. K tomu potřebujete jediné, aby se všichni zadlužili. A když se podíváte na poslední tři roky, tak je ten dluh velmi úspěšně navyšován. Nejprve z titulu pandemie, teď máme válku na Ukrajině… Všichni se zadlužují,“ povšiml si ekonom.

Tyto dluhy si následně lze vybírat. Staněk pro příklad uvádí Argentinu, která neměla na zaplacení vakcín na covid, tak si to společnost Pfizer vybrala tak, že na nějakou dobu využívala velký přístav. Totéž je klidně možné zopakovat na Ukrajině, která se kvůli válce šíleně zadlužuje nyní. A nabídnout může třeba svou superúrodnou černozem.

Dále se ekonom zamýšlel nad chováním jedinců v rámci systému. Sedmdesát procent lidí podle výzkumů chce splynout s davem a nechce vyčnívat. Takovým lidem stačí jen doporučit, jak mají myslet, jednat a žít.

Zmiňuje Fergussnovu koncepci „věže a náměstí“, ve které věž je hierarchickou strukturou vládnoucích elit a náměstí je plebs.

Zatímco před rokem 1989 byl informací nedostatek, nyní je záměrně lidem pouštěna „Niagara informací“, aby se v tom množství nakonec utopili.

Rozhodující je, zda se vám podaří najít informace, se kterými se nikdo neodváží polemizovat. „Musí to být přírodní, globální, katastrofální, a nezměřitelné,“ popisuje. A postřeh, že se to nápadně podobá agendě dnešních Zelených, je zcela správný.

Konstrukce, že globální oteplování způsobil člověk emisemi CO2, si našla vědecké autority, které tomu daly fundovaný základ. Podle Staňka dnes není problém takové vědce najít, pokud jim tím zajistíte zajímavou kariéru, intelektuální podněty, společenské uznání a přes granty finanční zajištění. „Prodejných vědců jsou mraky, to jste viděli za covidové pandemie,“ povšiml si.

Věda se pak spojí se zastrašovacím aktivismem, jako je třeba přilepování mládežníků k silnicím.

A nakonec vytvoříte dojem, že ona katastrofa se dá nějak změnit. V tomto případě tzv. „zeleným údělem“.

Tento projekt má do roku 2030 proinvestovat 160 bilionů euro. Odkud na to vezmete, to přitom není důležité. Lze se hojit na majetcích obyčejných lidí, třeba i tím, že uměle změním jeho hodnotu. Třeba tím, že vymyslím konstrukci „uhlíkové stopy“, kterou následně vyčíslíme finančně a ještě z toho uděláme byznys s emisními povolenkami.

Kromě toho tento systém umožňuje více kontrolovat lidský život, stejně jako třeba covidový pas nebo sociální kredit. Pak už zbývá jen všechny tyto partikulární systémy sloučit a říkat tomu třeba „smart city“, elegantní město, co se tváří, že vám plánuje pohodlný život na míru.

Staněk k tomu poznamenal, že Evropská unie sice kritizuje Čínu, která už sociální kredity uvedla do praxe, ale ve skutečnosti její systém pečlivě studuje a pokouší se jej přenést do vlastních podmínek.

Společnost podle Staňka ztratila to nejzákladnější, čím by tomu všemu mohla čelit. Ztratila úctu k člověku, ke společnosti a k přírodě.

Řešení je přitom podle něj prosté – sjednotit se za skutečně smysluplným cílem, vrátit zpátky onu důvěru, a začít znovu říkat pravdu. Protože ta sice někdy bolí, ale umožňuje správná řešení.

Pravda má dnes povahu „interdisciplinární“. Ne další vědecké bádání o špendlíkové hlavičce, ale pochopení podstaty světa a role společnosti v něm.

To se samozřejmě nelíbí všem, kteří naopak chtějí společnost zneužívat.