Petr Žantovský otevírá Týden v médiích tématem, kterému se už jednou věnoval. Americký prezident Donald Trump vyvíjí snahu zastavit nebo úplně zrušit vysílání Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) nejjednodušším možným způsobem, kterým je pozastavení amerického financování. Snahu mu ale zatím překazilo předběžné opatření amerického soudu. Rádio dlouhé roky vysílá z pro ten účel postavené moderní budovy na pražském Hagiboru. 

„Ten záměr Donalda Trumpa je naprosto legitimní, protože Donald Trump je společně s ministrem zahraničí a s poradcem pro národní bezpečnost jedním ze tří nejdůležitějších mužů americké zahraniční politiky. Není to ani Kongres, není to ani Sněmovna, je to tato trojice mužů z Bílého domu,“ vysvětluje mediální analytik. 

Zahraniční politika vyjádřená existenci Rádia Svobodná Evropa byla podle Žantovského opodstatněná propagandistickým působením informací ze svobodného světa směrem do nesvobodného světa, tedy ze Západu na území bývalých sovětských satelitů. Žantovský připomíná, že Rádio Svobodná Evropa znamenala pro mnoho lidí v regionu střední a východní Evropy symbol svobody, ze kterého čerpali informace a ke kterému vztahovali své naděje. „Navzdory tomu, že jsme se později dozvěděli, že ty informace nebyly až tak úplně nezávislé a nestranné, protože byly podloženy právě financováním ze zdrojů amerického Kongresu,“ dodává mediální odborník.

„Když se dnes podíváte na mapu území, kam vysílá Svobodná Evropa, tak je to kromě Ruské federace a bývalých satelitů tohoto soustátí, které se rozpínají podél toho původního sovětského panství, je tam Bělorusko, Ukrajina. Tam všude lze slyšet vysílání Svobodné Evropy. Je to také na velké části Balkánu a ten záběr propagandistického působení je orientován tímto směrem. Je to logické, protože se mění geopolitická mapa, Američané to samozřejmě velmi dobře vědí a chtějí v té nové situaci hrát zásadní roli. Jenže ne každý Američan má na tohle stejný názor jako pan prezident Trump,“ poznamenává Žantovský. 

Demokraté, kteří Svobodnou Evropu podporují, mají podle něj na vývoz demokracie do zahraničí jiný pohled. „Jak víme z dávné i nedávné minulosti, americká demokracie bývá obvykle vyvážena na tancích nebo s puškou v ruce, nikoli s ohněm v srdci, jak zpívala ona známá bolševická píseň. Je to prostý boj o geopolitický vliv na zbytek světa, který má pochopitelně své ekonomické a jiné dopady,“ říká Žantovský.

Trump podle Žantovského zřejmě usoudil, že pro něj je mnohem podstatnější podporovat postavení amerických občanů. S tímto program vyhrál volby, když vystihl touhu většiny obyvatel po zlepšení sociálních pozic a nastartování ekonomického růstu. Pro běžného Američana je svět za hranicemi USA něčím, co vnímá jen okrajově. „Jak se někdy říká, oni nerozeznají Česko od Čečenska a Slovensko od Slovinska. Něco na tom je,“ míní Žantovský. I to je důvodem, proč se sloganem Trumpovy kampaně stal dobře známý slogan Make America Great Again – MAGA.

Žantovský se pozastavuje nad kritickou argumentací, která Trumpovy snahy o zrušení financování Rádia Svobodná Evropa doprovází. Prostřednictvím ČTK se od šéfa Svobodné Evropy Stephena Capuse dozvíme: „Naši zaměstnanci a jejich rodiny nyní nesou následky, zatímco RFE/RL nadále čeká, až USAGM poskytne Kongresem schválené finanční prostředky.“ „Tady se nám to hezky přehazuje hezky na hlavy zaměstnanců. To jsou ty oběti toho ošklivého trumpismu a na ty bychom zřejmě měli brát ohled. Myslím si, že to je hodně velká demagogie, kterou tady šéf Svobodné Evropy předvádí, protože ta stanice je produktem americké zahraniční politiky. Ta se mění a bude měnit,“ komentuje mediální analytik slova šéfa RFE/RL. „Může mi být líto tradiční instituce, která zejména za socialismu vykonala mnoho dobrého, ale dnes je to už jen relikt, který udržuje při životě studenou válku vůči zbytku světa, zejména Ruské federaci a jejímu geopolitickém okolí,“ přidává Žantovský osobní pohled. Takovou strategii nepovažuje za dobrou. 

„Suma sumárum, nárokový postoj Svobodné Evropy k financování Kongresem je postaven na vodě, protože washingtonský soud pozastavil platnost Trumpova rozhodnutí o přerušení financování. Nyní je myslím podstatné, jak se k budoucnosti té stanice postaví samotný Kongres, a to si v tuto chvíli samozřejmě netroufám předvídat. Ale Trump je dostatečně důsledný až umanutý a předpokládám, že si i tento svůj zájem uhraje podle svých představ. Pro nás jako obyvatele střední Evropy z toho jistě nepoplyne žádná ztráta,“ dělá Žantovský tečku za tématem Rádia Svobodná Evropa.

Otec a syn Halíkové

Druhým tématem dnešního vydání je osoba Tomáše Halíka. Ten získal další cenu. Tentokrát nejde o Templetonovu cenu, nýbrž o Cenu Karla Čapka, tedy výroční ocenění, které uděluje český PEN klub těm lidem, kteří se nějakým způsobem zasadili za obranu demokratických hodnot. Halík převzal cenu výjimečnou, obyčejně se totiž uděluje každý sudý rok, na letošek však vychází 100. výročí PEN klubu, a tak se porota rozhodla udělit cenu i v lichý rok. Jedním z členů poroty byl Ondřej Vaculík, dokumentarista, fejetonista a také syn Ludvíka Vaculíka. „Vynikající český novinář a spisovatel, ale možná více novinář, co se týče dosahu a životnosti jeho díla,“ vzpomíná na Ludvíka Vaculíka Petr Žantovský. „U Tomáše Halíka bych naopak dodal ve stejném duchu, že mnohem významnějším člověkem v oboru literatury, bibliografií a editorské činnosti než celý Halík s jeho haldami moralizujících knížeček, kterými zahlcuje naše čtenáře, je jeho otec, Miroslav Halík,“ říká mediální analytik, podle kterého by si jakoukoliv cenu nesoucí jméno Karla Čapka zasloužil daleko více právě Halíkův otec. 

„Málo se mluví o tom, že tito dva Halíkové byli příbuzní. Miroslav Halík se narodil v roce 1901 a zemřel v roce 1975. A proč ho připomínat? Protože kromě toho, že to byl vynikající znalec literatury a filolog, a pracoval celý svůj život v institucích, které se zabývaly bibliografií a prací s texty, ať už to byla Národní knihovna, ať už to byl Divadelní ústav atd., tak byl v podstatě celoživotním bibliografem právě Karla Čapka,“ poznamenává Žantovský. Díky neuvěřitelně pečlivé a vynikající práci Miroslava Halíka vycházela posmrtně ta Čapkova díla, která jsme za jeho života neznali. Jedná se o soubory jeho článků, fejetonů, politických úvah a podobně, které Miroslav Halík editoval od půlky padesátých let. „Velmi významně se také zasloužil o vybudování toho čapkovského památníku na Strži u Dobříše a muzea v Malých Svatoňovicích ve východních Čechách. Byl v podstatě počátkem roku 1939 rodinou Karla Čapka pověřen péčí o jeho literární pozůstalost a další vydávání Čapkova díla,“ pokračuje Žantovský. Ediční práci Miroslava Halíka označuje za nadpozemsky vynikající, zvláště uvážíme-li, že pracoval s díly Karla Čapka. 

„Jak se mohl na poli médií a psaného slova proslavit jeho syn Tomáš, to asi do konce svých dnů nepochopím, protože, a to mu zas budiž dáno k dobru, nevšiml jsem si, že by se někdy oháněl jménem otce a odvolával se na něj, respektive využíval jeho obrovskou zásluhu o českou literaturu ve svůj prospěch. Nicméně zaznamenal jsem, že na svém self-image pracuje dlouhodobě a soustavně a považuje se nepochybně za jednu z nejvýznamnějších autorit v této zemi. Dokonce se snad uvažovalo i o jeho kandidatuře na prezidenta, což svého času narazilo na problém, že jsme sekulární země a že by tady asi málokdo chtěl za prezidenta teologa či kněze,“ říká mediální analytik na adresu Tomáše Halíka. 

Hned ale dodává, že z minulé prezidentské volby víme, že předsudky jsou tady od toho, aby mizely. „Představa účastníků událostí listopadu 1989 o tom, že s Havlem přichází nová doba, a už se nikdy nebude na Hrad vracet žádný bolševik, padla volbou Petra Pavla prezidentem republiky. Takže se možná ještě můžeme dočkat ledasčeho,“ glosuje Žantovský. Hlavním záměrem tohoto příspěvku ale bylo, jak opakovaně připomíná, ocenit osobu Miroslava Halíka. „Je smutné, že si ho tak málo ceníme a všímáme, a že český PEN klub považuje jeho syna za spisovatele či novináře. Z toho mi zůstává rozum stát,“ dodává.

Benjamin Kuras a pozvání pro čtenáře

Týden v médiích dnes nebude končit smutně, ale naopak radostně. V pátek 4. dubna 2025 oslavil známý český novinář a spisovatel Benjamin Kuras 81. narozeniny. Ačkoli nejde o kulaté výročí, Petr Žantovský využívá příležitosti Kurase připomenout jako jednoho z našich nejosobitějších autorů. „Nebojí se své názory říkat natvrdo a přímo, se specifickým smyslem pro humor, a hlavně s velice jasným světonázorem, který je v přímém protikladu k progresivistickému bláznění, v němž díky Evropské unii žijeme,“ říká o Benjaminu Kurasovi Petr Žantovský. 

Připomíná, že Kuras v roce 1968 emigroval do Spojeného království a dlouhá léta tam působil v BBC a v londýnském divadle Young Vic. Domů se vrátil až po pádu komunismu, začal vydávat své knihy a publikovat eseje a fejetony v různých časopisech. „Je to stále tentýž autor, kterého si dovoluji znát už bezmála čtvrt století, protože jsem byl také u vydání jedné knihy, kterou jsem s podivením nenašel na Benově Wikipedii. Nevím, kdo ji spravuje, ale vím, že s vydáním té knihy byly tehdy kvůli vydavateli dost velké trable. Ta kniha se jmenuje Glokalismus a demokratura,“ upozorňuje mediální odborník čtenáře ParlamentníchListů.cz na zajímavý kousek z Kurasova pera, který v některých seznamech literatury chybí. „Je dostupná v nějakých antikvariátech a vřele vám ji doporučuji. Shrnuje Kurasovy články z let 2001 a 2002 do velice názorného souboru, z něhož si uděláte zajímavý obrázek o tom, čím a jak jsme žili v té době,“ dodává. 

Dnešnímu životu Česka a Čechů se Kuras věnuje ve své pozdější tvorbě. Žantovský hodnotí Kurase jako plodného autora, jehož kvalita nikdy neklesá pod čáru ponoru. „Takže milý Bene, kolego a kamaráde, přeju ti krásné narozeniny, ať si jich užiješ ještě mnoho a hlavně, ať ti to dobře píše,“ přeje Petr Žantovský. 

Pro čtenáře ParlamentníchListů.cz, kteří mají Benjamina Kurase rádi, má Petr Žantovský ještě jeden návrh: „Kdo by chtěl s Benem Kurasem strávit velice příjemný podvečer plný literatury, osobitých názorů a humoru, má příležitost tak učinit v úterý 8. dubna v 18 hodin ve Slovenském domě v Praze na adrese Soukenická 3, kde má Ben svůj literární pořad s názvem Humor umírá, sex nás přežije. Už ten název sám o sobě vám dává na vědomí, v jakém duchu a tónu se toto setkání ponese. A já bych ten tón nazval typicky kurasovským. Přijďte se podívat, potěšit, poslechnout, pogratulovat.“